Drakomágové (2. část)

7. srpna 2007 v 13:46 |  Povídky ©
Tezedir se pomalu zvedal ze země a klel. Když se rozhlédl kolem sebe, jeho nadávky zesílily a přitvrdily. Na zemi před ním totiž leželi jenom dva z jeho přátel. Kouzlem je probudil.
"Unesli Zerphu." konstatoval Haroon, když se probudil.
"Kde mají sídlo?" zeptal se Nybiar, když se zvedal ze země a díval se na Tezedira.
"Každý takový spolek musí mít někde sídlo." dodal elf, když mág dlouho neodpovídal.
"To jistě musí," řekl zamyšleně Tezedir "ale u tohoto spolku je těžké určit kde leží."
"Ty nevíš, kde mají sídlo?" podivil se Haroon "vždyť jsi se k nim chtěl přidat."
"To jo, ale dovnitř se dostane jen ten, kdo složí přijímací zkoušku."
"Přijímací zkoušku?" Nybiar si sedl do trávy vedle Haroona, který se ještě neráčil postavit.
"Musíš jim dokázat, že jsi hoden vstupu. Nepustí mezi sebe každého druhého."
"Musíme Zerphu najít, sama se jim neubrání." elf se znovu podíval na Tezedira.
"Ale sídlo můžou mít kdekoliv. Jsou to draci." Haroon začal kousat stéblo trávy.
"Řekl bych ale, že sídlí někde blízko." zamyslel se Tezedir.
"Ploš?" zeptal se šišlavě Haroon.
"Ve dne by měli vysílat jen modré draky, protože ti splývají s oblohou a nikdo si jich nevšímá. Ti ostatní můžou létat pouze tam, kde nejsou lidi. K nám přiletěl mimo jiné i zelený a červený drak. Z toho se dá usoudit, že byli vysláni odněkud z lesa. Tady moc lid není. A jestli je tu přece jen někdo uvidí, moc se nelekne poněvadž je v divočině."
"Ale Valmorský les je rozlehlý. Nemůžeme ho celý prohledat." řekl Nybiar.
"Kdybych já byl Drakomág," Haroon si lehl do trávy a zadíval se na oblohu "udělal bych si sídlo někde v horách."
Nybiar i Tezedir se na něj podívaly. Haroon pokračoval v řeči: "Normální člověk se tam dostane jen těžko a drak si tam vyletí."
"Většinou ti to moc nemyslí, ale tohle je dobrý." řekl Tezedir. Haroon se usmál a dál zíral do nebe.
"Mě se to taky líbí." Nybiar se zamyslel "Někde v tomto lese jsou hory... Vamorské hory, pokud si dobře pamatuji."
"Někde v tomto lese?" zasmál se Haroon, který už si zase sedl.
Elf se postavil a otočil. Rozhlídl se kolem sebe. "Pokud se dobře orientuji, Kerefost leží na jih od nás. Hory by tedy měly být..." otočil se dopředu, po směru dosavadní chůze. "dál na sever."
"Tak to by jsme měli jít." vyzval Tezedir ostatní.
"A proč máme spěchat? Předtím jsi říkal, že Zerphu jen uvězní." řekl líně Haroon.
"Kdo ví, co mají za lubem. Jejich zájem přišel náhle. Pořádně se s nimi nedalo mluvit, jak spěchali, aby ji měli u sebe."
"Zlé je, že nám odehnali koně, takže budeme muset jít pěšky." řekl Nybiar.
"Ale vždyť..." Haroon se zvedl ze země "měli jsme tam všechny věci - jídlo, oblečení a... a jídlo!"
"Budeme si muset něco ulovit." černovlasý elf jako první vykročil na cestu k Vamorským horám."
"Pro tebe bude výhodnější počkat si na jahody - ty dozrají dřív než bys něco ulovil." Tezedir šel za Nybiaren . Haroon se ušklíbl a přidal se ke dvojici svých přátel.
...
Zerpha stála v malé železné kleci uprostřed velké místnosti postavené z kamene. Na holých stěnách byly sem tam vidět vypálené obrazce, nejčastěji kruhy a skvrny od krve.
"Co po mě chcete?" zakřičela , ale žádný z mágů v místnosti jí neodpověděl. V místnosti jich bylo celkem jedenáct. Desatero z nich, zahalené v modrých hávech, stálo kolem klece. Ve předu místnosti, před Zerphou stál ten poslední - mág se zlatými šupinami.
Zerpha se snažila s mágy navázat kontakt, ale všichni kromě zlatého byly jakoby v transu.
"Tvůj otec ti na duši nechal poskvrnu, která v tobě bez povšimnutí neustále roste." řekl zlatý mág "To, že se tvoje temná stránka ještě neprojevila nás velice mrzí. Proto jsme připraveni jí pomoct jak jen to půjde. Pánové..." muž se zlatými šupinami na těle zvedl ruce, načež modří mágové začali čarovat.
"Co to děláte!?" rozkřikla se Zerpha. Na její vystrašený hlas ale nikdo nereagoval. Z rukou modrých mágů vyšlehly modrofialové blesky a zasáhly dívku do těla. Celím jejím tělem projela silná bodavá bolest. Chytila se mříže, protože se jí podlomila kolena a v tom záře magických blesků vyhasla.
"Prosím vás, nechte mě být, vždyť já..." Zerpha náhle ucítila podivné vrnění v hlavě bylo to nepříjemné, ale zároveň jí dodávalo sílu. Vnímala to, čerpala sílu a nevšímala si, že zlatý čaruje. Když do jejího těla narazila další várka blesků, snažila se je vší silou odrazit na útočníky. Cítila bolest a strach. Měla ohromný strach. Jejich kouzla ustala. Zerpha si uvědomila, že neudělala nic. Nic co by ji pomohlo ke svobodě. Místo toho cítila ohromnou únavu. Hlava ji bolela jako nikdy a hlas, který říkal "A do třetice všeho dobrého, pánové." slyšela jen zamlženě. Zerpha nestačila nic říct a už zase ucítila tu hroznou bolest, pocházející z rukou deseti modrých drakomágů. Bolest ji pomohla se znovu vzchopit, začít se soustředit. Tentokrát ne na odražení blesků. Tentokrát chtěla sama jeden seslat. Jeden obrovský blesk, který by zasáhl všechny přítomné Drakomágy a oplatil jim alespoň část bolesti, kterou způsobili oni jí. Cítila k nim obrovskou nenávist. Chtěla je zabít. Soustředila se. Nemyslela na nic jiného než na blesk, který by vyrazil z její ruky a zabil je. Představovala si ho a toužila po něm. Začala ale vnímat i bolest. Tak silnou bolest, jakou ještě nezažila. Podlomila se jí kolena a napůl omráčená padala k zemi. Stačila ještě natáhnout ruku, aby se zachytila, ale minula mříž a řítila se k zemi. Z její ruky ale vyšlehlo něco, co mohl být blesk. Zerpha to neviděla zřetelně, protože se ji zatmívalo před očima, ale svítilo to modře a mířilo ke zlatému mágovi. V jeho ruce, kterou jemně natáhl před sebe, to také zmizelo. Poslední, co Zerpha uviděla než se propadla do úplné tmy byl spokojený úsměv zlatého.
...
"Podívej, Tezedire, támhle jsou hory." Nybiar ukázal před sebe, kde se rýsovaly rozlohou malé, ale za to hodně vysoké hory. Jejich vrcholky se ukrývaly v mracích. Mág s elfem se zastavili a pozorovali strmé stěny, na kterých nebyl ani náznak toho, že by tu mohli mít skrýš nějací lidé.
"Konečně jste na mě počkali." řekl Haroon a sedl si na zem "řekl bych totiž, že je čas na jídlo."
"Jsme už kousek od hor." řekl Tezedir "Jídlo počká." čaroděj se podíval na elfa a oba se vydali dál na cestu. Haroon nevěřícně pohodil hlavou a pomalu šel za nimi.
...
Zerpha seděla na zemi v tmavé místnosti. Kolem byly jen holé kamenné zdi a tma. Před chvílí se probudila a bolelo jí celé tělo. Nemohla vstát, nemohla si lehnout, nemohla nic. Jen seděla a z očí se jí občas skutálela slza. Potom náhle tmou prosvitlo oranžové světlo a do kobky vešel muž s pochodní. Tu umístil do držáku na stěně a vyšel zase ven. Něco si vzal a zase se vrátil. Dveře, u kterých zvenčí stály stráže za sebou zase zavřel. Nepromluvil ani slovo.U dveří si klekl na zem a rozbalil balíček, který si donesl. Něco si z něj vzal a přistoupil k Zerphě. Teď měla první možnost si ho prohlédnout. Byl svalnatý a měl jen jedno oko. Na hlavě krátké černé vlasy, místy vypadané. Hrozivě se usmál a dopřál Zerphě pohled na tmavé zuby nabroušené do špičky. Zpoza zad vytáhl ruce. Svíral v nich spoustu malých nožíků. A začal se přibližovat k Zerphě.
...
Tezedir šel v čele skupiny. Les brzo skončil a místo něj se kolem cesty rozprostřeli louky a pole. Mág se zastavil, když za nimi uviděl kamenné hradby.
"Myslíš, že by si dračí mágové udělali takto nápadný domov?" zeptal se Nybiar, který na město také zůstal zírat.
"Každopádně není zakresleno na žádných mapách, takže i když to nebude přímo jejich sídlo, jsme už blízko." Tezedir se otočil "Kde je Haroon?"
"Řekl bych, že bude kousek za tou zatáčkou." podíval se elf také vzad. Hnědovlasý zloděj se brzo objevil a Tezedir na něj hned zavolal, že jsou blízko městu.
"To je dobře, aspoň mě necháte odpočinout si!" zavolal Haroon.
...
Město neoplývalo velikostí. Celé bylo postaveno z kamene, v zadních částech vytesáno do skály. Ozdoby z rostlin tu byly málokdy. Častěji zdobily ulice sochy mužů, žen ale nejvíce draků. Do kamenů tvořících stěny domů byly vytesány různé obrazce. Štít každého obydlí zdobil znak ohně s dračí hlavou. Ta byla každá úplně jiná. Lišily se nejen barvou a velikostí, ale i celkově tvarem. Každý drak byl zkrátka úplně jiný.
"Prohledali už jsme snad celý město, ale hostinec nikde." řekl Nybiar, když znovu došli na náměstí s fontánou. Voda prýštila ze čtyř stříbrných draků, uprostřed byl drak zlatý, z jehož tlamy stoupala do oblak překrásná duha. Kolem kašny nebyli žádní jiní lidé.
"Štve mě to tady." řekl unaveně Haroon. "Takovou dobu se sem plahočíme a teď si ani nemáme kde odpočinout."
"Podívejte se, kdo tu je." řekl Tezedir. V malé uličce se stříbrný Drakomág Mederion hádal s nějakou stařenou. Když si všiml trojice u kašny, poslal ženu pryč a šel za nimi.
"Jděte pryč od té kašny!" křičel na ně. Nybiar a Haroon začali vzdorovat a domáhat se informací o Zerphě. Tezedir klidně stál a naslouchal. V jeho hlavě zněl klidný, starostlivý a vstřícný Mederionův hlas.
"Pojďte." řekl potom Tezedir svým druhům.
"Ano, vypadněte. V našem městě nejsou cizinci vítáni." řekl Mederion a pohlédl Tezedirovi do očí. Ten mírně přikývl a oddělal Haroonovu ruku z Mederionovi paže "Nemá cenu se hádat."
Nybiar se nechápavě díval jak Mederion odchází "On Zerphu odvedl."
"Já vím, ale... ehm... neuvědomil jsem si, že když o nás teď ví, tak na nás budou dávat pozor."
"Cože?"
"Když jsem Mederiona uviděl, měli jsme rychle zmizet, aby nás neviděl. Teď budou sledovat každý náš krok. Myslím, že bychom měli jít."
"Jít kam?" zeptal se naštvaně Haroon.
"Třeba do lesa. Tam nás tak dobře neuvidí."
"Napřed nás ženeš sem a teď chceš zase zpátky?" rozčiloval se Haroon.
"Nevím, co stojí za změnou tvého názoru, ale když myslíš, že to bude nejlepší, tak bychom měli jít."
"Nybiare! Proč nemůžeš být aspoň jednou na mé straně?"
Nybiar se poškrábal za uchem "No, dejme tomu že on je mág a když jednáme s mágy, měl by tomu nejlíp rozumět."
"Už se těším, až jednou zavítáme ke zlodějům." Haroon šel naštvanou rychlou chůzí k bráně města. Nybiar a Tezedir se na sebe podívali a vydali se za ním.
Zhruba v polovině cesty k lesu ho dohonili a Tezedir začal vysvětlovat, co se vlastně u kašny ve městě stalo.
"Mederion mi řekl, že nám chce pomoct. Ta kašna je prý očarovaná. Jejich vládce, nejvyšší Drakomág skrze ni slyší všechno, co se v okolí děje. Mederion nás z města musel vyhnat, aby si nikdo ničeho nevšiml."
"Neslyšel jsem, že by ti něco říkal." řekl ještě mírně naštvaný Haroon.
"Dva mágové mezi sebou mohou komunikovat pomocí myšlenek. Vlastně i tobě do hlavy můžu vyslat co chci."
"Myslím, že to's už párkrát udělal."
"A víc ti toho neřekl?" zeptal se Nybiar.
"Večer za náma přijde do opuštěného srubu v lese a všechno nám pořádně vysvětlí."
"A dá se mu věřit?"
"To on přece Zerphu unesl." připomněl Haroon.
"Když jsi v nějakém spolku jako jsou Dračí mágové, musíš poslouchat vůdce. Když neuposlechneš, čeká tě tvrdý trest. Mederion svůj úkol splnil, ale nejspíš se mu nelíbí. Proto nám chce pomoct. Tak nějak jsem to pochopil z toho, co říkal. Bylo to rychlé a zmatené."
"Měli bychom si pohnout v hledání toho srubu. Za chvíli se bude stmívat." řekl Nybiar. "A co bude s jídlem?" ozval se Haroon.
...
Před starým srubem plápolal ohýnek, na němž se opékala skolená mladá srnka, a který ozařoval okolní temný les. Okolo ohně seděla čtveřice mužů a zaujatě spolu promlouvala.
"Je mi líto, že naše setkání musí probíhat na takovémhle místě, ale jinak to opravdu nešlo." řekl Mederion "Kdyby se Malakar, vrchní Drakomág, dozvěděl, co teď dělám, vyloučil by mě ze spolku a potom by mě i celou moji rodinu čekala smrt."
"Proč jsi se vůbec rozhodl pomoci nám?" zeptal se Tezedir.
"Když jsem dostal příkaz dovést tu dívku do našeho hradu, bylo mi řečeno, že je to proto, abychom ji mohli zkoumat starat se, aby její možné schopnosti nebyly nebezpečné. Malakar teď ale dělá přesný opak. Jak u ní, tak u jejího bratra Zoleka."
"Co jí dělá?" zeptal se Tezedir.
"Chce, aby byla zlá. Udělat z ní krvelačné zvíře, jakým byl její otec. Proto ji mučí a nutí dělat hrozné věci."
"Jak jí můžeme pomoct?" Zeptal se Nybiar.
"Kdybys byl přijal moji nabídku a stal se Dračím mágem, byla by situace nejjednodušší. Slovo už ale vrátit zpět nejde, jelikož jsem neočekával takovýto vývoj událostí a tvé odmítnutí hned oznámil.Je tu ale ještě jedna možnost, jak se dostat do naší pevnosti. Ale je složitá." Mederionovi, který teď mluvil velmi pomalu nikdo neskákal do řeči. Všichni pozorně poslouchali co starý mág řekne "Malakarovi před nedávnem ukradli pro něj velmi cennou věc. Považuje to za osobní záležitost, takže tím nikoho nepověří. Chce ji získat sám, na což nemá čas. Když ji získáte vy, měl by udělat všechno proto, aby ji získal zpět."
"O jakou věc se jedná?" zeptal se Tezedir.
"Je to hadrová panenka." stařec se pousmál, když viděl překvapené obličeje ostatních a pokračoval dál v popisu "Vzdáleně připomíná bohyni moudrosti Seférii. Malakar pochází z velmi chudé rodiny a tu panenku používal jako modlu. Do dalších let si ji nechal jako upomínku na svou rodinu."
"Vládce Dračích mágů si hraje s panenkami?" zasmál se Haroon, načež ho Mederion obdaroval pohledem, při kterém zlodějův úsměv zmrzl. Stříbrný mág se opět pustli do vyprávění: "Před několika lety měl Malakar vztah s mocnou čarodějkou, jejíž tělo už teď někde pod zemí rozežírají červy. Dost dramaticky se totiž pohádali. Ona tuto panenku proměnila ve Woo-doo. Než ji proti Malakarovi stačila použít, tak záhadně zemřela."
"Teď se opravdu nedivím, že chce Malakar tu panenku zpět." řekl Nybiar.
"A jestli nás nebude chtít pustit k Zerphě, můžeme mu alespoň pěkně zatopit." řekl Tezedir.
"A to třeba i doslovně." zasmál se Haroon.
Tezedir přikývl a znovu se podíval na Drakomága "Kde tu panenku nejdeme?"
"Mají ji v Sefériinu chrámu v Selidoru." odpověděl Mederion.
"Ale bude trvat několik dní, než se tam dostaneme. Zvláště když nemáme koně." řekl Nybiar.
"Ač tohle nedělám zrovna rád, teď je to nutné." povzdechl si Mederion "Svezu vás tam jako drak."
"Jako drak?" pousmál se Tezedir.
"Ano. Sednete si na můj hřbet a poletíme. Je to nejrychlejší způsob. I tak ale doufám, že ta dívka má silnou vůli, protože cestu zpět budete muset zvládnout sami." Mederion se postavil.
"Jen seďte, pane." řekl Haroon "Nejdříve se najíme." vrhl na spolusedící vražedný pohled a začal porcovat již upečenou srnku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama