Vládce (2. část)

6. října 2007 v 13:07 | Vallie |  Povídky ©
Tóny slavnostních melodií utichly až po půlnoci. Tevior se svým otcem a tchánem se ještě stavili na pohár vína v salonku. Všichni tři si sedli ke stolu. Loredek brzy odešel, protože už byl hodně unavený. Zerus si dolil číši a podíval se na svého syna: "Snad už teď nebudeš dělat žádné problémy."
Tevior mlčel, takže Zerus pokračoval v řeči: "Až odtud s Naxerem odjedeme, můžeš si dělat co chceš." napil se vína "Jenom už se mi nepleť do cesty."
"Ještě jsem se ti do cesty nepřipletl." Tevior položil prázdný pohár na stůl a pomalu se zvedl k odchodu.
"Ano, měl už bys jít za svou ženuškou." řekl Zerus s podíval se za odcházejícím mužem "Její mladé tělíčko už čeká na dotek muže. Snad zvládneš co máš." zasmál se "U tebe si člověk nemůže být jistý ničím."
Tevior beze slova vyšel z místnosti. Byl zvyklý na otcovi narážky. V ložnici, kde měl spát už byla zhasnuta všechna světla. Oknem do místnosti svítilo pouze slabé měsíční světlo a tak Tevior alespoň trochu viděl, co kde je. Na posteli ležela dívka zády k muži. Na první pohled se zdálo, že spí. Tevior si svlékl košili a lehl si na prázdný kraj postele zády k dívce. Za ním se ozval nějaký zvuk a spící tělo se pohnulo. Proto se Tevior otočil. Sideora ležela nehnutě. Jejím tělem ale za chvíli trhl další potlačovaný vzlyk.
"Snad to není tak hrozný, ne?" řekl Tevior a položil ruku na dívčino rameno "Neplač."
"Všechno to proběhlo tak rychle." řekla Sideora tiše a vzápětí opět vzlykla.
"A nic z toho už se nedá vrátit. Proto je zbytečné brečet."
"Je to to jediné, co můžu dělat."
"Ne, je to to nejhorší, co můžeš dělat. Mnohem lepší by bylo se vyspat, nemyslíš?"
"O to se pokouším už několik hodin."
"Teď můžeš spát klidně." Tevior svou ženu pohladil po zádech a zavřel oči. On usnul rychle.
...
Ráno Teviora vzbudila Sideora: "Přijel Fivárský král Badmor se synem."
"A co tady chtějí?" řekl Tevior rozespale.
"Nejspíš nám přišli vyhlásit válku."
"Tak brzy? Ještě nemůžou vědět o naší svatbě."
"O svatbě asi nevědí, ale to, že jsem přijala tvoji nabídku znamená, že jsem tu jejich odmítla."
"Jakou jejich nabídku?" Tevior se na posteli posadil.
"Kelerd mi nabídl to samé, co ty."
"Měla sis vybrat mezi mnou a Kelerdem?" Tevior vstal a začal se oblékat "Kdyby sis vybrala jeho, ležela už bys teď připoutaná k mučícímu stolu." muž se vážně podíval na Sideoru, vytáhl meč s ještě nevybaleného baťohu a vyšel ven.
...
Sál byl i v těchto brzkých hodinách plný lidu. Kus před trůnem stál starý muž v tmavě modrém, bohatě zdobeném šatu. Hned za ním mladší hnědovlasý muž s vousy. Měl hnědé, kožené oblečení a meč za pasem. Čekali na vládce této země. Když do sálu vstoupil Tevior, oba pánové se k němu otočili plni překvapení, že ho vidí.
"Ještě vás nikdo neuvítal?" Tevior v ruce spíral svůj meč.
"Co tady děláš, ty Deerijská kryso?" řekl vztekle Kelerd, mladší ze dvou mužů, Fivárský princ, vzápětí se začal smát "To už tě Zerus vyhodil? Živíš se tu teď jako šašek pro pobavení?"
Tevior se taky usmál. Fivárští skutečně nemají ani ponětí o včerejší svatbě. Nevědí nic o tom, že vstoupili do chřtánu běsnícího vlka.
"I tak se to dá říct." řekl po chvíli "Král je některým lidem pouze pro pobavení."
Oba vládcové Fivárska zvážněli.
"Král?" řekl nejistě Badmor a podíval se na svého syna.
"Chtěli jsme vám poslat pozvánku, ale svatebčanů bylo hodně, bohužel by jste se sem už nevešli."říkal Tevior s úsměvem "A myslím, že má žena by z vás byla nervózní." podíval se na hnědovlasou dívku, které stála u dveří sálu.
Kelerd se podíval tam též "Tu jsem měl mít já!" vykřikl.
"Touto dobou už by byla možná mrtvá." Teviorova tvář se naprosto změnila. Ze škodolibého úsměvu se zkřivila hněvem.
"Ne, ještě ne. Tvá sestřička taky vydržela několik týdnů, nepamatuješ?" usmál se zle Fivárský princ.
"Pamatuju velice dobře. I když jsi mi tenkrát unikl, teď ne." Tevior vytáhl meč z pochvy "Vím, že jsi v její smrti měl taky prsty."
Kelerd se zase zasmál "Ale nevíš, jak moc." také tasil meč. Král Badmor se snažil dvojici boj rozmluvit, ale když uslyšel, o čem Kelerd mluví, vzdal to.
"Keran krátce po svatbě odjel na hranice Fivárska bránit svou zem. Když byl pryč, pohrál jsem si trošku s jeho ženuškou." jeho hlas potemněl "Vrážel jsem jí do těla dřevěné kůly, bičoval ji a poté solil její rány. Keran se ale brzy vrátil. Viděl, co jsem udělal a chtěl mě zabít. Nejprve ale zabil on ji. Zachránit už ji totiž nemohl a nechtěl, aby se dál trápila. Miloval ji." zasmál se pohrdavě "Ve chvíli, kdy ji vysvobodil z utrpení jsi dorazil ty a v záchvatu vzteku ho zabil."
Tevior byl neuvěřitelně vzteklý. Nezmohl se ani na slovo. Teď měl před sebou muže, který byl skutečně zodpovědný za smrt sestry. Ani chvíli proto neváhal a rozzuřeně zaútočil. Jejich meče se ve výšce střetly. Ze vzduchu se dolů snesla sprška jisker.
"Zabil jsi nevinného." zasmál se Kelerd. Tevior udělal pár kroků zpět a potom opět zaútočil.
Do sálu vstoupil král Loredek se svou chotí. Oba zůstali stát u dveří vedle Sideory. Ostatní lidé se vyděšeni rychle hnaly z místnosti ven. Král Badmor stál u stěny místnosti a slovně popoháněl svého syna k lepšímu boji. Princové u trůnu se zatím snažili prolít krev svého protivníka. Lesklé čepele mečů se míhaly vzduchem. Najednou se zastavily. Kelerdův meč zasáhl Teviorovo rameno. Bolest, kterou mu ranění přivodilo jej ještě víc rozvzteklilo, takže bojoval ještě silněji. Když se meče obou protivníků opět střetli, Kelerd náraz neustál a zřítil se k zemi. Svoji zbraň stále svíral v ruce, takže se mu podařilo další Teviorův útok odrazit. Potom se rychle zvedl.
"Mě neporazíš, ty chudinko!" zasmál se Kelerd.
"Myslíš?" usmál se Tevior. Podíval se na svůj meč. V té chvíli chladné železné ostří vzplálo rudým plamenem."Musíš být hodně zoufalý, když používáš kouzla." řekl Kelerd a couvl pár kroků zpět.
"Ne, jenom se nechci zbytečně unavovat." zasmál se Tevior a postupoval vpřed "Tento boj bys stejně nevyhrál." napřáhl se a zaútočil. Kelerd se snažil bránit. Teviorův kouzlem vylepšený meč bez problému přeťal obyčejný Kelerdův. Fivárský princ se teď neměl jak bránit. Král Badmor se rozběhl tak rychle, jak mu to jen věk dovoloval ke svému synu, ale zabránit jeho smrti nedokázal. Tevior mu usekl hlavu.
Deerijský král Zerus s prvorozeným synem Naxerem vstoupili do velkého sálu přesně ve chvíli, kdy Kelerdovo stydnoucí tělo dopadlo na zem.
"Zase jsi se náhodou nachomítl u smrti Fivárského parchanta?" podíval se Zerus na Teviora "To's měl podruhé štěstí. Rád bych ale viděl toho hrdinu, který s ním před tebou bojoval." zasmál se.
Tevior stál u mrtvého těla, objímaného pozůstalým otcem, a vydýchával se. Nic neřekl. Proto promluvil král Loredek: "Váš syn Kelerda přemohl zcela sám, i když si nejsem jist, proč vlastně bojovali."
"Fivársko je naším nepřítelem, proto jsme spolu bojovali." řekl teď Tevior a popošel blíže ke dveřím "Myslím, že teď už se žádná válka konat nebude."
V sálu bylo ticho. Prolomil jej Zerusův smích: "Zabil jsi ho sám?"
"A co jsem viděl, bojoval velmi dobře." usmál se Loredek.
"Velmi dobře?" Zerus trochu zvážněl, ale na jeho tváři pořád tančil lehký úsměv. "Proto mu krvácí ruka? Tevior nikdy bojovat neuměl a ani umět nebude." posměšně se zasmál i Naxer.
"Tevior taky není žádný bojovník, je mág." ozvala se Sideora.
Zerus se na dívku mile podíval a dal jí ruku kolem ramen "Ano, je to mág. Mág, který nikdy nesvedl jediné kouzlo." zasmál se.
"Ale..." chtěla ještě něco říct Sideora, ale Tevior ji zastavil. Přitom se na něj Zerus zle podíval: "Ty bys měl poklidit ten nepořádek, cos tu nadělal," podíval se na mrtvolu "ostatně je tam i tvoje krev." Ještě víc k sobě přitiskl Sideoru a pomale ji vedl ven ze sálu. Tevior je rychle došel, pomohl Sideoře se Zerusova obětí dostat "Tudíž i tvoje krev." rychlostí blesku vytáhl dýku a sekl svého otce do ruky přesně na místo, kde byl sám zraněn. Potom rychle odešel do zahrady. Sideora se podívala na vzteklý obličej Zeruse a odběhla tímž směrem. Když Deerijský král přestal klít, otočil se na Naxera "Ty se postarej o naše Fivárské hosty. Pro Badmora se tu určitě najde nějaká malá podzemní kobka. Jeho spratka hoď k němu, ať se můžou pořádně rozloučit. Já si to jdu ošetřit." podíval se na ránu, ze které vytékala krev a vyšel ven.
Lord Loredek se svojí ženou Jarymou stáli pořád u dveří a zaraženě koukali na Naxera, který tu jediný zbyl.
"Pořád se takhle škádlí." usmál se.
...
"Ošetřím ti tu ránu." řekla Sideora a pomalu přistoupila ke svému muži.
"Nepotřebuji ošetřit, žádnou ránu nemám." řekl Tevior.
"Ale... já sama jsem viděla, jak tě Kelerd zranil."
"Předal jsem svoji ránu Zerusovi."
Sideora si vzpomněla, jak Zerus Teviora shazoval. Podívala se do země... toho muže vlastně nezná, může se ho na tohle zeptat? Nakonec se ale přece odhodlala: "Proč tě tvůj otec tak nenávidí?"
"Moje matka mě vychovala trochu jinak, než by si on přál." Tevior se otočil čelem do zahrady a začal vyprávět: "Zerus je typ muže, který ženy neuznává jinde než v posteli. Všechny své milenky, poté, co ho přestali bavit, zabil. Moje matka mu ale utekla. Byla mladá druidka a on ji nedokázal zadržet. Vyrůstal jsem s ní a on o mě dlouhou dobu nevěděl. Když po deseti letech zjistil, kde je, začal ji nelítostně štvát, protože to, že žila prý pošpiňovalo jeho čest. Zabil ji před mýma očima." odmlčel se. Sideora si sedla na dřevěnou lavičku. Poslouchala a neodvažovala se mluvit do příběhu.
"Snažil se mě převychovat k obrazu svému, ale tenkrát jsem ještě nechápal, co je zač. Bál jsem se ho, ale zároveň ho obdivoval - byl to král, vládl lidem. Chtěl jsem být jako on. Ale nemohl jsem zapomenout na matku a druidy, u kterých jsem žil. Začal jsem je navštěvovat, ačkoliv mi to Zerus zakazoval. Pět let jsem se u nich učil přírodní magii. Po celou tu dobu mi Zerus říkal, že jestli tam ještě jednou pojedu, stane se něco hrozného. Myslel jsem, že mě třeba uvězní nebo dá zbičovat. On místo aby potrestal mě, nechal zabít všechny druidy. Jeho vojáci mě sledovali do jejich tábora a prolívali jejich krev přede mnou. Myslím, že v tu dobu jsem ho začal skutečně nenávidět."
Dvojici obklopilo ticho. Sideora teď rychle přemýšlela, čím odvést řeči od věcí, které byly Teviorovi zcela jistě nepříjemné. Podívala se stejným směrem, jakým se díval on. Spousta stromů, květiny, jež opylovala spousta hmyzu.
"Takže ty jsi druid?"
"Ne, nedoučil jsem se. Teď se soustředím na černou magii. Ta se v Deerii užije víc."
"A proč jsi s přírodní magií skončil?"
Tevior se otočil na hnědovlasou dívku a pousmál se: "Ty jsi asi nikdy nebyla v Deerii, že?". Sideora zavrtěla hlavou. Muž se otočil opět ke stromům. "Hlavní město, kde má král sídlo je vystavěno výhradně z kamene. Kamenné země, stěny domů, tváře všech lidí i jejich srdce. Jediná zvířata, která jsem tam viděl ležela na talíři. Kolem hradeb se rozkládají nekonečné plochy neúrodných luk. Na takovém místě se nedá studovat přírodní magie. Všechno je tam chladné a mrtvé, ne jako tady."
"A kus odtud je druidí tábor." usmála se Sideora.
"Vážně?" podíval se na ni Tevior.
"Často tam chodím. Někdy bys mohl jít se mnou, druidové tě určitě rádi poznají."
Tevior se usmál a mírně přikývl "Já je taky."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama