Koncert Stone Sour 20. 6. 2013

13. července 2013 v 15:56 | Vallie
Vím, že je trošku divné psát reportáž z koncertu měsíc po něm, ale chtěla jsem mít trošku odstup, psát o něm, až opadne prvnotní nadšení a tak. Tudíž se k tomu dostávám až teď.


Do Prahy, kde se koncert konal, jsem vyrazila z Brna už v půl 11 dopoledne, protože jsem chtěla mít časovou rezervu, kdybych se náhodou zasekla na dálnici. Žádné zdržení se nekonalo, takže jsem do hlavního města dorazila v jednu hodinu po poledni a bráška už na mě čekal na Florenci. Měla jsem u něj domluvené přespání, takže jsme jeli do jeho bytu, kde jsem si trošku vybalila, najedli jsme se a potom pomalu zamířili k Lucerně, kde se ve Velkém sálu měl večer koncert odehrávat. Před sálem jsme byly zhruba ve čtvrt na čtyři. Zabrala jsem si místo a čekala... Od lidí, kteří tu byly přede mnou, jsem se dozvěděla, že před maličkou chvílí šla do Lucerny skupina a s fanoušky, kteří tu už čekali se vesele bavili, fotili, rozdávali autogramy a dokonce prý i trsátka... Docela mě to naštvalo - být na místě tak o 5 minut dřív, měla bych fotku z Coreyem Taylorem, který je pro mě prostě nejlepší zpěvák ze všech (dobře - o to místo se dělí ještě s Chesterem Benningtonem z LP). Každopádně jak řekl můj brácha - Co už :/

Čekání ubýhalo celkem rychle, lidé kolem byly v pohodě a když jsem si musela odskočit, dokonce mi podrželi místo, což se mi na minulém koncertě v Praze nestalo a zpět jsem se musela prodírat...

Když pak přišel čas vpouštění do sálu, opět jsem se přesvědčila, že jsem totální měkota a nedokážu se pořádně drát dopředu. Tudíž mě spousta lidí předběhla a já chytila místo sice v první řadě, ale dost na kraji. Každopádně jsem měla radost, že opět nestojím za nějakým dvoumetrovým klukem, který mě před sebe po poprošení nepustí, jako naposledy na koncertu v Praze. Mám 162 cm a v druhé řadě už prostě nic nevidím... :/

Po chvilce čekání na podium vešla předkapela Karnivool. Musím se přiznat, že jsem si je před koncertem ani jednou nepustila a tak jsem na ně byla vcelku zvědavá. Každopádně mě moc nezaujali, byli takový nezáživní, takže jsem se aspoň na začátku bavila Coreyem, který se na ně zboku koukal a docela na ně pařil :D Když odešel, začala jsem si přát, aby odešla i předskupina a přišla konečně ta hlavní, na kterou jsem se tak dlouho těšila.

V mezičase, při předělávání nástrojů, začali securiťáci nám, v prvních řadách, rozdávat krásně studenou vodu na pití, což jsem velice ocenila, protože v sále bylo hrozné teplo a nebyla jsem si jistá, jestli tam vydržím do konce. Voda dokonale osvěžila a rozdávali ji pak dokonce i během koncertu. Doporučovala bych toto zavést na všech koncertech. Vážne to pomohlo. (I když jse sranda, když se snažíte skákat s kelímkev vody, nebo když vám někdo tu vodu vyleje za krk...)

A abych se konečně dostala ke koncertu Stone Sour - byla to opravdu naprostá dokonalost. Hned na začátek pánové zahráli Gone Sovereign a Absolute Zero, písničky z nového alba, které poslední dobou nejvíc žeru. Nálada v sále se oproti předkapele změnila o 100%. Všichni v sále skákali, zpívali se zpěvákem a koncert si užívali. Corey několikrát řekl, že něco takového ještě nezažil a během série pomalých písniček, myslím, že to bylo při Through Glass, měl slzy na krajíčku, protože s ním zpíval celý sál a abych pravdu řekla, přes ten sborový zpěv jsem Coreyho skoro neslyšela. Byla to prostě paráda, bylo to fenomenální a slovy se to nedá popsat. Původně jsem se na koncert přihlásila jako fotograf, ale teď jsem tak strašně ráda, že jsem tam fotit nešla. Jen bych byla ve stresu, že se fotky nepovedou, koncert bych si neužila a bylo by mi to líto. Teď mám sice jen pár nekvalitních fotek z maličkýho foťáku, ale zato pořádný nášup vzpomínek a taky jsem si chytla trsátko. No a to, jak jsem na začátku minula skupinu před Lucernou, mi Corey aspoň trošku vynahradil, když při poslední písničce slezl s podia a prošel pod ním, přičemž podával fanouškům v prvních řadách ruku. Když se vracel, zastavil se kousek přede mnou a vlezl do lidí. V tu chvíli se na nás, v prvních řadách, tlačil snad celý sál, ale já si svého oblíbeného zpěváka aspoň "osahala" a byla jsem spokojená :) Bylo legrační, že Coreyho zezadu držela jeho manželka (většinou tam stojí obrovský tlustý securiťák, který by ve stavu ohrožení byl schopný nějak zasáhnout, ale Taylorova žena...?)

Po skončení konceru se většina lidí chtěla dostat co nejrychleji ven, protože uvnitř se už vážně nedalo dýchat. Všichni byly mokří od hlavy až k patě a stejně tak paní Lucerna (stěny uvnitř byly opravdu orosený). Já s bráchou jsem se pak vydala na cestu do bytu - zčásti pěšky, zčásti metrem. Dobrá nálada mě neopustila ještě několik dnů a nerozhodilo mě dokonce ani když mi brácha zpíval písničky Mandrage, což už něco znamená :)

A kdo dočetl až sem, má tu pár fotek jako bonus. Nejsou moc kvalitní a většina je pořízená během dvou pomalých písniček během koncertu. Jinak se fotit vážně nedalo...





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veronika Veronika | E-mail | Web | 14. července 2013 v 21:57 | Reagovat

Jéé o těch mi říkalo několik známých. Pěkné fotky! Pro mě jsou koncertní fotky zatím magií :D

2 Zdebra Zdebra | Web | 23. července 2013 v 20:08 | Reagovat

Taky se mi někdy stává, že někam přijdu a zjistím, že tam byl nějakej můj oblíbenec. :-D
Vodu v kelímcích nám dávali i ve Vizovicích, ale asi tak jednou za 4 hodiny, což na festival asi stačí, když se tam ti lidi střídají. A když jsem se polila, tak se to za chvilku tím horkem vypařilo. Ale uvítala bych to i na koncertech v halách/sálech.
Náhodou ty fotky vypadají dobře. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama