Drakomágové (4. část)

18. srpna 2007 v 19:31 | Vallie |  Povídky ©
Po kamenném náměstí se rozléhalo bouchání na dveře. To se rozhněvaný plavovlasý muž dožadoval pozornosti zlatého Dračího mága. Dveře se po chvíli rozevřely. Z hlouby věže nejprve vyšla Fivis zahalená v červeném plášti. Obličej měla odkrytý. Byl stejně krásný jako před lety, pomyslel si Tezedir. Když ze dveří vyšel Malakar, všechny myšlenky byly pryč. Teď měl v mysli i srdci jen Zerphu.
"Všechno jste to na ni nalíčil." řekl a nenávistně se na Malakara díval. On měl kápi z hlavy taky sundanou, takže byly dobře vidět jeho černé vlasy a zlaté šupinky, které sem tam zářily v opálené tváři.
"Zavřel jste Zerphu v cele s tak silnou magickou energií," pokračoval Tezedir "že by tam kouzla sesílal i obroskřetaslík."
"Když jste rozrušený, vymýšlíte krásná slova, pane Kinete." usmál se Malakar.
"Nemáte právo ji tu držet." rozčiloval se Tezedir.
"Zkuste dokázat, že jsem ji k tomu vraždění donutil." zasmál se zlatý mág "A i kdyby jste to dokázal, tady vás stejně nebude nikdo poslouchat. Tady, pane Kinete, jsem zákon já." Malakar s úsměvem zašel zpět do své věže.
"Už na to nemysli." usmála se Fivis. Tezedir se na ni podíval, ale neuposlechl.
"Co takhle zajít ke mně do pokoje a trošku si..." olízla si rty "zavzpomínat na staré časy?"
"Říkala jsi, že se nemám pokoušet obnovit náš vztah a teď to děláš sama?"
"Nechci obnovit náš vztah. Byla by to jen jedna noc." zasmála se Fivis a chytila Tezedira za ruku. Vytrhl se jí.
"Na jednu noc si můžeš vystačit sama."
Fivis se zatvářila naštvaně a v zápětí se znovu usmála "Tak si můžeme aspoň popovídat."
Tezedir se zastavil v odchodu "Tak dobře, Fivis." pousmál se. Žena se rozzářila. Doběhla k muži a vtiskla svou dlaň do jeho. Vedla ho k sobě.
...
"Co víš o panenkách woo-doo?" zeptal se Tezedir, když došel do Fivisina pokoje. Sedl si naproti ní na postel. Nikam jinam se totiž sednout nedalo.
"Můžeš skrze ni zranit protivníkovo tělo. To bys měl vědět." pousmála se Fivis.
"A co se stane, když panenku zničím?"
"Zničíš protivníkovo tělo. Duše pak bude celou věčnost bloudit po zemi. Dokud ji někdo nezabije."
"A čaroděj... čaroděj bez těla - je nebezpečný?"
"Jakého čaroděje myslíš, Tezedire?" zeptala se znepokojivě Fivis. Tezedir chvíli upíral zrak do stěny a potom vstal "Musím mluvit s Mederionem.". Dveře, které otevíral mu vylítly z rukou a znovu se zavřely.
"Chci, abys tu se mnou zůstal." usmála se Fivis a lehla si na postel.
Tezedir si povzdychl "Jen si s ním promluvím a přijdu, ano?"
"Mederion počká, já ne." Fivis máchla rukou a dveře pokoje se zamkly. Potom se žena zvedla z postele a pomalu šla k muži. Přitom si sundala červený háv. Měla pod ním jen bílou přiléhavou halenku a dlouhou červenou sukni s velice odvážnými rozparky.
"Nestýská se ti po mém vřelém objetí, Tezedire?"
"Říká se, že do jedné řeky se dvakrát vstupovat nemá." čaroděj ustupoval dozadu, dokud ho nezastavila zeď.
"Já nejsem řeka." Fivis začala Tezedirovi rozepínat košili, ač se bránil "Ale utopit se ve mně můžeš." dívka s červenou sukní objala muže nohou a začala ho divoce líbat. Plavovlasý mág už se nebránil. Přitiskl ženu k sobě.
...
Tezedir se probudil, když už byla hluboká noc. Oblékl si jen kalhoty, aby dalšími pohyby nevzbudil Fivis. Vykradl se z pokoje. Teď musel najít Mederionův pokoj. Nad každými dveřmi v téhle obytné části hradu byla podobizna draka. Tezedir hledal stříbrného. Těch tu jistě nebude mnoho. Prošel celou dlouhou chodbu a na jejím konci byl stříbrný. Jeho hlava ale byla tlustá, rozpláclá. Byl si jistý že Mederionovi nepaří, tak šel dál. Na správnou podobiznu narazil až ve třetí chodbě. Do pokoje vstoupil bez zaklepání. Na posteli ležel starý muž. Tezedir si uvědomil, že Mederionovu tvář ještě neviděl. Byla to celkem obyčejná tvář starého muže. Plná vrásek a jizev. Na některých místech ji ale měl porostlou stříbrnými šupinami, stejně jako ruce a nejspíš i tělo. Na ukazováčku pravé ruky měl dokonce dračí dráp.
Tezedir staříka lehce poklepal po rameni. Ten se prudce posadil. Rozhlížel se kolem sebe a když uviděl Tezedira, vyštěkl na něj: "Co tady děláš?"
"Dostal jsem nápad jak osvobodit Zerphu, ale potřebuji od vás pomoc."
"V tom případě můžeš jít zase spát." Mederion si opět lehl.
"Jak to myslíte? Říkal jste, že jí chcete pomoct."
"To jo, ale teď už jí pomoct nemůžeme. Ráno ji popraví."
Tezedirovi se podlomila kolena. Sedl si na okraj Mederionovi postele.
"Fivis mě měla jen zaměstnat, abych nemohl nic provést." řekl a obličej skryl ve svých dlaních. Starý mág se opět posadil. S lítostí se podíval na Tezedira "říkal jsi, že máš nějaký plán. Třeba bychom ho do rána stihli."
"Chtěl jsem zničit Malakarovu panenku."
"To by nám v ničem nepomohlo. Zničili bychom jen jeho tělo, ale duch by zůstal. Tak silný mág jako je on si určitě nějak pojistil, aby s tělem nezemřela i jeho moc."
"Potom musíme informovat Nybiara s Haroonem, aby ji pomohli."
"Požádal jsem svou ženu, aby se o ně postarala, takže by neměl být problém kontaktovat je. Myslím ale, že pět našich mágů nepřemůžou."
"Kteří mágové tam půjdou?"
"To se rozhodne ráno na radě. Těsně před popravou, jako obvykle. Nikdo jiný odtud odletět nemůže."
"Nemůžou ji jen tak popravit, je nevinná!" Tezedirův hlas zněl hodně naštvaně.
"Úplně nevinná není. Viděl's ty mrtvoly u jejích nohou?"
"Ke všemu, co udělala ji donutil Malakar." Tezedir mluvil tichým, nenávistným hlasem "To on si zasluhuje zemřít." plavovlasý muž najednou držel v ruce hadrovou panenku. Hodil ji do vyhaslého krbu.
"Tím ho jen rozzuříš." namítl Mederion, ale nebylo to nic platné. Panenka vzplála magickým ohněm, který byl živen Tezedirovým vztekem.
...
Mladý blonďatý mág spolu se starým, kterému tělo obrůstaly stříbrné dračí šupiny, seděli na okraji postele a dívali se na vyhasínající plamének v krbu. Čekali, co se teď bude dít. Zatímco čekali se venku pomalu rozednívalo.
"Za chvíli začne rada, musím se obléct." řekl Mederion a pomalu vstával.
"Celou dobu jsem přemýšlel." Tezedir se pořád díval do krbu.
"A co's vymyslel?" ušklíbl se stařec.
"Nic." Tezedir se dlouho odmlčel "Jen jsem si uvědomil, že jsem Malakarovi dopřál nesmrtelnost."
Mederion, už oblečený v stříbřitě bílém hávu se na mladého muže nechápavě podíval.
"Každá normální zbraň i kouzlo zasáhne hmotu. Malakar se teď už z hmoty neskládá, je to duch." vysvětlil Tezedir a v zápětí si povzdychl "A teď udělá všechno, aby mě zničil."
"Jsou kouzla, která působí i na duchy. Ve většině případů jsou těžká a vysilující, ale existují." Mederion si sedl zpátky na postel vedle Tezedira.
"Já vím. Pár jich znám, ale tím ho nepřemůžu."
"Ty s ním chceš vážně bojovat?" obličej starého muže zaplavilo překvapení, ale pak se zamyslel.
"Myslím, že mi nic jiného nezbude. Bude zuřit."
"Jestli má všechny své schopnosti, může se zhmotnit ve draka."
"Nemám moc velké vyhlídky na úspěch, že?" zasmál se smutně Tezedir. Na nádvoří se už scházeli mágové k radě, při které se měla vybrat pětice, která bude mít tu "čest" popravit zwerdovu dceru.
"Můžu ho vyzvat." řekl tiše Mederion "Budeme muset ale bojovat společně. Malakar je velmi silný mág a zlatý drak má spoustu schopností, které ostatní nemají."
Z nádvoří se ozval podivný zvuk připomínající zvon, který upozorňoval, že rada brzy začne.
Tezedir přikývl. "Půjdu se oblíct." Než mladý muž vyšel z pokoje, Mederion ho naléhavě zastavil se slovy: "Tezedire, poslední kouzlo musím seslat já. Schopnost měnit se v zlatého draka se přenese na toho, kdo původního mága zabije. Pokud by jsi ho zabil ty, každý jeden čaroděj odtud by tě chtěl zabít, aby se stal velitelem Drakomágů."
Tezedir přikývl a vyšel ven. Zamířil do pokoje Fivis, kde v noci nechal všechno své zbylé oblečení. Doufal, že už bude na náměstí, protože se s ní nechtěl setkat. Když otevřel dveře, stála ale u okna. Celá zahalená v červeném.
"Kde's byl?" vyštěkla na něj, když ho uviděla.
"Po hradu se můžu pohybovat jak chci."
"Říkala jsem ti, že chci, abys tady zůstal." řekla chladně.
"Vůbec mě nezajímá, co chceš, Fivis."
Tezedir k ní přistoupil a silně ji stiskl paži "Zvlášť, když teď vím, proč jsi to chtěla." trochu ji nadzvedl kápi, kterou měla přes oči.
"Malakar je můj pán a já..."
"A ty se kvůli němu chováš jako děvka." podíval se jí do očí. Vzpomínal si, že měla zelené oči. I večer měla zelené oči jako vždycky předtím. Teď byly žluté a měli zvláštní tvar. Měla dračí oči a kolem ještě šupiny. Drobounké červené šupiny. Když Fivis uviděla, jak Tezedir zírá na její oči, odtáhla ho od sebe a rozepnula si červený hábit.
"Podívej se, s čím sis včera užíval." zasmála se potěšeně. Od krku až po pas byla celá obrostlá červenými dračími šupinami a na zádech měla dokonce i pár malých ostnů.
"Malakar mě na včerejší noc upravil, abych se ti líbila" zasmála se "a ty nemohl vysvobodit tu mladou husu. Mimochodem - předplatila jsem si cestu na její popravu."
Tezedir měl vztek. Vztek na sebe, na Fivis a hlavně na Malakara. Vztek se mu za chvíli bude hodit, ale ne teď. Teď se musí ovládnout.
"Je mi tě líto." nešlo mu říct nic víc. Musel jít pryč. Zamířil přímo na nádvoří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama