Drakomágové (5. část)

21. srpna 2007 v 15:43 | Vallie |  Povídky ©
Na nádvoří hradu Dračích mágů se to už hemžilo čaroději v různobarevných hábitech. Mederion, značně nervózní, si přisedl do lavice, kde se už bavili zbylí tři stříbrní mágové.
Všichni už tu byli. Všichni kromě Malakara. Za dlouhou chvíli, kdy už se všichni přítomní čarodějové netrpělivě rozhlíželi kolem a celým nádvořím se neslo nespokojené brblání, se dveře nejvyšší věže otevřely. Vyšlo z nich cosi, co vypadalo jako stín člověka obklopený černou mlhou. Nejprve se to obrátilo k Tezedirovi: "Myslel sis, že nějakou hadrovou panenkou mě přemůžeš?" Malakarův hlas zněl pouze v Tezedirově hlavě, takže všichni ostatní mágové vstávali a dohadovali se jeden přes druhého, co se vlastně stalo.
Malakar se obrátil ke stříbrným drakomágům. Jednomu z nich vysvětlil, co se stalo a měl to předat ostatním. Zbylí tři stříbrní měli Tezedira spoutat. Dva k němu přistoupili a začali sesílat kouzla.
"Proč mě raději hned nezabiješ?" zeptal se Tezedir "Snad se mě nebojíš? Jsi teď duch - co ti můžu udělat?"
"Nechte ho!" poručil Malakar stříbrným "Když si o to tak hloupě říká, ať je po jeho." dvojici mágů se zdálo, že je v hlase, který jim zní v hlavě, něco radostného, šťastného.
Teď Malakar opět promlouval k Tezedirovi: "Myslíš si, že toho Zwerdova parchanta tímto zachráníš? Ne. Dnes zemřeš, Tezedire Kinete a potom i ta…"
"Abyste jí mohl ublížit, budete muset zabít i mě." Rázně se postavil Mederion.
"Vždycky jsem si myslel, že to daleko nedotáhneš, Mederione, ale když chceš zemřít takto hloupě, nebudu ti bránit." Malakarův stín si stoupl mezi své dva nepřátele "Bude zajímavé, co na to řekne tvá žena." Zlatý mág seslal první kouzlo na starce. Ten jej odrazil do nebe.
Tezedir na sebe nejprve seslal nejsilnější štít proti magii, který dokázal. Jeho plášť jej sice ochraňoval před všemi živly, ale měl tušení, že to mu teď stačit nebude. Seslal na Malakara proud kyseliny, ale hned ho zastavil. Kyselina dokáže pěkně rozleptat kůži každého tvora. Každého tvora, který kůži vlastní. Mezi ně se teď zlatý drakomág nepočítal. Kyselina ale stačila na to, aby Tezedir upoutal nepřítelovu pozornost. Mederion teď mohl na sebe seslat nějaká ochranná kouzla. Malakar na Tezedira nezaútočil. Jen se na něj díval a tiše se mu promlouval do mysli: "Udělal's velkou chybu, když jsi zničil tu panenku. Ale alespoň teď mohu žít s vědomím, že jsem poslední večer ve svém těle strávil mučením čubky, kvůli které jsem tělo vlastně ztratil. A můžu říct, že to mučení bylo velice příjemné, tedy pro mě." zasmál se a seslal na Tezedira velice silný paprsek rudých blesků. Tezedir se skrčil, takže kouzlo zasáhlo za ním stojící drakomágy.
"Víš, poprvé se bránila hodně, ale potom její odpor slábl a slábl…" říkal Malakar, zatímco útočil na Tezedira. Ten se bránil jak dovedl a jen párkrát stačil seslat nějaké kouzlo.
"Včera jen ležela a s oka jí občas sklouzla slzička." zasmál se stín. Jeho tělo v tom okamžiku zasáhlo kouzlo starého muže vzadu. Malakar se otočil a couvnul. Teď měl oba protivníky před sebou.
"I když jste dva, mě nepřemůžete." smál se. Začal sesílat kouzla.
Tezedir se teď musel hodně soustředit. Byl hodně naštvaný. Vzpomněl si na ráno, na rozhovor s Fivis a jeho nenávist ještě vzrostla. To bylo dobře. Věděl, že silné emoce magickou moc zesilují. Sesílal kouzla jedno za druhým. Malakar útočil hlavně na Mederiona. Chtěl ho zničit, protože se dokáže proměnit v draka. Kdyby tu Mederion nebyl, stačilo by Malakarovi změnit podobu a shodit Tezedira do propasti. Mederion protivníkovi kouzla jen odrážel, což by ho mělo míň vysilovat. Takhle si to ráno naplánovali. Tezedir měl Malakara co nejvíc zranit pomocí kouzel. Až se bude cítit magický slabý, promění se v draka a potom přijde Mederionova chvíle. Zatím všechno probíhalo jak mělo. Dostavilo se ale něco, s čím nepočítali. Tezedirovy se začala točit hlava. Nebyl na takové magické souboje zvyklý. Vlastně to byl jeho první. Cítil, že jeho kouzla slábnou. Na Malakarovi nebyla vidět žádná zranění, ani vysílení. Ale můžete něco takového vidět na černočerném stínu duše? Malakar najednou vyskočil do vzduchu. Mederion se hned otočil. Tezedir si všiml, že cíl jeho kouzel je pryč až když se začala hroutit zeď, před kterou stál. Do zad mu něco silně narazilo. Jen taktak náraz ustál a hned se otočil. Malakar tam stál a teď útočil na Tezedira. Ten se pokoušel odrážet kouzla na jejich sesílatele. Malakar teď často měnil svá stanoviště a snažil se útočit na oba své nepřátele najednou.
"Už je hodně slabí." řekl Mederion ve chvíli, kdy se na nádvoří hradu Drakomágů ozvaly slabé bubny. Přicházeli sem z města pod skálou. Malakar se zastavil a pohlédl do davu Drakomágů, kteří souboj sledovali.
"Už nás očekávají." ozval se hlas zlatého drakomága v hlavách všech "Fivis, leť!"
Červená čarodějka se zasmála. Za chvíli z nádvoří vyletěl červený drak.
"Zastav ji!" řekl Tezedir.
"Potom tu zůstaneš sám a sám ho nezvládneš." řekl starý mág vedle něj.
"Říkal jsi, že je už hodně slabý. Když nic víc, tak ho na chvíli zabavím. Ty musíš zastavit Fivis."
Mederion už nic neříkal, proměnil se ve draka a odletěl pryč. Malakar si stoupl před Tezedira.
"Zůstal jsi tu sám. Sám proti vládci Dračích mágů. Myslíš, že máš nějakou šanci?"
"Šance je tu vždycky." Vůbec se nesoustředil na to, co mu Malakar povídá, ani na to, co mu odpovídá. Měl strach. Ne o sebe, ale o Zerphu. Mederion sice letěl za Fivis, ale co když ji nezastaví? Chtěl cítit vztek, ale strach mu bránil.
Stín vzhlédl k oblakům. Po červeném a stříbrném draku už tu nebylo ani stopy. Malakar se zasmál: "Neměl sis se mnou nikdy nic začínat."
Černý stín lidského těla se náhle začal zvětšovat a měnit tvar. Postupně také světlal a barvil se do zlata.
Tezedir na něj bezmyšlenkovitě seslal kouzlo, které magii zastavovalo. Magický tok zarazil drak, když mágovo tělo vrhl ocasem na nejbližší zeď. Tezedir byl chvíli omráčený, ale rychle se probral. Před sebou vyděl hlavu zubaté bestie. Nemohl se pohnout, protože mu drak bránil. Malakar vypadal, že si tuto chvíli vychutnává. Neměl ale čekat tak dlouho. Na náměstí totiž dolétl stříbrný drak a tělem odrazil zlatý chřtán od Tezedira. Potom se oba dva draci vznesli do vzduchu. A zmizeli v mracích. Občas nebe protnul sloup ohně nebo blesk, ale jejich původci vidět nešli.
Tezedir se pomalu vzpamatovával. Věděl, že až se Malakar vrátí, bude muset zase čarovat. Proto se snažil co nejrychleji a nejvíc načerpat sílu. Na tomto místě cítil slabou magii všude, takže to nebyl problém. Bál se ale, že to nebude stačit. Postavil se a zase se mu zatočila hlava. Opřel se o zeď a snažil se zahlédnout něco nad sebou. Neviděl ale nic, než šedá mračna. Trvalo to dlouho. Čas se vlekl jako želva s jednou nohou. Tezedir začal pociťovat ochablost ve svalech. Na tolik čár za den opravdu nebyl zvyklý. Chytil se za hlavu, která ho začala bolet a chystal se sednout si na zem, když o sobě dali vědět ostatní Drakomágové. Šum jejich řečí se rozezněl po nádvoří pevnosti. Ukazovali a vzhlíželi k nebi. Tezedir své oči také obrátil nahoru. Zlatý drak letěl prudce k zemi a za ním mírně pomaleji i stříbrný. Počkat. Zlatý neletí, on padá. Malakar ve své dračí podobě se neřízeně řítil k zemi. Drakomágové pod ním začali rychle uhýbat do pevnosti, aby náhodou nepadl na ně. Nádvoří bylo rychle vyklizené. Zlatý drak padl na zem s velkým rachotem. Stříbrný přistál kousek od něj a proměnil se zpátky v starého muže. Kůži měl podrápanou a z ran mu tekla krev. I jeho háv se na pár místech zbarvil rudě. Stál ale pevně a pozorně sledoval zlatého draka. Tezedir přistoupil také o pár kroků k nepříteli. Malakar byl v bezvědomí. Měl mnoho ran všude po těle a silně krvácel. Byl ale živý. Tezedir s Mederionem se na sebe podívali, ale nepřehlédli, že zlatý drak otevřel oči. Oba dva rychle seslali kouzlo. Kůže zlatého draka vzplála jako pochodeň a spálila celé tělo. Po Malakarovi nezůstalo nic. Ani smítko popela.
Oba dva mágové si oddychli a pousmáli se, protože jejich nepřítel byl konečně poražený. Kolem Tezedira se ale seskupil houf Drakomágů. Ti nejrychlejší z nich ho stačili svázat kouzli.
"Mederione, proměň se v draka." řekl jeden z nich.
Teď si Tezedir uvědomil, co se stalo. S Mederionem seslali smrtící kouzla zároveň a proto nebylo jasné, kdo po něm "zdědil" schopnosti spojené s proměnou v zlatého draka. Teď mohl Tezedir prohrát vyhraný boj.
Mederion znejistěl. Co, když byl jeho mladý společník rychlejší? Bude se dívat, jak ho ostatní zabíjí? Pokusí se jim v tom zabránit? Přidá se k nim? Zafoukal vítr a lehce nadzvedl rukávy Mederionova stříbrného šatu. Jeho drápek se změnil. Rychle proto seslal kouzlo, kterým se změnil v draka. Chtěl, aby už tomuto byl konec. Když čaroděje na nádvoří oslnila záře Mederionových zlatých šupin, Drakomágové se začali zklamaně rozcházet.
...
"Zastavil jste Fivis?" zeptal se Tezedir starce vedle sebe, když společně vcházeli do nejvyšší věže v pevnosti.
"Neměl jsem v čem ji zastavovat. Když jsem doletěl na náměstí, Zerpha už tam nebyla. Městští vojáci se váleli po zemi v kalužích krve. Myslím, že tvoji přátelé vzali věc do svých rukou. Proto jsem hned letěl sem, abych pomohl tobě."
"Musím se dostat dolů a přesvědčit se, že jsou všichni v pořádku."
"To ano, ale nejprve ti dám Zerphiny věci. Malakar si je schoval někde tady."
"Můžu si pak pro ně přijít." zastavil se Tezedir.
"To nemůžeš. Kdyby vše probíhalo podle našich plánů, Zerphu bych po Malakarově smrti osvobodil a svěřil do tvé péče. Za těchto okolností jí ale tví přátelé pomohli při útěku."
"Při útěku?"
"Ano. Budu ji teď muset chvíli hledat, aby ostatní neměli žádné připomínky. Fivis už ji nejspíš hledá. Budu ji muset stáhnout, protože ona by ji mohla najít. Pověřím tím některé z mých přátel, kteří dokáží být slepí i hluší, když chtějí." usmál se Mederion.
Dva kouzelníci teď došli do nejvyššího patra věže, kde měl Malakar sklad zabavených věcí a dalších zbytečností.
"Tady jsou Zerphiny věci." Mederion vak s věcmi podal Tezedirovi "Teď tě hodím dolů a podívám se po Fivis." starý mág začal po točitých schodech zase klesat dolů, k nádvoří "Myslím, že tví přátelé se skrývají u mé ženy, kde si je nikdo nedovolí hledat. Zvláště teď." s úsměvem zvedl pravou ruku a podíval se na svůj zlatý dráp. "Večer musíte z města zmizet. Bude se totiž konat takový ceremoniál, kde mě oficiálně prohlásí za vládce Dračích mágů. Je to dlouhý proces, takže budete mít na útěk spoustu času. Co nejrychleji pak musíte zmizet z Valmorského lesa."
...
Město pod Pevností Dračích mágů se hemžilo vojáky. Mezi nimi se občas mihla žena zahalená v červeném hávu a rozdávala rozkazy: "Prohledejte všechny domy, někam se musela schovat!" na rameno jí dopadla ruka starého muže.
"To by stačilo." řekl.
Fivis se otočila "Mederione," za starcem stál mladý plavovlasý muž "co tady děláte?" dívala se nejistě.
"Jdeme ti pomoct." usmál se Mederion.
"A...a co se stalo nahoře?" zeptala se.
"Porazili jsme Malakara." řekl Tezedir.
Mederion se ujal vojáků a všechny je odvelel za hradby města.
"Co to děláte?" chtěla ho Fivis zastavit "Oni se snaží najít Zwerdovu dceru."
"Když jsem sem letěl, viděl jsem, jak zabíhá do lesa." řekl Mederion a dál se věnoval vojákům.
"To není pravda." začala Fivis protestovat "Já bych si jí všimla. Zůstala někde ve městě. Chcete jenom odpoutat naši pozornost, abyste jí mohli pomoct."
"Jak bychom jí mohli pomoct, když nevíme kde je? Nejprve ji musíme najít." řekl Tezedir "Přiznej si, že na všechno nestačíš."
Mederion se zase otočil k ženě: "Teď se postarej, aby vojáci pečlivě prohledali les a večer se vrať do pevnosti."
"Nemáš mi co poroučet, starče." řekla pohrdavě a obrátila se k odchodu.
"Máš pravdu, ještě mě oficiálně nejmenovali, ale pokud si u svého nového vládce chceš do budoucna šplhnout, uděláš, co žádám."
Fivis se zamyslela. Asi si až teď uvědomila, co znamená Malakarova porážka.
"Malakar je mrtvý?" řekla pomalu.
"Jinak bychom tu my dva nebyli." pousmál se Tezedir. Fivis se na něj podívala a rozběhla se ke skalám. Za chvíli se nahoru vznesl červený drak.
"Myslím, že o ní se už dnes starat nemusíme." řekl Mederion "Byla to jeho ctitelka." vyprázdněným městem šel ke svému domu. Tezedir se vůbec ničemu nedivil. Od Fivis mohl čekat cokoliv.
Dva muži vešli dovnitř. U stolu seděla žena o trochu mladší než Mederion a popíjela horký čaj.
"Erifo," řekl Mederion a políbil svou ženu na tvář "kdepak skrýváš naše hosty?"
"Zavedla jsem je do sklepa, aby je vojáci nenašli."
Do sklepa se vcházelo dřevěnými dveřmi v podlaze. Tezedir vstoupil jako první.
"Kde's byl tak dlouho?" zeptal se Haroon, když ho uviděl. S Nybiarem seděl u jednoho stolu uprostřed místnosti. Zerpha seděla v rohu na zemi.
"Staral jsem se, aby sem nedoletěl houf Drakomágů a vy s nimi nemuseli bojovat."
"To bychom byli v pěkné kaši." přiznal Nybiar.
Tezedir se otočil k dívce v rohu a přistoupil k ní. Tvář a ruce měla umyté, ale zbytek těla jí pořád pokrýval nános špíny. Zahalená byla ve stejných hadrech, jako předtím v kobce a Nybiarově plášti.
"Zapomněla sis v pevnosti věci." položil čaroděj vak na zem a potom si na ní taky sedl "Říkal jsem, že bude všechno dobré." řekl a přitáhl Zerphu k sobě, aby ji mohl obejmout. Při tom si všiml krvavých šrámů na jejích rukou.
"Zbavíš mě jich?" zeptala se a taky se podívala na své ruce.
"Na to budeš mít čas do večera, Tezedire," promluvil Mederion, který už se svou ženou také vstoupil do sklepení "potom musíte rychle odjet."
"Co tady dělá on?" zeptala se Zerpha "Je to Drakomág."
"Neboj se, on mi celou dobu pomáhá."
"A přišel jsem ti oficiálně říct, že jsi volná." usmál se Medrion "Teď se ale musím vrátit do pevnosti. Mám spoustu povinností." otočil se a po prudkých schodech vyšel nahoru.
"Hodně štěstí." byla poslední jeho slova, které čtveřice ještě slyšela.
Tezedir požádal Erifu o čistou vodu a začal Zerphě čistit rány. Ty potom ještě mírně zacelil kouzlem, aby dál nekrváceli. Během práce vyprávěl, co se všechno stalo. Nybiar mu pak s pomocí Haroona vylíčil, co se dělo jim. Vynechal dny povalování a procházek po městě a přeskočil na včerejší večer, kdy se dozvěděli, že bude mít dnes Zerpha popravu. Čekali, že se jim Tezedir ozve a řekne jak se věci mají a co se bude dít. Když se neozýval, rozhodli se jednat. Vojáků, kteří Zerphu hlídali moc nebylo a bez Dračích mágů nebyli ani nijak moc silní, takže bylo jednoduché od nich vězně dostat.
...
Mezi tím se setmělo. Erifa je na to upozornila, protože sklep neměl žádná okna. Nybiar a Haroon si rychle sbalili všechny věci, které tu měli, Tezedir vzal Zerphiny věci a všichni vyšli ven. Městem se proplížili co nejtišeji, aby na sebe neupozorňovali. V lese u starého srubu na ně čekali čtyři krásní koně. Nasedli na ně a nocí se hnali co nejdál od města.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wamelka wamelka | E-mail | 29. srpna 2007 v 17:02 | Reagovat

Jsou to uplně užasný povídky...moc se těším na další pokračování..jen tak dál:o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama