Zimní radovánky (část 2.)

25. května 2007 v 16:37 | Vallie |  Povídky ©
"Měli bychom se stavit za Nolopem." řekl Nybiar, když vcházeli do města dřevěnou branou. Starostova žena je přivítala srdečně jako vždy. Nolop, když je uviděl, se podivil proč přicházejí jen dva, když mají být čtyři.
"Haroona unesli gnolové." řekl Nybiar, který seděl v křesle v Nolopově pracovně.
"Gnolové?" podivil se starosta.
"Nevím, kde se tu vzali."
"Počkej, Nybiare, gnolové mají osadu kousek na sever od Kerefostu."
"Oni tu žijí?"
"Jo, ale nikdy s nimi žádné problémy nebyly."
"No, teď s nimi problémy jsou."
"Víte jistě, že to byli oni? Zdáli se být neškodní, skoro až mírumilovní."
"Zcela určitě to byli oni. Haroon tam nechal jednoho gnola s rozpáraným břichem." řekla Zerpha.
"Řekneš nám přesně kde ta jejich osada leží?"
"Jistěže." Nolop se zamyslel "Pošlu s váma Mavida, on se s gnoly zná."
"Dobře, ať na nás čeká za úsvitu slunce v hostinci."
"Řeknu mu to. Teď by jste se měli vrátit do hostince, snad se vám alespoň trošku zvedne nálada."
Nybiar přikývl "Díky, Nolope."
...
Nybiar se Zerphou prošli hlavní místností hostince. Bylo tu hodně lidí, ale u nikoho se nezastavili a mluvili jenom s Fidarem, u nějž si objednali jídlo na cestu. Po celou dobu jejich rozhovoru hostinský na Nybiara výrazně mrkal a hlavu neustále obracel doprava. Když elf potom za sebou zavřel dveře pokoje, řekl Zerphě, že Fidar už asi začíná bláznit. Potom si oba lehli do svých postelí a odpočívali. Ticho pokoje přerušilo bouchání na dveře. Nybiar se podíval na Zerphu a ta se naštvaně zvedla z postele "Proč musím chodit já?"
Zerpha rozmrzele otevřela dveře. Když uviděla osobu, která stála na chodbě, její tvář se rozzářila "Tezedire!"
"Už jsem si myslel, že jste na mě zapomněli, když jste si mě dole ani nevšimli."
Nybiar se na posteli posadil "Vítej, Tezedire. Konečně jsi dorazil."
"Už jsem v Daaměru začínal bláznit. Je to hrozné město." usmál se světlovlasý muž zahalený v černém plášti "Není vás tu nějak málo?" posadil se na Zerphinu postel a potom se podíval na elfa i na dívku, která si sedla za ním do postele "Snad jsem vás nevyrušil v nějaké intimní chvilce?"
Zerpha praštila čaroděje do břicha a potom se začali oba dva smát. Nybiar ale řekl zcela vážně: "Haroona unesli gnolové."
Rozesmáté výrazy dvou lidí vystřídaly obličeje vážné.
"Proč by někdo unášel Haroona?" podivil se Tezedir.
"Narazil na ně v jeskyni a jim to nejspíš vadilo. Hned ráno ho vyrážíme hledat."
Tezedir vzdychl: "Těšil jsem se na odpočinek, ale z toho asi nic nebude, že?"
"Odpočívat budeme až všichni pohromadě."
"Tak se aspoň pořádně vyspím."
"To bys měl. Vypadáš dost sešle."
Tezedir si lehl do postele, na níž předtím seděl.
"To je má postel." řekla Zerpha.
Čaroděj otevřel oči "Nenene, tohle vždy bývala má postel."
"Ale teď je má."
"Tezedire, zkus být aspoň jednou kavalír." řekl Nybiar.
"Tak dobře. Můžeš tu spát se mnou, Zerpho."
Zerpha opět praštila čaroděje do břicha a lehla si na Haroonovu postel.
...
"Nechte mě být, nic jsem vám neudělal!" Haroon se snažil vyprostit z ledových rukou bílého gnola. Odpověď na jeho prosby a občas i výhružky přicházela pouze v řeči, které hnědovlasý muž nerozuměl. Navíc ani nic neviděl, protože mu zavázali oči. Dva gnolové ho táhli sněhem bůhvíkam. Bosé nohy měl modré mrazem a s ostatními údy to nebylo lepší.
"Kam mě to vlečete?"
Všichni gnolové se najednou zastavili. Krátce se mezi sebou hádali a vydali se zase na cestu. Měkký sníh na zemi vystřídal led. Do Haroonových nohou mrazil stejně, navíc na něm muž klouzal. Gnolové se zastavili podruhé. Tentokrát definitivně. Haroona hodili na zem. Uhodil se o stěnu a upadl do bezvědomí. Mráz ale dál pronikal do jeho těla.
...
Nybiar i Zerpha byli už dlouho na nohou a chystali se na cestu. Všechny pokusy vzbudit Tezedira selhaly a tak ho nechali spát. Sám se vzbudil chvíli před tím, než bylo vše připraveno.
"Spal jsi jako elf po tom, co vypil všechno víno na zemi." prohlásil Nybiar. Tezedir se jenom ušklíbl a prohrábl si své světlé rozcuchané vlasy. Dal si na sebe černý plášť a spolu s ostatními sešel do hlavní místnosti hostince. Tam na ně už čekal mladý Mavid "Dobrý den. Nolop mi řekl, že chcete odvést do Glofigru." řekl.
"Kam?" podivil se Tezedir.
"Glofigr je gnolí osada nedaleko odtud."
"Nybiare, ty chceš jít do jejich osady? To zrovna můžeme skočit ze skály."
"To ne, pane. Gnolové z Glofigru nejsou zlí. Než jsem se oženil, chodil jsem tam často lovit."
"Kdy jsi tam byl naposledy?"
"Asi před rokem."
"Za tu dobu se tam toho mohlo hodně změnit." řekla Zerpha.
"Ale oni nikdy nestáli o boj. Proč by teď unášeli lidi?"
"Asi už je mír přestal bavit." Nybiar jako první vyšel z hostince. Potom všichni čtyři nasedl na koně a Mavid je vedl do Glofigru.
...
Cesta by nebyla tak dlouhá, kdyby nemuseli objíždět řeku. Led, který pokrýval její hladinu byl moc tenký, aby unesl koně s jezdcem, proto museli vyhledat nejbližší most.
"Je to dlouhá zajížďka, ale teď už jsme za půlkou cesty." řekl Mavid, když sjížděl z mostu.
"Teprve polovina cesty?" řekl Tezedir "Jsem pro přestávku." a seskočil z koně.
"Zas tak dlouho nejedeme, Tezedire." namítl Nybiar.
"Jsem unavený. Chvíle odpočinku snad není problém, ne?" světlovlasý muž si lehl na zem. Sněhová peřina se pod jeho tělem propadla.
"Z čeho jsi unavený, když jenom jedeš na koni? Horoonavi teď dělají kdovíco."
"Co by mu měli dělat? Leží na zemi a spinká. I když ta zledovatělá zem může být pro něj nepříjemná, nic mu není."
"Jak to můžeš vědět?"
"Máš sice elfí oči, ale i přes to vidím víc."
"Jestli se mezi vás můžu plést, pánové," promluvil Mavid "není to už moc daleko, takže bychom si mohli trochu odpočinout."
"Všichni, kteří chtěli nutně odpočívat, během tohoto rozhovoru odpočívali, takže můžeme jet dál."
"Dokážeš být opravdu protivný, Nybiare." Tezedir se zvedl ze země a celou cestu jel potom první. Několik metrů před ostatními.
"Jakto, že jede první, když nezná cestu?" zeptal se Mavid po chvíli cesty.
"Zkus se zeptat jeho, až přestane trucovat." odpověděl Nybiar.
...
Čtyři jezdci jeli lesem. Míjeli jen stromy zapadané sněhem. Kolem se ozývalo křupání sněhu pod koňskými kopyty. Celou cestu nikdo nemluvil. Až když se mezi stromy v dálce začaly rýsovat malé dřevěné chatrče gnolů, promluvil Mavid: "Už jsme tady."
"Toho si určitě nikdo kromě tebe nevšiml." poznamenal tiše Tezedir, který teď už jel ve skupině s ostatními.
"Myslíte, že je bezpečné tam jen tak vjet?" zeptala se Zerpha "Jestli unesli Haroona, tak..."
"Můžu tam jet první a přivést vám sem náčelníka." nabídl Mavid.
"To bude asi nejlepší." řekl Nybiar a sesedl z koně. Mavid vyrazil vpřed mezi chatrče. Potom seskočil z koně a v jednom domě zmizel. Tezedir si zase lehl do sněhu a zavřel oči.
"Myslíš, že tady Haroona najdeme?" zeptala se Zerpha Nybiara.
"Jsme v gnolí vesnici a Haroona unesli gnolové, takže by tu měl být."
"Nolop i Mavid ale říkali, že gnolové tady jsou hodní."
"Nějaký důvod k tomu, co udělali mít určitě budou."
Mavid vyšel z chýše spolu s vysokým gnolem. Byl zahalen v mnoha kůžích a hadrech. Ruce měl červené chladem a hlavu měl šedou.
"Tohle je Ziwaf, vůdce této smečky." řekl Mavid "Stručně jsem mu vylíčil proč jsme tu. Přiznal se ke krádežím ve městě, ale o unesených prý nic neví."
"Přiznal se ke krádežím?" podivil se Nybiar.
"Ano, vykradli kostel a farmu."
"O tom kostele nám říkal Nolop, nevzpomínáš?" řekla Zerpha "Ukradli... dřevo."
"Proč kradli dřevo?" elf si sedl na zem vedle Tezedira.
Mavid začal divným jazykem mluvit s gnolým náčelníkem Ziwafem. Potom se otočil k elfovi "Všechno dřevo jim prý ukradli Parinové. Nevím, kdo to je."
"Parin je poddruh gnola." Tezedir najednou otevřel oči a pomalu si sedl "Jsou sněhově bílí a proto se jim říká sněžní gnolové. Většinou žijí vysoko v horách, kde je jim dobře, protože necítí chlad."
"Po dobu, co jsi byl pryč jsi se učil knížky nazpaměť?" zasmála se Zerpha.
"Proč by ale oni kradli těmto gnolům dřevo?" zeptal se Nybiar. Mavid promluvil se Ziwafem "S Pariny prý už dlouho válčí. Ještě nikdy ale do tohoto sporu nezatáhli lidi."
"Ale Haroona unesli bílí gnolové, nemám pravdu?" Tezedir se podíval na vedle sedícího Nybiara.
"Nevím, jak to víš, ale máš pravdu." řekl černovlasý elf.
Mavid se teď o něčem dlouho bavil se Ziwafem. Potom se otočil na skupinku lidí: "Ziwaf neví, kde se Parinové ukrývají. Každou zimu tu si prý najdou jiné doupě."
"Můžou být kdekoliv." řekla Zerpha.
"Haroon leží v jeskyni, kde...." Tezedir se chytil za hlavu "...na zemi je led. A strop hodně nízký, jakoby led nebyl zem, ale..."
"Zamrzlá řeka?" Nybiar skočil čaroději do řeči.
"Zamrzlá řeka nebo podzemní jezero."
"Kde by ta jeskyně mohla být?" otočil se elf na Mavida, který se zamyslel: "Tomara vytéká z jeskyně, ale nikdy jsem tam nebyl, takže nevím, jestli se tam dá jít. A... ehm... o podzemním jezeře v okolí nic nevím."
"Tak nás veď."
Mavid přikývl, rozloučil se se Ziwafem a nasedl na koně."
...
"Není to ta jeskyně, ve které Haroona unesli?" Nybiar vstoupil do jeskyně. Na zemi ležela mrtvola sněžného gnola.
"Tudy se ale dál jít nedá. Řeka ústí do jeskyně ještě o kousek dál." řekl Mavid a jel dál kolem skal. Zastavil se až u zamrzlé řeky.
"To je hodně nízká jeskyně." řekla Zerpha, když dorazila na místo.
"Kdo půjde první?" zeptal se Nybiar.
"Zerpha je z nás nejmenší," Tezedir sesedl z koně "takže se odtud může v případě nouze nejrychleji dostat."
"Tak já jdu." Zerpha se skrčila a pomalu zmizela v jeskyni.
"Ani nic nenamítala." podivil se Nybiar.
...
Zerpha prolezla nízkou škvírou a potom se jeskyně začala rozšiřovat do dlouhé chodby, která byla osvětlena pochodněmi a kterou zakončovali velké dřevěné dveře. Na první pohled bylo patrné, že byly postaveny narychlo. Když toto dívka uviděla, šla k okraji jeskyně a přivolala ostatní. Až byli pohromadě všichni čtyři, otevřeli dřevěné dveře a dali se do prozkoumávání koryta zamrzlé řeky, na jejímž povrchu neustále klouzali. Po dlouhém bloudění v úzkých chodbičkách narazili na první velkou místnost. Byla od země až po celkem vysoký strop pokrytá ledem. V místnosti bylo stádo dlouhosrstých ovcí v ohradě a pět statných gnolů. Nechovali se nijak agresivně, když viděli skupinu lidí a elfa. Gnolové tam jen tak seděli a návštěvníky pozorovali.
Když už byla skupina celkem blízko gnolům, jeden z nich začal cosi mluvit v cizím jazyku. Nybiar se podíval na Mavida, který usilovně přemýšlel a snažil se gnolovo vrčení přeložit. Po delší chvíli promluvil: "Je to nějaký jiný druh gnolí řeči než ta, na kterou jsem zvyklý." odmlčel se "Asi by se to dalo přeložit jako přišlo nám další jídlo."
"Cože?" řekla vyděšeně Zerpha a sáhla na jílec meče.
"Zeptej se jich, kde mají vězně." Nybiar se podíval na Mavida. Ten k nim promluvil čistou gnolí řečí. Všech pět Parinů se začalo smát "Zajatce prý nikdy nenajdeme."
"Myslí jako zvířata." řekl Nybiar "Je jich pět a my jen čtyři, tak si myslí, že jsou silnější." vytáhl meč z pochvy a přiložil ho ke krku jednoho gnola "Zopakuj otázku, Mavide."
Jeskyní se rozezněla gnolí řeč a potom najednou hluk. Gnol totiž vyrval Nybiarovi z ruky meč a odhodil ho pryč. V tom okamžiku z Tezedirovi ruky vyšlehlo jasné světlo blesku a zmizelo v gnolově hrudníku. Jeho tělo se v smrtelných křečích zřítilo na zem. Na Nybiara se vrhl další gnol. Elf vytáhl z pouzder na zádech dvě dýky a dal se do boje. Přidala se i Zerpha s Mavidem a Tezedirem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Outlook sign up Outlook sign up | Web | 1. června 2017 v 10:29 | Reagovat

•    Your post has many fine detail information. I read your entire article and I genuinely like it. Thanks to discussing this great post. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama