Zimní radovánky (část 1.)

25. května 2007 v 16:36 | Vallie |  Povídky ©
Haroon hodil sněhovou kouli na chlapce, který se právě skláněl k zemi, a zmrzlé ruce si zachumlal do pláště. O záda se mu roztříštila další sněhová koule. Muž se otočil a uviděl malou holčičku, která se smála a v ručce si chystala další palivo.
"Tak ty jsi taky proti mně?" zasmál se Haroon a otočil se na chlapce. Rychle sklonil své tělo, aby se vyhnul velké sněhové kouli. Když se narovnal, dostal další ránu do boku.
"Vy uličníci, tohle je přesila!" smál se Haroon a rozhazoval kolem sebe sníh, který se jen málokdy slepil v pevný kus.
"Ale ty jsi větší, Haroone!" řekl chlapec, když z ruky házel sněhovou kouli. Haroon mu útok hned oplatil. Trefil chlapce do hlavy a ten se zřítil k zemi.
"A taky o moc silnější!" křiklo děvče a skočilo Haroonovi na záda.
...
Nybiar se právě vracel od Merifa, kerefostského zemědělce, kterému se nedávno ztratila dcera. Teď se měl na náměstí setkat se Zerphou a společně jít za starostou, který si je nechal zavolat. Dívka stála u studny a čekala na elfa.
"Merifovi se ztratila dcera. Myslím, že Nolop s námi chce mluvit o tom." řekl Nybiar.
"Kde je vůbec Haroon?" zeptala se Zerpha.
"Ještě se nevrátil z obvyklého nočního výletu." zasmál se elf a pomalým krokem šel k domu na kraji města.
"To jste vy!" vykřikla radostně starostova žena, která otevřela dveře. Nybiar a Zerpha vešli dovnitř.
"Můj muž si musel někam odskočit. Ale za chvíli se vrátí, tak tu na něj můžete počkat." řekla žena dobrosrdečně.
"Tak dobře." Nybiar si spolu se Zerphou sedl do Nolopovi pracovny a čekal. Starosta za chvíli přišel. Byl udýchaný a zpocený a sedl si do svého křesla.
"Promiňte, že jste museli čekat, ale byl jsem zavolán do kostela."
"Do kostela?" podivila se Zerpha.
"Ano. Náš malý a skromný kostelík v noci někdo vykradl. Vojáci mě tam potřebovali, protože až teď přišli na to, že zmizelo i něco cenného."
"To ale asi nebylo nijak zvláště cenné, když to začali postrádat až teď." řekl Nybiar.
"Byl to meč Sorada Celebora. Pro kněze vzácná relikvie, ale peněžní hodnotu nemá skoro žádnou."
"Proč to teda kradli?"
"To by mě taky zajímalo. Ještě divnější je, že kromě toho meče zmizely jen různé dřevěné věci. Lavice, židle, stoly, oltář a dokonce i košťata." Nolop si otřel z čela pot "Ale měl bych vám říct to, proč jsem vás sem zavolal. Merifovi se ztratila dcera a bylo by od vás hezké, kdyby jste se po ní podívali. Peněžní odměna samozřejmě..."
"Nolope, já už jsem u Merifa byl. Na všem jsme se už domluvili."
"Takže se po ní podíváte? To jsem rád. Celivana se totiž ještě nikdy neztratila. Je ještě moc malá a nezaslouží si skončit v rukou nějakých sprostých chmatáků."
"Hned co dorazí Haroon se do toho dáme." přikývl Nybiar a začal se zvedat z křesla. Se Zerphou vyšli ven z pokoje.
"Hodně štěstí." popřál jim starosta, když je doprovázel před dům.
...
Nybiar a Zerpha vešli do svého pokoje v hostinci a nesli si s sebou jídlo. V jedné ze tří postelí ležel zachumlaný Haroon. Po zemi všude kolem bylo poházené jeho mokré oblečení. Hnědovlasý muž se v posteli zavrtěl a zvedl hlavu. Rozhlédl se po pokoji a oči mu spočinuly na Nybiarově talíři.
"Vy máte jídlo?" řekl rozespale a začal se zvedat s postele. Než se odkryl, otočil se na Zerphu "Otoč se, prosím."
Dívka se zasmála a postavila se k Haroonovi zády. Ten rychle vytáhl suché kalhoty z baťohu a oblékl si je.
"Kerefostské děti jsou malý ďáblíci." říkal při tom "Šel jsem po ulici a Filipin syn po mě začal házet sníh. Řekl jsem si, že mu to oplatím a začali jsme se koulovat. K němu se ale přidávala další a další děcka. Nakonec mě povalily a úplně zasypaly sněhem. Mám zmrzlý i kosti v těle."
"Neříkej." smál se Nybiar "Neměl jsi večer nikam chodit. To by jsi byl s náma a teď nebyl zmrzlý."
"Co jste vůbec dělali vy?"
"Máme práci - Merifovi se ztratila dcera."
"On má dceru? O tom nevím."
"Je ještě malá, o té ty vědět nemůžeš." zasmála se Zerpha.
"Ztratila se v lese, takže by jsme ho měli jít prohlídnout." řekl elf.
"To ne, vždyť je tam zima." zasténal Haroon.
"A taky hodně sněhu." připomněla škodolibě Zeprha.
"A sníh může rychle roztát nebo vítr zavát stopy v něm, proto musíme jít co nejdřív." řekl Nybiar.
"Nezlob se, ale já teď rozhodně ven nejdu. Běžte sami, já si dám teplou koupel a pomůžu vám příště."
Nybiar přikývl a začal na sebe navlíkat teplé pláště. Zerpha si na záda hodila hustou bílou kožešinu a za elfem vyšla z pokoje.
...
Celé město bylo přikryto bílou peřinou. Dvojice prošla bránou Kerefostu a zamířila do lesa. Tady bylo ještě hodně stop, ale jak šli hloub do lesa, šlápot výrazně ubývalo. Nakonec zbyly jenom jedny dětské.
"Myslíš, že patří Celivaně?" zeptala se Zerpha. Nybiar je hraničář, takže se ve stopování vyzná.
"Je to velice pravděpodobné." řekl elf a vydal se dál do lesa po stopách. Začalo mírně sněžit, proto Nybiar zrychlil. Měl teď dobrou stopu a nechtěl ji ztratit. Zerpha šla za ním a rozhlížela se kolem, aby je případní nepřátelé nemohli překvapit. Po nějaké době se elf zastavil a zmateně se díval na zem. Kam až dohlédl byla spousta stop. Tyto ale nepatřily jenom malému děvčátku, byly to otisky bosých nohou dospělých lidí.
"Vypadá to, jakoby ji tu někdo honil." řekl elf a poškrabal se na hlavě "Ale kdo by teď chodil bosý?" Nybiar se podíval na Zerphu, která jen pokrčila rameny.
Černovlasý elf udělal pár kroků dopředu a zadíval se na zem. Tady byly stopy už celkem spořádané, v jedné řadě.
"Bylo jich nejmíň pět a děvče asi nesli." řekl a šel dál po stopách. Zerpha ho doběhla s zase hlídala okolí. Takhle došli až k řece Tomaře, která měla celé koryto zamrzlé.
"Přešli přes řeku." řekl Nybiar a zastavil se.
"Tak to bychom přes ní měli taky přejít, ne?"
"Je to zbytečný. Stopy jsou už skoro zavátý, daleko by jsme nedošli. A taky ten led nevypadá zrovna bezpečně, podívej."
Uprostřed řeky byla prohlubeň. Už byla zamrzlá, ale jasně bylo vidět, že tudy někdo propadl.
"Teď alespoň víme, že ji někdo unesl." řekl elf.
"Ale kdo?"
"Někdo, kdo chodí bez bot i když je sníh."
"V zimě chodí bosý jenom blázen."
"Nebo někdo, komu není zima."
"A to je kdo?"
"To nevím." Nybiar se zadíval do lesa za řekou a potom se otočil k Zerphě.
"Měli bychom se vrátit. Tady teď už nic nenajdeme."
Dívka přikývla a po elfově boku šla lesem zpět do města.
...
Haroon ležel v posteli, na sobě měl své, teď už zcela suché, šaty a přikrývky ze všech tří postelí, které v pokoji byly "Tak co?" zeptal se, když elf s dívkou vešli do pokoje.
"Celkem nic." řekl Nybiar "U řeky jsme ztratili stopu."
"A je ta řeka zamrzlá?" zeptal se Haroon.
"Je, ale...."
"Tak to určitě propadla dolů, protože teď ještě ledy nejsou pevné."
"Někdo tam propadl, ale Celivana snad ne. Bylo tam totiž hodně stop." řekla Zerpha "Někdo ji unesl."
"Někdo, kdo v zimě chodí bosý." doplnil ji Nybiar.
"Bosý teď může chodit jen blázen." Haroon se zatřásl při pomyšlení, že by do sněhu vyšel bez teplých bot.
"Zítra se porozhlédneme po okolí," řekl elf "jestli tam není nějaká jeskyně, ve které by se únosci mohli skrýt."
"Zítra už, doufám, půjdeš s námi." Zerpha se podívala na Haroona, který se ještě víc zachumlal do přikrývek a jen lehce přikývl.
...
Příští ráno nebylo v ulicích Kerefostu moc lidí. Slunce teď sice svítilo a svádělo k procházce, ale množství sněhu, které přes noc napadlo by procházku znepříjemnilo. Byl tu ale někdo, kdo musel jít ven a dokonce do lesa, kde noční vánice byla ještě silnější.
Nybiar sešel dolů a se svými dvěma druhy se nasnídal. Fidar jim během jídla řekl nejnovější zprávy z města. Zmínil se i o tom, že někdo ukradl všechno dřevo z farmy na kraji města. Po snídani se skupina dobrodruhů vydala do lesa. Zastavili se až u břehu řeky Tomary, kde Nybiar včera ztratil stopu. Opatrně přešli přes zamrzlé koryto a potom se rozdělili. Haroon šel vpravo, Zerpha vlevo a Nybiar středem. Hledali jeskyni, kde by se únosci s děvčátkem mohli ukrýt přes noc.
...
Zerpha šla lesem tak, aby stále viděla řeku a neztratila se. Rozhlížela se kolem, ale všude byly jen stromy. Ticho, které dívku obklopovalo, vůbec nic nenarušovalo.
...
Nybiar šel lesem a neustále se rozhlížel kolem sebe. Občas se podíval na zem, ale byly tu jenom zvířecí stopy. Kromě stromů kolem sebe párkrát zahlédl laňku. Víc nic.
Haroon šel po břehu řeky a pozoroval odlesky slunce od sněhu. V lese kolem něj nebylo nic jiného, co by upoutalo jeho pozornost. Šel dlouho, až došel ke skále. Řeka mizela v nízké jeskyni. Malý hnědovlasý muž se vydal kolem skály. Za nedlouho došel k jeskyni, ze které se ozývaly divné vrčivé zvuky. Haroon nahlédl dovnitř a uviděl stvoření, která zvuky vydávala. Jejich vzhled byl ještě podivnější než řeč. Měli lidské tělo, jen jejich kůže byla sněhově bílá a zakrýval ho jen kus látky kolem beder. Nejpodivnější byla bílá hlava vlka. Haroon se otočil a chtěl jít pro Nybiara a Zerphu, ale za ním stály dvě bílé bytosti. Hnědovlasý muž rychle vytáhl meč a snažil se probít ven. Všechno úsilí bylo ale zbytečné, protože hluk boje jenom přivolal další nepřátele z jeskyně. Haroon jednoho zabil a několik dalších zranil, ale nakonec ho muži s hlavami vlků stejně omráčili.
...
"Haroon se nevrátil." Nybiar stál na břehu zamrzlé řeky opřený o strom.
"On se ještě vrátí. Víš, že mu všechno trvá dýl." řekla Zerpha "Našel jsi něco?"
"Ne. Nikde nebylo nic, kde by se mohl někdo ukrýt. A ty?"
"To samé." Zerpha se dívala směrem, odkud se měl Haroon vrátit "Ještě ho nevidíš?" zeptala se po chvíli.
Nybiar zakroutil hlavou a povzdychl si "Zase začíná sněžit." na hlavu si nasadil kapuci "Měli by jsme mu jít naproti."
"Tak jo. Je to lepší než tady jen tak stát a mrznout."
Zerpha a Nybiar šli kolem řeky v Haroonových stopách. Došli až ke skalám, kde zahnuli vlevo, stejně jako zloděj před nimi. Zastavili se až u jeskyně, před níž se Nybiar zastavil a sklonil k zemi.
"Je tady hodně stop." řekl.
Zerpha ho obešla a opatrně koukla do jeskyně. Bylo tu vyhasínající ohniště a... a mrtvola.
"Nybiare, pojď sem!"
Elf na dívčino zavolání okamžitě vešel do jeskyně.
"Co to je?" zeptala se ho.
"Gnol." Nybiar kopl do mrtvoly, aby viděl její tvář "Ale takovýto druh jsem ještě neviděl." ještě chvíli pozoroval mrtvou bytost a pak se zase začal věnovat stopám ve sněhu před jeskyní. Zerpha se na mrtvolu dívala dlouho "Už mám dost všech vlků!"
"Haroona odtud odtáhli." Nybiar se opřel o skálu "Kam až dohlédnu šli rovně."
"Ale teď za nimi nemůžeme jít, Nybiare, nevzali jsme si žádné zásoby."
"Jenže když se teď vrátíme do Kerefostu, potom už tu nebudou jejich stopy."
"Za chvíli stejně bude noc a ve tmě nemůžeš stopovat."
Nybiar se zamyslel a potom řekl: "Tak dobře. Na noc se vrátíme do města, ráno sedneme na koně a měli bychom je brzo najít."
Zerpha s elfem souhlasila, takže se oba dali hned na zpáteční cestu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama