Vládce (3. část)

6. října 2007 v 13:06 | Vallie |  Povídky ©
Královna Jaryma seděla ve svém křesle v salónku a oknem se koukala do zahrady. Před ní se rýsovala krásná krajina se stromy, kterými prosvítalo zapadající slunce. Ptáci v korunách ještě vesele zpívali, jinak byl všude klid. Jaryma pojídala sušenky a zapíjela je teplým čajem.
Do místnosti vstoupil Zerus: "Nebude vám vadit, paní, když tu s vámi strávím pár chvil?"
Jaryma se na muže podívala. Usmála se. Měla dnes dobrou náladu. "Sedněte si." přikývla. Kromě nepříjemností ráno byl dnešek výtečným dnem. Všechno probíhalo dobře.
Zerus si vzal křeslo a položil je vedle křesla královny. Sedl si a zahleděl se z okna na rudě zabarvenou scenerii.
"Chtěl jsem si s vámi promluvit o Teviorovi." řekl. Jaryma se na něj překvapeně podívala, ale nic neříkala.
"On totiž... je zvláštní." chvíli se odmlčel "Chtěl bych proto vědět, jak se vaší dceři zamlouvá. Komu jinému se svěří, než vám."
Jarymina tvář zvážněla. Tento rozhovor, ačkoliv teprve začínal, se jí nelíbil. "Nevím, co vám říct. Sideora... na nic si nestěžovala."
"A svatební noc..." Zerus se naklonil ke královně "proběhla podle tradicí?"
"O tomhle s vámi vážně mluvit nebudu." žena se zatvářila naštvaně, zvedla se a dala se na odchod. Muž ji chytil za ruku: "Ale já to chci vědět."
"Proč vás tohle, probohy, zajímá? Může vám být jedno, jak ti dva žijí."
"I když je Tevior neschopný hlupák, je to můj syn a tím, že nedělá to, co má, mě zahanbuje."
"Podle toho, co mi říkala dcera, vás určitě nezahanbuje. A teď mě pusťte!" snažila se uvolnit z mužova sevření, ale držel ji příliš pevně.
"Mě ani tak moc nezajímá, co říkala, chci vědět, jestli z ní Tevior udělal ženu." řekl Zerus hrubě.
"To snad..." Jaryma se snažila bránit. Zerus její ruce stiskl ještě pevněji. Žena vykřikla bolestí, potom se přestala vzpouzet: "Je pořád panna. Říkala, že se chtějí nejdřív poznat, než..."
"To se dalo čekat." řekl Zerus. Povolil sevření Jarominy ruky a okamžitě odešel z pokoje.
...
V jídelní místnosti seděl král Loredek i s Naxerem. Popíjeli víno. Zerus vešel do místnosti: "Kde je Tevior?" řekl naléhavě.
"Jeli se Sideorou do lesa, proč?" odpověděl Loredek.
"Chtěl jsem mu něco říct." Zerus se zastavil a poškrabal se na hlavě.
"Určitě to počká do doby, než se vrátí." řekl Loredek a jedním okem mrknul na rozesmátého Naxera.
"Jasně, tati, Tevior počká." řekl "Na tebe už tady totiž čeká pohár vína."
Zerus se nenechal dlouho přemlouvat a přidal se k popíjejícím mužům.
...
Pozdě v noci se do hradních stájí vrátili dva koně. Jejich jezdci - Tevior a Sideora se hned po příjezdu vydali do hradu. Prošli velkým sálem. Z jídelní místnosti se ozývaly hlasy, takže se tam šli podívat. U stolu seděli králové Zerus a Loredek, oba velice veselí. Naxer pospával na stole.
"Už jste se vrátili." řekl Zerus spokojeně.
"Přidejte se k nám, vína máme dost." nabídl dvojici trochu malátně Loredek, zatímco si ze džbánu doléval svou číši.
"Já si půjdu lehnout, jsem už unavená." řekla Sideora a odešla.
Tevior si sedl ke stolu, číši si naplnil červeným mokem a napil se. Po chvíli se Zerus postavil: "Naxer by měl jít do postele." řekl. Odešel ke svému prvorozenému synu a zvedl ho ze stolu. Jeho rameno si dal kolem krku a šel s ním ven.
V jídelní místnosti teď zůstal jen Tevior se svým tchánem Loredekem.
"Jsem rád, že si Sideora vybrala tebe. S Kelerdem by to tu asi nebylo dobré." řekl Loredek "Nevěděl jsem, co je zač. Ale Badmora je mi líto, znali jsme se už od mládí."
"Bránil svého syna, i když se účastnil zvěrstev na mé sestře a kdoví na kom ještě." řekl Tevior.
"Každý otec by chránil svého syna a chtěl pro něj to nejlepší, nemyslíš?"
"Nemyslím." Tevior se podíval nahoru. Ze stropu se totiž ozvala nějaká rána.
"Tvůj otec pro tebe chce taky určitě jen to nejlepší." usmál se Loredek.
"Zerus chce to nejlepší jen pro sebe." Ze stropu se ozvala další rána. Silnější. Tevior se podíval nahoru. Dlouho se nic neozývalo, tak hlavu zase sklonil. Před ním bylo schodiště. V té chvíli si uvědomil, že jeho a Sideořina ložnice má dveře u těchto schodů nahoře. Tudíž je jejich ložnice přímo nad jídelní místností. Nahoře zase něco bouchlo. Tevior už nevydržel čekat a rychle vyšel po schodech nahoru. Co může Sideora dělat, že to dělá takové rány?
Tevior otevřel dveře. Na posteli ležela Sideora. Byla v bezvědomí. Vedle ní klečel Zerus. Rozšněrovával vázání na jejích šatech. Když do pokoje vstoupil jeho syn, usmál se na něj: "Trošičku se bránila, ale už se podvolila."
"Ty hajzle." procedil mezi zuby Tevior, přišel k Zerusovi, pevně ho chytil za paže a vší silou shodil z postele. Deerijský král se na zemi rozplácl a nebyl schopný sám vstát. Tevior se k němu sklonil. V té chvíli otočila Sideora hlavu ke dvou mužům. Probouzela se. To hlavní, čeho si ale Tevior všímal byly krvácející rány. Ohýnek vzteku a nenávisti v něm vzplál ještě víc. Zvedl Zeruse ze země a vyhodil ho otevřenými dveřmi na chodbu. Potom si přisedl k Sideoře na postel. Objal ji, protože brečela a celá se třásla.
"Někdo za tebe musí plnit povinnosti," Zerus se opíral o dveře, ve kterých stál, usmíval se "když ty toho nejsi schopen."
"Ty toho nenecháš?" podíval se na něj Tevior.
"Chci jen dokončit, co jsem začal." usmál se na Sideoru. Ta se přitiskla ještě víc k Teviorovi. Muž ji od sebe odstrčil a postavil se.
"Myslíš, že ti to dovolím?"
"Budeš muset."
"A jak mě k tomu chceš donutit?" Tevior se přibližoval ke dveřím "Jsi ve stavu, kdy ti dělá problém stát. Jak se mi chceš ubránit?"
"Vím, že jsi zbabělec. Bránit se nebudu muset." zasmál se Zerus. V okamžiku mu do břicha narazila Teviorova pěst. Deerijský král narazil na protější stěnu a zřítil se na zem. Mladý muž k němu došel a vší silou ho kopl do břicha.
V chodbě se objevil strážný. Nejspíš zaslechl nějaký hluk a šel zkontrolovat, co se děje. Když uviděl krále na zemi a prince nad ním, zůstal na ně zírat. Tevior k němu otočil hlavu: "Zavři Zeruse do rána do vězení, ať už nedělá potíže."
Voják přikývl. Tevior vešel zpátky do ložnice. Sideora pořád ležela na posteli a brečela. Muž si lehl za ní a utěšoval ji. Za nějakou dobu oba usnuli ve společném objetí.
...
Ráno při snídani vládla v jídelním sále nepříjemná nálada. Královna Jaryma nerozdávala úsměvy jako tradičně. Stěžovala si na bolest ruky. Král Loredek měl kocovinu. Sideora seděla tiše na své židli a mračila se, protože ji bolela celá hlava, kterou měla plnou odřenin a modřin. Tevior se rozhlížel kolem sebe. Čekal, co se bude dít, až se Zerus probudí a zjistí kde je. A až si vzpomene, co se dělo včera večer. Tevior byl odhodlaný udělat všechno, aby se jeho a Naxera konečně zbavil, aby si mohl žít volně ve své zemi, aby mohl na ty dva a vše, co je s nimi spojeno jednou provždy zapomenout.
...
Do oběda se nálada v královské rodině o moc nezlepšila. Možná proto se královna rozhodla dnes stolovat na zahradě. Sluníčko venku svítilo a ptáčci vesele pozpěvovali. Na většinu hodujících měla příroda dobrý vliv. Tevior byl ale nervózní více než ráno. Zerus se ještě neukázal. Věděl, že čím později se střetnou, bude to horší. Dlouho se ale strachovat nemusel. Během oběda se totiž Deerijský král ukázal. Rychlím krokem vyšel ven na zahradu. Po boku mu kráčel Naxer. Zastavili se až u stolu, na kterém byla hostina nachystána.
"Jak sis ke mně mohl dovolit něco takového?" řekl naštvaným hlasem Teviorovi. Ten se napil z poháru a odpověděl: "Špatné činy se musí vždy potrestat," snažil se tvářit klidně "neříkáš to tak?"
"Špatný čin?" zasmál se Zerus "Snažil jsem se jen napravit tvoji chybu..."
"Já doteď žádnou chybu neudělal. To ty."
Zerus zvedl obočí "Cože?"
Tevior se otočil od jídla, aby viděl muži, s kterým mluví, do tváře "Pamatuješ si, jak jsi mi říkal, abych se ti nepletl do cesty? A já ti na to řekl, že to určitě neudělám, když se mi nebudeš plést do cesty ty?"
Zerus přikývl.
"Včera jsi to udělal."
"Takže se mi teď hodláš pomstít?" zasmál se Zerus.
"Ne. Chci, abys odjel z této země a víckrát se sem nevracel."
"Ale já odtud neodjedu." ušklíbl se "Zvláště ne teď, když jsi mě o to požádal, synáčku. Musel bys mě odtud vlastnoručně vyhodit. Ale to ty neuděláš, protože na to nemáš kuráž."
"Když chceš boj, budeš mít boj." řekl Tevior tiše.
"Cože?" zasmál se Zerus "Ty se mnou chceš vážně bojovat?"
Tevior si stoupl a tasil meč. Zerus se otočil k Naxerovi a něco mu řekl. Naxer vydělal svůj meč a podal jej otci. Oba bojovníci potom ustoupili kus od stolu, aby mohli nerušeně bojovat. Jako první zaútočil Tevior. Zerus byl očividně překvapen sílou útoku. Ustoupil o dva kroky do zadu a vykryl další útok. Potom bleskurychle sám zaútočil. Tevior uskočil nepřítelovu meči a útočníka sekl do břicha. Deerijský král zasténal, levou rukou si zakryl krvácející ránu a bojoval dál. Meče protivníků se opět setkali ve vzduchu.
"Nechám tě být, až uznáš, že jsem lepší než ty!" řekl Tevior.
Zerus se odtáhl "Toho se nedočkáš." zasmál se a znovu zaútočil. Tevior udělal úkrok vpravo a chytil protivníkovu ruku s mečem. Prudce s ní zatáhl do zadu, až se ozvalo křupnutí. Pak ruku pustil. Přešel před protivníka, rukou ho udeřil do hlavy. Zerus se zřítil k zemi. Ruku měl pořád nepřirozeně skroucenou do zadu a z břicha mu řinula krev. "Jsi neuvěřitelně nevděčný syn." řekl tiše.
"A ty jsi špatný bojovník." pousmál se Tevior "Myslel jsem, že bude těžší tě porazit."
"Ještě jsi mě neporazil." řekl Zerus a pomocí levé ruky se snažil zvednout. Když se mu podařilo posadit se, rozhlédl se po meči, který mu před chvíli vypadl z lámané ruky. Meč ležel kousek za mužem. Král se otočil, ale na meč nedosáhl. Naklonil se a dotkl se hlavice meče. Přitáhl si zbraň k sobě, zapíchl ji do země a opíraje se o ni, si stoupl. Tevior stál o kus dál a pozoroval jej. Teď se k němu jeho otec přibližoval s mečem v levé ruce. Zerus zaútočil, ale útok nebyl rychlí, ani moc přesný. Tevior se lehce vyhnul nepřítelově zbrani. Ze zadu ho srazil na kolena a svůj meč přiložil k Zerusovu krku.
"Teviore, nesmíš ho zabít!" vykřikl v tu chvíli Naxer.
"A proč ne?" zeptal se spíš jen ze zvědavosti Tevior. Nehodlal být dnes milostivý.
"Je to náš král" řekl Naxer "a otec." přidal slabším hlasem.
"Není náš. Je jen tvůj." řekl Tevior.
"Proč jsi mi nepřišel na pomoc?" řekl chraptivě Zerus. Předchozí boj ho očividně hodně vyčerpal.
"Byl to přece souboj, Tevior tě vyzval. Pošpinil bych tvou čest, kdybych ti přišel na pomoc." vysvětloval Naxer.
"Čest." povzdychl si Zerus.
"On už žádnou čest nemá." řekl Tevior a svým mečem řízl do krku muže, který před ním klečel. Zerus, král Deerie, se zhroutil k zemi a už nevstal.
"Néééééé!" Naxer se s křikem rozběhl k mrtvému otci. Tevior ho zastavil "Do večera odtud odjedeš" řekl mu "a nikdy už do této země nevkročíš."
Naxer se mu vytrhl. Došel k mrtvému a objal ho.
Tevior přišel zpět k jídelnímu stolu, u kterého ještě pořád seděl král s královnou i jejich dcera. Nikdo z nic už delší dobu nejedl. Všichni sledovali dění kus od nich. Tevior si přisedl. Jednu ruku položil na Sideořinu a druhou si nabral jídla.
"Teď už tu můžeme normálně žít." řekl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mishasy mishasy | Web | 6. října 2007 v 13:48 | Reagovat

četla jsem od tebe i lepší povídky, ale tato se mi moc líbila. měla bys ořidávat povídky častěji... ;)

2 Vallie Vallie | Web | 6. října 2007 v 17:28 | Reagovat

Já bych ráda, vážně, ale trvá mi strašně dlouho, než něco napíšu:(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama