Zimní radovánky (část 3.)

25. května 2007 v 17:37 | Vallie |  Povídky ©
"Už tak dlouho jsem nedržel v rukou meč." řekl Tezedir, když všech pět gnolů leželo na zemi a jejich těla plavala ve světle modré krvi.
"Díky, žes mi pomohl." plácl Nybiar čaroděje po rameni.
"Od toho tu jsem." usmál se světlovlasý muž a vydal se chodbou dál. Cesta už nebyla tak úzká jako předtím. Za chvíli došli do další velké místnosti. Všude byla krev a kousky syrového masa. Gnol u velkého krvavého stolu na ně začal mluvit jakmile je uviděl.
"Už jste tady?" překládal Mavid "A kde... kde jsou stráže?"
"Gnolové jsou vážně tupý." Tezedir se rozmáchl a usekl gnolovi hlavu.
"Mohly jsme se ho zeptat, kde mají vězně."
"Stejně by ti to neřekl, Nybiare. Jen by přivolal vojáky."
"Tady je to odporný." Zerpha stála v chodbě a rozhlížela se kolem sebe.
"Každý se stravuje jinak." Tezedir dívce podal ruku, aby ji povzbudil ke vstupu do krvavé jeskyně.
Odtud vedly dvě chodby. Skupina se vydala tou vpravo. Šli pomalu a co nejtišeji. Jak brzy poznali, tichý pohyb se jim vyplatil. Cesta totiž vedla do obrovské místnosti, kde na nízkých dřevěných postelích spali desítky sněžných gnolů. Všichni do této jeskyně jen nakoukli a šli zpět do krvavé jeskyně. Tam zahnuli do druhé chodby. Ta byla podstatně delší. U stěn ležely kostry a z dálky sem doléhal křik ženy. Dlouho šli, až dorazili do malé místnůstky s mučícími nástroji. Na stole ležela asi třicetiletá žena. Měla rozdrcenou nohu, do masa rozdrápanou ruku a na bílé plachtě pokrývající stůl se rozlévala ženina krev ze zad. U stolu stáli dva gnolové a do břicha jí zaráželi úzké úlomky z kostí. Nybiar s Tezedirem gnoly zabili, ale na záchranu cizí ženy bylo už pozdě. Po chvíli šli dál. Otevřeli mohutné dveře a vešli do místnosti, kde byla spousta dřevěných klecí. Mezi nimi byly úzké chodbičky, jimiž členové skupiny procházeli. V klecích se krčili zmrzačení lidé a často i gnolové z Glofigru. Úplně vzadu sedělo pět strážných Parinů. Nybiar k nim vyrazil jako první. Skolil dva, ostatní po jednom nepříteli.
"Nybiare, dostaň mě odtud!"
Do zvuků boje se ozvalo volání známého hlasu. Když elf dobojoval, zamířil za ním.
"Haroone!" zavolal zaraženě, když muže uviděl. Haroon měl kůži namodralou mrazem, ruce obvázané látkou, kterou prosakovala krev. Za Nybiarem už dorazili i ostatní.
"Otevřeš to?" zeptal se elf čaroděje. Ten pronesl zaříkadlo. Světle modrá zářící koule se snesla na zámek, ale nic s ním neudělala. Potom z Tezedirovi ruky vyšlehl paprsek plamenů a zámek zničil. Kouzlo neudělalo žádný hluk.
"Nebylo by to tímhle jednodušší?" Zerpha držela v ruce klíč, který vzala z těla jednoho strážce. Tezedir se na ni usmál a pohladil ji po vlasech. Klíč z její ruky vzal a hodil do vedlejší cely. Její obyvatel jej rychle sebral a dostával se ven. Nybiar spěchal ke zraněnému Haroonovi.
"Jsi v pořádku?"
"Celkem jo, ale vzali mi Celivanu."
"Ona byla taky tady?"
Haroon přikývl "Před chvílí ji odtud odtáhli."
"Ale kam? Museli bychom je potkat. Jinačí cesta než ta, kterou jsme přišli tu není." elf se podíval na Tezedira, který pokrčil rameny. Haroon se na čaroděje taky podíval "To jsi ty, Tezedire? Vůbec bych tě nepoznal."
"Ty taky nevypadáš zrovna nejlíp." Tezedir přišel blíž ke zraněnému muži, přiklekl "Ukaž mi ty ruce." a začal sundávat obvazy.
"Mohl bys trochu jemněji? Probodli mě ruce kostěnými jehlami. Taky je mám pořádně zmrzlý."
"Měli bychom najít tu malou." řekl Mavid.
"Bude to trvat jen chvíli." Tezedir přejížděl Haroonovi rukou po prstech a rány se hojily. Haroon si toho ale nevšímal, protože pozoroval Tezedirovu tvář.
"Máš strašně bledou tvář a v těch černých šatech vypadáš strašidelně. Skoro jako... jako duch."
"Měl bys přestat fantazírovat o mým vzhledu a zvedat se."
"Ale já nem..." podíval se na svoje ruce a rozzářil se. Zkusil si stoupnout, ale promrzlé tělo mu dělalo potíže "Všechno, co by mě mohlo zahřát mi vzali."
"Půjčuji ti ho jen na krátkou dobu, abys trošku rozmrzl," Tezedir si svlékl svůj černý plášť "takže nepočítej, že ho budeš mít až do Kerefostu."
Když Haroon od mága přebíral plášť, brblal si pro sebe něco o tom, že je doopravdy hodně zmrzlý a tak mu mohli dát něco teplejšího, ale jakmile si jej oblékl, řeči ustaly.
"Jak je možný, že obyčejný plášť takhle krásně hřeje?" podivil se.
"Je kouzelný, takže ho neznič."
"Mít tebe po boku se vážně vyplatí, Teze."
Čaroděj dal malému hnědovlasému muži pohlavek "Mnohokrát jsem ti už říkal, že mě tak nemáš oslovovat."
"No dobře, no." Haroon se usmíval a vychutnával si teplo pláště "Celivanu asi odvedli tou tajnou chodbou. Když tam vedli mě, tak jsem měl zavázané oči, takže nevím, kde to je."
"Bylo to v této místnosti?" zeptal se Nabiar.
"Ne, to ne." Haroon se zamyslel "Vedli mě místností, kde na zemi byla voda."
"To byla spíš krev." řekl Tezedir.
"Potom dlouhou chodbou. Zahnuli jsme, myslím doprava, a dál nevím. Ale bylo tam slyšet bečení ovcí."
"Jak vůbec víš, že to byla tajná chodba?" zeptal se Tezedir.
"Řekli nějaké slovo a potom se otevřely dveře."
"Jdeme najít ty tajné dveře a pak uvidíme co dál." řekl Nybiar a úzkou chodbičkou, mezi teď už prázdnými klecemi, šel ven.
...
V krvavé jeskyni Haroon potvrdil, že jsou správně. Proto šli dál chodbou k východu.
"Tady to zahýbá doprava," řekl Haroon "takže jsem si to pamatoval dobře."
Brzo došli do místnosti se stádem ovcí. Stála tu další pětice strážných. Tito nebyli tak klidní, jako předchozí a na skupinu dobrodruhů zaútočili. Brzo všichni leželi na zemi a stejně jako z jejich předchůdců, zabarvovala jejich světle modrá krev ledovou zem.
"Teď musíme najít tu tajnou chodbu." řekl Nybiar.
"Tamhle je." Tezedir ukázal na stěnu hned za ohrazením výběhu pro ovce. Obrys tajných dveří šel normálním okem vidět pouze u blízka.
"Jak jsi to mohl vidět?" zeptala se Zerpha.
"Nic jsem neviděl." odpověděl Tezedir "Ozývá se odtud křik. Neříkej, Nybiare, že nic neslyšíš."
"Slyším, ale ne moc nahlas." Nybiar stál u skrytých dveří. "Teď se musíme nějak dostat dovnitř."
"To slovo, co řekli, mi připomínalo štěkot zuřivého psa." řekl Haroon.
"Tak zní v jejich jazyce skoro všechno." řekl nešťastně Mavid.
"Nemohl bys něco udělat ty?" Nybiar se podíval na čaroděje.
"Jsem už hodně unavený." Tezedir se poškrábal na hlavě a povzdychl si "Udělám jedno z nejjednodušších kouzel a vsadím se, že to bude fungovat. A k tomu tu budeme mít ještě pár opečených oveček."
"Jen ať to nezboří celou jeskyni a nevzbudí hnily uvnitř." řekl Nybiar.
Tezedir přikývl "Jděte za mě." Nejprve na tejné dveře seslal světle modrou zářící kouli, která se o dveře roztříštila a rozprskla po celé stěně. Tezedir se ohlédl a pak do své ruky vykouzlil červenou kouli s černým středem. Na povrchu hořela jasnými plameny, které ruce, jenž je stvořila neublížily. Když byla vší silou muže vyslána vpřed, hnala se rychle dál a dál, až se dotkla skrytých dveří. Bezhlasně je vyrvala z pantů a zastavila se až o protější stěnu. Křik, který byl předtím slyšet jen velice slabě se teď jeskyní rozléhal nahlas a ozvěna ho ještě zveličovala. Nybiar se s taseným mečem vydal do tajné jeskyně a za ním i ostatní. Na velkém dřevěném stole tu ležela malá plavovlasá dívenka. Silné sluneční světlo jí dírou ve stropě svítilo přímo do obličeje. Měla hodně pořezané nohy, pár šrámů na obličeji a břiše. Nebyl u ní nikdo, kdo by jí rány udělal. Haroon se ke křičícímu děvčátku rozběhl a rozvázal lano, jímž byla ke stolu připoutána. Potom ji obalil do Tezedirova kouzelného pláště. Malé děvče se posadilo, zamžikalo očima a potom se vrhlo na Haroona. Malá dívenka hnědovlasého muže pevně objala. Haroon ji hladil po vlasech a utěšoval.
"Kdo jí to ale udělal? Nikdo tady není." Nybiar se kolem sebe rozhlížel. Zerpha mu poklepala na rameno. Když se elf otočil, ukázala na dveře, které ještě stály přitisknuty u stěny. Okolo nich byla světlomodrá krev.
"Dobrá trefa, Tezedire." řekl Nybiar a podíval se na malou Celivanu. Tezedir byl u ní a ošetřoval jí rány, na které měl přístup. Ostatní nechal být, protože se Celivana nechtěla Haroona pustit a křičela.
"Můžeme se vydat dál?" zeptal se Mavid. Všichni kladně odpověděli, takže se mohli vydat na cestu. Vyšli ven z tajné místnosti a před nimi se objevila další pětice gnolů. Když uviděli, co návštěvníci natropili, viditelně se rozzuřili.
"Volají posily." řekl Mavid, překládajíce zvuky, které ostatní vnímali jen jako vrčení. Hned po jeho slovech se všichni kromě Haroona s Celivanou vrhli do boje. Pětice gnolů jim nedělala žádné problémy, ale přicházeli další a další.
Nybiar, Mavid, Tezedir a Zerpha odráželi útoky strážných gnolů a Haroon stál s brečící Celivanou o kus dál.
"Haroone, běž s ní ven." křikl Nybiar načeš se prudce otočil, protože mu do boku vnikla studená čepel gnolího meče. Útočník za svou odvahu vzápětí doplatil. Nybiar jeho bílou vlčí hlavu oddělil od těla. Hlava spadla na led, který teď pokrývala vrstva modré gnolí krve.
Tezedir vytáhl meč a v kombinaci s ním občas použil nějaké kouzlo. Parinové od něj odpadávali nepřetržitě jeden po druhém.
Zerpha s Davidem bojovali po boku a vzájemně se kryli.
...
Mrtvoly sněžných gnolů ležely na zemi po celé jeskyni.
"Rychle pryč, než přijdou další." řekl Nybiar a šel k chatrným dveřím.
"Pronásledují nás." řekl Mavid, který šel poslední.
"Jděte ven." Tezedir se postavil co nejdál ode dveří. Až byli všichni venku, vyletěla z jeho ruky velká ohnivá koule. Narazila do skály nad dřevěnými dveřmi. Ze stropu začaly padat velké balvany a ty gnolům zatarasily cestu.
"Už nás nepronásledují." řekl Tezedir, když vylezl z jeskyně.
"Teď se musíme rychle vrátit do Kerefostu, stmívá se." řekl Nybiar.
Všichni nasedli na koně, které si nechali u jeskyně, v níž byl Haroon unesen. Jeli podél řeky až k mostu. Tam řeku přejeli a zamířili přímo do Kerefostu.
...
"Dceruško!" zavolal Merif a rozběhl se k pěti jezdcům. Na jednom koni sedělo kromě jezdce i malé děvčátko. Celou dobu cestu se smutně koukalo po okolí a drželo ruky muže, jenž jel s ní. Teď svoje malé ruce s šrámy ale natahovala k otci. Když k ní doběhl, sundal ji z koně a vřele objel.
"Moc vám děkuji, přátelé." říkal starý muž a z očí mu stekla slza "Myslel jsem, že už tě neuvidím, dceruško." Celivana v jeho náručí se smála a pevně se ho držela.
"Pojďte... pojďte dál." dojatý muž pozval pětici do svého domu. Všichni šli s radostí dál až na Mavida, který se omluvil a šel domů za svou ženou. Nybiar, Tezedir, Haroon i Zerpha se u Merifa dobře najedli. Potom, co od muže dostali svoji peněžní odměnu, vydali se do hostince, aby si odpočinuli. Hostinský Fidar jim řekl, že ve městě byly gnolové z Glofigru, všechno vysvětlili a omluvili se za krádeže. Nakonec kněžím vrátili meč Sorada Velehora.
...
"Takže všechno dobře dopadlo." řekl Haroon, když pokládal svůj baťoh na zem. Potom si lehl na svou postel. Nybiar a Tezedir si taky lehli. Zerpha, která šla poslední za sebou zavřela dveře a zůstala stát.
"To je moje postel." podívala se na Tezedira.
"Zerpho," čaroděj se posadil "pořád platí to, co jsem ti nabídl minule."
"Jste na mě zlí!" řekla Zerpha a lehla si na kraj Tezedirovi postele "Ani vlastní postel mít nemůžu."
Tezedir se usmál a zase si lehl. Po chvíli se k drobné dívce přitočil a zašeptal jí do ucha: "Dobrou noc."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wamelka wamelka | E-mail | 20. června 2007 v 21:17 | Reagovat

Tak co bude další?? Kdy?

2 Vallie Vallie | Web | 21. června 2007 v 11:19 | Reagovat

Další bude, ale kdy? Tak to se ještě uvidí... V psaní povídek nepospíchám...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama