Vodnář

21. srpna 2007 v 15:44 | Vallie |  Povídky ©
K napsání této povídky mě inspirovala písnička od Within Temptation - Aquarius...
"Hej, zrzko!" ozval se hlas. Silvie se otočila. Ze školy za ní běžel Filip, hnědovlasý mladík. Dívka zastavila své kroky a čekala na něj.
"Proč jsi na mě nepočkala?" řekl udýchaný mladík, když doběhl.
"Spěchám domů." Silvie se podívala do země.
"Každý den teď spěcháš domů. Co tam pořád děláš?"
"Chodím se koupat." řekla tiše.
"Koupat?" zasmál se Filip, ale po chvíli zvážněl "Má to něco společného s tím, co jsi mě říkala v neděli?"
"Co jsem ti říkala v neděli?" Silvie dělala jakoby nevěděla, ale nechtěla, aby jejich rozhovor pokračoval tímto směrem. Nerada o tom mluvila.
"No přece o tom muži, co jsi ho viděla v jezeře." procházeli parkem kolem lavičky "Posadíme se?" nabídl jí. Oba se posadili.
"Myslel jsem, že sis dělala srandu." pousmál se Filip.
"No... nedělala." řekla nejistě Silvie. Řekla o tom jen pár lidem a ti ji pořád odrazovali a varovali. Filip na ni koukal. V jeho pohledu bylo překvapení, strach ale i zájem.
"Řekni mi o tom víc, prosím."
"Žije u nás v rybníku..."
"A jak vypadá?" skočil ji do řeči.
"Má tmavé vlasy a světle modrou pleť. U očí má stříbrné šupinky a je... je nádherný." usmívala se Silvie.
"Nádherný?" pousmál se Filip, ale po chvíli posmutněl "Snad jsi se nezamilovala."
Dívka neodpovídala, ale dívala se pevně do země. Po chvíli se znovu ozval hlas mladíka: "Nemohla ses do něj zamilovat. Je to... je to vodník."
"On není vodník!" rozkřikla se Silvie. Všichni lidé, kteří si zpříjemňovali jarní odpoledne v parku se na ni podívali. Proto už dál mluvila normálně: "Je to normální muž, akorát..."
"Akorát se rozhodl si postavit dům pod vodou a nedýchat." řekl vážně Filip.
"Vůbec tomu nerozumíš, jako všichni ostatní." řekla Silvie a vstala. Z oka jí ukápla slza.
"On si tě tam jednou nechá. Stáhne tě, utopí!" křičel za ní, když běžela parkem ke svému domu. Chtěl jít za ní, ale věděl, že teď by to nemělo stejně žádnou cenu. Zajde k ní večer.
...
Silvie se zastavila až u domu. Rychle odemkla a vešla dovnitř. Školní věci naházela do skřínky a rychle do sebe hodila nějaké jídlo. Vždycky, když přišla ze školy, byla máma ještě v prácí a otec odjel před pár minutami. Byla doma sama, takže se jí nikdo nevyptával kam chodí a to jí vyhovovalo. Nádobí, které zašpinila zběžně umyla a šla zase ven. Její kroky mířily za dům, kde byl les. Uprostřed lesa leželo jezero. Odtud už slyšela Jeho volání. Spěchala za Ním. Když byla s Ním, cítila se tak volná a šťastná. Cítila, že čas, který tráví s Ním není zbytečný. Doběhla k jezeru a celá udýchaná a zpocená si svlékla šaty. Bylo jí jedno, jestli ji někdo uvidí. Chtěla být s Ním. Nadechla se a skočila do jezera. Potopila se až na dno. Když ho uviděla, plavala rychle k Němu. On k ní. Dotkl se jí a najednou mohla povolit zadržovaný dech.
Celý den byla Silvie s ním v jezeře. Cítila se nesmírně šťastná. Šťastná jako ještě nikdy. Když ale začalo zapadat slunce, musela jít.
"Líbí se ti tady?" zeptal se jí náhle.
"Jistě, že se mi tu líbí." zasmála se Silvie "Jinak bych sem nechodila." pohladila ho po studené tváři.
"Zůstaň tu se mnou."
"To nemůžu." řekla Silvie a začala plavat k hladině. Za Ním už se neohlížela. Nepřemýšlela nad prosbou, kterou jí před chvíli nabídl. Myslela na to, že jí matka nadá kvůli tomu, že přišla pozdě. Doplavala k hladině. Byla daleko od břehu. Musela k němu doplavat. U jejích šatů stál nějaký muž. To jí dělalo starosti. Byla nahá a on byl u jejího oblečení. Přibližovala se k němu rychle, ale pořád mu neviděla do obličeje. Najednou jí do břicha narazila ohromná ryba. Ploutví jí prořízla kůži. Modrozelená voda se zabarvila do ruda. Hodně to štípalo. Pod vodou, u svých nohou cítila něco jako vodní řasy. Nohy se jí začaly zamotávat. Silvie se snažila plavat dál, ale nešlo to. Topila se. Kolem ní byla jenom voda. Lítala do vzduchu a zabraňovala jí dýchat. Už nemohla dýchat pod vodou. Měla strach a chtěla se dostat pryč, ale ruce jí rychle ochabovaly. Nemohla už se držet nad hladinou. Nemohla už se držet při vědomí. Propadla se do temnoty.
...
"Silvie, Silvie, probuď se!" naléhavý hlas jí vyrval z nevědomí, ve kterém setrvávala už nějakou chvíli.
"Filipe." řekla tiše. V ústech cítila chuť, jakou měli Jeho polibky a žaludek měla plný vody. Na sobě měla oblečené tričko. Pro sebe si říkala, že má štěstí, že je dost dlouhé. "Co se stalo?"
"Málem jsi se utopila, Silvie." Filip měl mokré vlasy i oblečení "Nohy jsi měla zamotané v řasách."
"Ty's mě zachránil?" dívka se pokusila posadit, ale ostrá bolest v břiše jí to znemožnila.
Filip přikývl "A jak se ti stalo tohle?" řekl a přes tričko lehce sáhl na šrám na dívčině břiše.
"Narazila do mě ryba s ostrou ploutví."
"Ryba?" Filip si povzdychl a zakroutil hlavou. "Měl bych tě dovést domů."
Silvie se chlapce chytila kolem krku a ten ji pomalu postavil. Potom ji podpíral na cestě domů.
"Neměla bys sem už chodit." řekl vážně.
"Cože?"
"Málem jsi se tu utopila."
"To byla náhoda."
"Náhoda? A proč ti ten tvůj podvodní přítelíček nepřišel na pomoc?"
"Nemůže být všude."
"Spíš si myslím, že to způsobil on."
"Proč by to dělal?"
"Chce abys byla s ním."
"Nemluv tak, prosím. On by mě neublížil."
"Nechoď už za ním. Slib mi to."
"To po mě nemůžeš chtít!"
"Chci to. Mám o tebe strach. Příště tu totiž nemusím být. Chtěl jsem si s tebou promluvit, ale nebyla jsi doma, tak jsem si myslel, že budeš tady. Byla to vlastně jen náhoda, že jsem tu byl."
Silvie se mladíkovi podívala do očí a po chvíli řekla "Tak dobře. Pokusím se tam nechodit."
Filip se usmál. Po zbytek cesty už nemluvili.
...
"Už jsem za ním nebyla tři dny." řekla Silvie, když spolu s Filipem seděli na lavičce v parku před školou.
"Všiml jsem si a jsem na tebe pyšný.". Zasmáli se.
"Víš, přemýšlela jsem o tom, co jsi mi o Něm říkal a myslím, že to byla pravda. On chtěl, abych s ním zůstala." řekla vážně.
"Říkal jsem to. Od začátku jsem tě varoval."
"Mám z něho strach." odmlčela se "Ale zároveň mě stále přitahuje. Slyším jeho šepot v hlavě. Volá mě."
"Tak ho ignoruj. Přestane ho to bavit." přitáhl ji k sobě a zasmál se "Ty to zvládneš."
Silvie chtěla ještě něco říct, ale začalo zvonit a tak museli jít do školy. Silvie byla celou dobu nervózní, ale Filip si toho nevšiml. Vždycky, když se na něj podívala, usmál se na ni. Cestou ze školy ho už nepotkala.
Šla domů a všechny věci ze školy si pečlivě srovnala do stolu. Minulé tři dny si tu udělala pořádek. Poklidila svůj pokoj a celý dům. Její matka se tomu divila. Silvie ale musela pořád něco dělat. Musela se zabavit, aby nemyslela na to, co by teď mohla dělat. Šla se najíst. Nádobí potom pečlivě umývala. Když pustila vodu, ozval se jí v hlavě známí hlas "Pojď za mnou!" vodu rychle zavřela. Jeho hlas slyšela vždycky, když přišla do styku s vodou. Drásalo jí to srdce, ale jeho volání se snažila nevšímat. V té troše vody, kterou si napustila umyla nádobí a pak si sedla na židli. Neměla co dělat. Všechna práce v domě byla udělaná. Do hlavy se jí draly vzpomínky. Bránila se, ale nebylo jí to nic platné. Vybavila si, jak se cítila, kdy se jí dotýkal, když své rty tiskl na její. Stoupla a uvědomila si, že ještě neumyla okna. Rychle vyběhla na horu do patra a pustila se do toho. Okna, která čistila mířila do lesa. Snažila se tam moc nedívat. Vzala do ruky mokrou hadru a jemně jí jezdila do okenní desce. Hlas v její hlavě jí nepřestával volat "Splyneš s vodou a staneš se její součástí."
Silvie otevřela okno a do tváře jí zavanul vítr, který přinášel vůni jezera. Po ruce ji stekla voda. Jak je voda krásná, pomyslela si. Je tak čistá. Je tak mocná...
Podívala se na stromy, které ve větru tiše šuměly. Stoupla si. Stoupla si do okna. Podívala se dolů. Bylo tam do výšky složené dřevo na zimu. Kdyby na ně seskočila, byl by to potom už na zem jen kousek. "Věčně budeme žít spolu." slyšela ve své hlavě. Upustila mokrou hadru a seskočila dolů. Teď už se tomu nemohla bránit. Teď už nechtěla. Toužila pouze po Jeho objetí. Rychle běžela lesem. Když dorazila k jezeru, celá se třásla nedočkavostí. V šatech skočila do vody a snažila se Ho najít. Když Ho uviděla, plaval rychle k ní.
...
"Silvie?!" Filip stál před jejím domem. Nikdo mu neotevíral. Jeho nitro začalo hlodat podezření. Zazvonil ještě jednou a chvíli čekal. Potom se rozběhl. Mířil za dům. Proběhl lesem a zastavil se až u jezera. Byl udýchaný. Nikde nebyli její šaty. Tím se trochu uklidnil. Porozhlédl se po hladině. Zastavil se mu dech.
"Ne!!!" zakřičel a vrhl se do vody. Uprostřed jezera plavalo tělo. Filip doplaval k němu. Podle oblečení ji poznal. Když ji potom obrátil obličejem nahoru, do očí mu vhrkli slzy. Její oči byly otevřené, ale voda už jim nevadila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mishasy mishasy | Web | 21. srpna 2007 v 18:28 | Reagovat

tuhle jsem četla na Literu, fakt moc pěkná

2 Sheewa Sheewa | 30. září 2007 v 0:39 | Reagovat

Velice smutny přiběh.

3 Kraella Kraella | Web | 3. října 2007 v 20:31 | Reagovat

docela hezká... máš tam pár pravopisných chyb a chtělo by to ještě dodělat popisy, ale nápad je to vážně dobrej.

4 Kraella Kraella | Web | 4. října 2007 v 14:08 | Reagovat

jinak jsem ještě chtěla napsat že máš úžasně přesvědčivou psychologii postav =)

5 Míša *** Míša *** | Web | 24. října 2009 v 10:13 | Reagovat

je to vážně dost dobré!!....

6 Colour Colour | Web | 14. března 2010 v 17:02 | Reagovat

Krása! nerada takhle přironávám, ale nemůžu se zabvit pocitu, že mi to připomí ná Twilight, i když tu místo upíra je nějaký vodní muž

7 Vallie Vallie | Web | 14. března 2010 v 17:31 | Reagovat

[6]: Já tu knížku nikdy nečetla a film vznikl až po napsání, takže tím jsem se neinspirovala. Příběh mě vážně napadl při poslechu oné písničky, jež je jmenovaná nahóře 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama