Vládce (1. část)

6. října 2007 v 13:11 | Vallie |  Povídky ©
Tato povídka se mi moc nelíbí, je napsaná zase podle snu a je taková nějaká divná. Nevím v čem ani proč, ale prostě se mi taková zdá. A když už jsem ji napsala, tak ji sem dám, aby jste mohly posoudit i Vy. Tak snad se Vám líbit bude...
"Fivársko a Deerie jsou země, které spolu válčí už mnoho let. Do teď to byla pouze slovní válka. My s oběma zeměmi vycházíme dobře, ale ležíme přímo mezi nimi. Aby mezi sebou mohly bojovat, musí buď jít přes nás a nebo se s námi spojit. To mi nabídly obě země. Spojení dvou říší a společné dobytí té třetí. Kelerd Fivárský nebo Tevior Heren z Deerie. Jednoho z nich si musíš vzít, Sideoro." starý král Loredek se podíval na hnědovlasou dívku před sebou.
"Nevezmu si nikoho, otče. Nemůžeš mě nutit." řekla vzdorovitě. Loredek se chvíli odmlčel a potom opět promluvil ke své dceři: "Řeknu ti to jinak, Sideoro. Do úplňku si z těchto dvou musíš vybrat muže, jinak naši zem smetou vzájemnou nenávistí. Oběma se totiž neubráníme."
Sideora se otočila a rychle šla ze síně. Kolem byla spousta mužů. Byly to poradci krále, vůdci vojsk a další. Všichni po ní chtěli to samé. Ona ale nemohla souhlasit. Nemohla říct jméno a čekat, co se bude dít. Zastavila se na nádvoří a uvědomila si, že jí z oka stéká slza. Rychle si otřela tvář a rozhlédla se kolem. Byla tu spousta šlechticů - normální měšťané na nádvoří příliš nechodí. Šla ke stájím a osedlala si koně. Kousek za městem je les. Tam bude mít klid si všechno promyslet.
...
Lesem jela Sideora dlouho, aby měla opravdový klid. Zdaleka se vyhnula druidskému táboru, kam poslední dobou jezdila často. Teď neměla náladu ani na jejich společnost. Lehla si do trávy a sledovala ptáky v korunách stromů. Při tom se snažila přemýšlet. Je jedinou dědičkou trůnu, takže počítala s tím, že ji bude otec chtít vdát za nějakého šlechtice, který by převzal vládu nad zemí. Čekala ale, že ho bude alespoň trošku znát. Podle čeho se má ale teď rozhodnout? O těch dvou mužích neví vůbec nic. Sideora si vzpomněla na druidy a sedla si.
"Adwen by mi o nich mohl něco říct." mírně usmála se, protože se jí ten nápad líbil. Adwen je mladík, který se zaučuje u starého druida Rimara přírodní magii. Rimar často cestuje a jeho učedník s ním. Sideora si stoupla a šla ke koni. Pásl se mezi stromy o kousek dál. Nasedla na něj a jela směrem ke druidskému táboru.
...
"Do Deerie odjíždím zítra." řekl světlovlasý mladík "Můj mistr tam má nějakou práci."
"Zjisti mi něco o tamním princi Teviorovi." řekla Sideora "Ještě bych potřebovala vědět něco o Kelerdovi z Fivárska."
"Pokusím se něco zjistit. Proč se o ně najednou tak zajímáš?" zeptal se Adwen.
"Jednoho z nich si mám vzít." posmutněla dívka.
Adwen se překvapeně podíval "A kdy?"
"Do úplňku si mám mezi nimi vybrat."
"Tak to se budu snažit co nejdřív vrátit." mladík se ohlédl "Promiň, ale už musím jít, Rimar už na mě čeká." kousek za dvojicí stál postarší vousatý muž. Adwen za ním šel, oba pak rychle zmizeli v lese. Sideora ještě chvíli stála na místě. Zbytek dne se procházela po lese. Do hradu se vrátila až se západem slunce. Byla hladová, takže se nejprve najedla. Potom měla dlouhý rozhovor s matkou o tom, co ji teď čeká a o místních tradicích. Když všechno probraly, šla si Sideora zcela unavená lehnout.
...
Adwen se vrátil za pět dní a přišel za Sideorou do hradu, což nebylo zrovna obvyklé. Šlechtici tu lidi jako je on nevídají rádi. Proto ze Sideorou zamířili do zahrady, kde moc lidí nebylo a byl tu klid.
"Kelerd Fivárský je bojovník starý 29 let. Jeho bratr Keran byl zabit, takže teď je jediným následníkem trůnu." začal Adwen přímo. "Tevior je 22let starý mág. Příjmení Heren si ponechal po matce. Má nevlastního bratra Naxera, který je Deerijským následníkem trůnu a vojevůdcem. Sestra Panida je mrtvá. Otec Zerus je znám svou krutostí. V Deerii se říká, že Teviora nenávidí. Také jsem slyšel, že je princ šílený, ale nikdo mi nechtěl říct proč, takže to mohl být výmysl."
"Tak to by mělo být snadné rozhodování." řekla Sideora. Než stačila říct něco dalšího, Adwen opět promluvil: "Ještě něco bys měla vědět. Znám důvod, proč Fivársko s Deerií vede válku. Keran a Panida byly manželé. Bydleli spolu ve Fivársku. Jednou, když svou sestru jeli navštívit Deerijští princové, našli ji mrtvou. Keran jí prý umučil. Proto ho jeden z princů zabil. Nikdo o tom nic přesnějšího neví."
"Umučil svou ženu k smrti?" řekla zaraženě Sideora.
"S tou rodinou bych si, být tebou, nic nezačínal."
"Jeden je horší než druhý."
"To jo, ale rozhodnout se musíš. V Deerii se hromadí ohromná armáda."
"Ve Fivársku určitě taky." povzdechla si Sideora.
"Čas na rozmyšlení se ti krátí - zítra je úplněk."
"Já vím." chvíli se odmlčela "Musím o tom přemýšlet o samotě."
"Rád tě nechám. Máš před sebou velké rozhodnutí." Adwen princezně ještě popřál hodně štěstí a odešel. Sideora se rozbrečela, protože to bylo horší, než čekala. Když za sebou uslyšela cizí kroky, rychle přestala. Byl to její otec.
"Přišel jsem se tě zeptat, jak jsi se rozhodla."
"Mám přece ještě jeden den - úplněk je až..."
"Zítra už musí být posel s rozhodnutím u tvého nastávajícího, Sideoro. Chci slyšet jméno."
"Už teď?" v Sideořině hlavě teď plynula spousta myšlenek najednou. Myslela hlavně na poslední Adwenovi věty.
"Tevior." jméno jí vyklouzlo z úst, ani nevěděla jak. Loredek se na ni usmál, poplácal jí po zádech a dal se na odchod.
"Jdu vyslat posla."
Sideora doběhla do svých komnat a tam zavřená strávila celý zbytek dne.
...
Ráno Sideora nepřišla na snídani, jela rovnou ke druidům. Tam snad najde aspoň malou útěchu. Její matka Jaryma si o ni dělala starosti, ale Loredek ji uklidnila větou: "Vzpomeň si, jak jsi vyváděla, když jsme se brali my."
Uklidnit Sideoru se ale nepodařilo nikomu. Byla strašně neklidná a občas jí z oka sklouzla slzička. Pořád jí teď zněl v uších Adwenův hlas, který říkal pořád dokola, že Tevior je šílený. Bála se okamžiku, kdy se s ním setká, kdy se za něj bude muset vdát. Nezbývá jí nic jiného než čekat.
...
Posel se z Deerie vrátil ještě toho dne večer. Donesl krátký vzkaz psaný Zerusovou rukou. Psalo se v něm, že jsou rádi za kladné odezvy na nabídku. A že příjezd jeho a Deerijského prince mohou očekávat zítra k večeru. K Sideoře hned ráno přispěchala Jaryma a společně šli dopřipravit šaty na obřad. Hrad byl plný lidí, kteří chystali slavnostní hostinu. Sideora jako jediná vypadala, že ji rychlý spád událostí neteší. Snažila se všechno zdržovat, ale nebylo jí to nic platné. Jen nahněvala svojí matku. Odpoledne bylo všechno připravené. Budoucí novomanželé měli už dokonce nachystanou společnou ložnici. Toho pokoje a pobytu v něm se Sideora nejvíc děsila. Je totiž zvykem, že první noc musí strávit se svým manželem, což je pro ni naprosto neznámí muž. Další noci mohli klidně spát každý v jiném křídle hradu, ale to se nestávalo často. Sideořiny rodiče už spí dvacet let spolu.
...
Sideora seděla na zahradě a snažila se nemyslet na nic z toho, co se právě děje. Nechtěla mít ve svůj svatební den uslzené oči. Kolem zurčela voda a zpívali ptáci, což dívku uklidňovalo. Když najednou se ozval vzdálený šum a křik spousty lidí. To oznamovalo příjezd váženého hosta. Sideoře se rozbušilo srdce dvakrát rychleji než normálně. Chtěla zůstat v zahradě, klidně na věky, jen aby nemusela jít do hradu a tam...
"...slyšel jsem, že je princ šílený..." zazněl v její hlavě Adwenův hlas. Dívka neudržela slzy.
"Sideoro!" v zahradě se objevila královna "Deerijští pánové už dorazili," řekla s úsměvem "pojď je přivítat."
...
Svatební hostina se konala v hradě už za tmy. Všude plála spousta ohňů a osvětlovala šťastné tváře hostů. Jen tři obličeje byly vážné - Sideořin, Teviorův a Zerusův. Tito tři lidé seděli vedle sebe. Po pravé ruce Sideory seděli její rodiče. Vedle Zeruse hodoval jeho prvorozený syn Naxer. Sideora za uplynulý čas dospěla k názoru, že Tevior není na pohled nijak špatný. Byl jen o trošku větší než ona, měl černé vlasy dlouhé po ramena a světle zelené oči. Ještě ale nepromluvil a nijak zvlášť se neprojevoval.
Hned po jídle se Sideora zvedla a odešla. Teď totiž začínala oslava - veselení se, tanec, zpěv, vystoupení bardů. Na nic z toho neměla náladu. Chtěla si užít samoty, dokud mohla. Po chvíli za ní ale přišla matka.
"Proč jsi tak brzo odešla?" zeptala se.
"A co bych tam dělala? Seděla a koukala se na lidi, kteří se bohovévíproč veselí." Sideora zabořila tvář do polštáře.
"Vím, jak se cítíš, ale uvidíš, že až toho muže lépe poznáš, nebudeš to vidět tak černě."
"Nemůžeš mě nechat samotnou?" otočila Sideora lehce tvář.
Jaryma přikývla a pomalu si stoupla z postele. Při odchodu se ještě otočila "Měla by ses svléct." řekla.
"Cože?" zeptala se Sideora, i když věděla o co jde.
"Je to tradice." usmála se Jaryma a vyšla z pokoje.
Sideora svůj obličej opět zabořila do polštáře a rozbrečela se.
...
V hlavním sále zněla hudba a zpěv. Mnoho lidí tančilo a ostatní si vesele povídali. Jen u královského stolu bylo ticho. Král Loredek se snažil s králem Zerusem navázat konverzaci, ale vždy když ten promluvil, zvrhlo se to v nadávky na Teviora nebo hádku s ním. Když Loredek nadhodil válku s Fivárskem, promluvil Tevior poprvé sám od sebe: "Zerus plánuje napadení jejich hranic už na zítřek."
Zerus se na něj naštvaně podíval, ale potom promluvil na Loredeka: "Čím dřív dobudeme tu zem, tím líp. Naxer vymyslel skvělou taktiku." podíval se na svého prvorozeného syna. Ten se zrovna snažil nalít si číši vína. S tím množstvím, které měl už v sobě to bylo obtížné.
"S bojem byste mohli chvíli počkat, je spousta věcí, které jsou důležitější."
"Jako?" podíval se Zerus tázavě na Teviora.
"Úprava zákonů..."
Zerus se zasmál: "To necháme na tobě, stejně neumíš bojovat." smích zesílil a přidal se k němu i Naxerův.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama