Tíha krve (2. část)

6. května 2007 v 20:59 | Vallie |  Povídky ©
"Vy ale vypadáte!" řekl Madoj, když se Melidan s Vidanou vrátili. Mariina se tiše smála.
"Půjdu se umýt." řekl Melidan. Vešel do koupelny. Vidana šla do svého Melidanova pokoje a začala si sušit vlasy. Netrvalo dlouho a Melidan byl hotový. Vešel do svého pokoje.
"Můžeš jít..."
"Za chviličku." když si sundala ručník z hlavy, Melidan se začal smát: "Máš hezký vlasy."
"Hahaha..." Vidana si překryla vlasy ručníkem a šla si umýt tělo. Za dobu, co byla v koupelně, se venku setmělo. Když vyšla, byl v domě už jen Melidan, který seděl v obývacím pokoji.
"Otec se sestrou už šli..."

"Chviličku ještě počkej, půjdu se oblíct."
"Dobře, budu tady."
Ještě trošičku pršelo, když se Melidan s Vidanou vydali k Městskému domu, kde se oslava konala. V domě již byla spousta lidí. Zněla tu příjemná hudba, na kterou už někteří tančily. Stoly uprostřed sálu přetékaly různými druhy jídla. Všichni byly spokojení. I Vidana. Poprvé v životě se cítila dobře mezi tolika lidmi. Nikdo ji nenadával ani nesmál. A po boku Melidana se cítila vítečně.
Chvíli před půlnocí se Vidana s Melidanem rozhodli, že se ještě před spaním půjdou projít okolo vesničky. Chtěli být sami, pryč od všeho toho hluku a lidí.
Šli tmou. Drželi se za ruce. Povídali si a smáli se. Oba se cítili dobře. Byly tak zabráni do rozhovoru o hvězdách, že neslyšeli kroky, jež je následovaly. Došli až k můstku přes potok, kde si sedli na lavičku. Kroky za nimi se rychle přibližovaly. Když si jich dvojice všimla, myslela si, že jsou to jen další blázni, kteří se tudy teď v noci procházejí. Ze tmy vyšla starostova žena Matifa.
"Ááá... čekala jsem dlouho, než tě ten stupidní Berefor nechá samotnou." řekla tiše Matifa. Přišla o pár kroků blíž. Za ní stáli nějací muži. Byli to známé tváře z vesnice.
"Ta čarodějka nikdy neměla mít dítě, a když už je porodila, mělo zemřít!" řekla Matifa.
"A to se dnes v noci naplní." zasmál se jeden z těch mužů.
Vidana ani Melidan se nezmohli ani na slovo. Muži kolem se k nim začali nebezpečně přibližovat. Melidan neměl meč! Na co by si bral na oslavu meč? Vstal a jednoho ze statných mužů skolil pěstí. S druhým už to nešlo tak snadno. Třetího zvládl jen taktak a čtvrtý udeřil pěkných pár ran Melidanovy. Nechali jej ležet omráčeného na lavičce.
"Teď hezky k jezeru, chlapi!" zařvala Matifa.
Skupina pěti mužů, šílené ženy a vystrašené dívky stála na břehu jezera, do kterého vtékal potok. Jezero to bylo ohromné. Rozkládalo se od lesa až do skal, kde se ztrácelo v podzemí.
"No tak ji tam hoďte, chlapi," řekla Matifa "než někdo přijde."
"Počkat, pusinko," řekl Herfort, známí obchodník z náměstí "než ji zabijeme, tak si s ní trošičku pohrajeme." začal se smát.
"Jo!" přidali se ostatní čtyři muži.
"Ste padlí na hlavu? Vždyť bude křičet!" řekla Matifa naštvaně.
"Tak jí zacpeme tu její malinkou pusinku." řekl Azber, majitel mnoha farem v okolí vesnice a políbil ji. Vidana se začala bránit, ale ruce muže za ní byly moc silné.
"To si plánuješ, že budeš mít celou tu dobu jazyk v její hubě?" řekla žena a zvedla Azberovu hlavu od Vidany. Vidana začala křičet. Další muž, kterého Vidana neznala, s jizvou na levé tváři, ji zakryl pusu rukou.
"Seš přece čarodějka, tak ji zbav hlasu." řekl muž s jizvou.
"Taky bych měla začarovat vás, vy křupani, aby ste hned nevojeli každou husu, na kterou narazíte." řekla Matifa a začala na Vidanu sesílat kouzlo. Když bylo hotovo, muž s jizvou oddělal z Vidany ruku a potom šel za Matifou, kterou objal a dal jí pusu. Vidana se pokoušela řvát ze všech sil, ale nevydala ani hlásku. Bylo to naprosto zbytečné. Je plně v jejich moci.
"Tak chlapi," řekl Herfort "chopme se své šance." serval z Vidany šaty. Matifa a všech pět mužů se hlasitě rozesmáli. Vidana začala brečet.
Najednou všechen smích utichl. Někdo tu byl. Stromy a husté keře okolo jezera mu poskytovali výbornou skrýš, ale když se v nich neopatrně pohnul, šuměly. Když se potom dlouho nic neozývalo, Matifa začala být nervózní.
"Tak co budete dělat, vy tupci... Hoďte ji do vody a rychle!"
"Hele, cukrouši," řekl další muž- kovář Alojs "nepokoušej se nám rozkazovat."
"Jo, Matifo. Nikdo tady není, byl to jenom vítr." řekl Azber a začal hladit Vidanu po pravém boku. Alojs k ní taky přišel a hladil ji ve vlasech.
Najednou někdo skočil Matifě na záda. Ta zařvala, když padala na zem. Všichni muži se na ni podívali. Matifa se s tím "kýmsi" chvíli prala na zemi, Muži okolo se na sebe jen dívali a nic nedělali. Potom se Matifa s útočníkem za zády začala zvedat. Když si oba stoupli, byla zřetelně vidět dýka u Matifina krku.
"Pusťte Vidanu a já pustím Matifu."
Melidan. Byl to určitě on. Vidana jej poznala po hlase. Najednou přestala mít strach. Styděla se. Před ním. A strašně moc. Překvapila tím sama sebe.
"Hele, chlapečku, myslíš, že nám na ní záleží?" zasmál se muž s jizvou na tváři."
"Určitě nám na ní záleží míň, než tobě na téhle krasavici." řekl Alojs a žduchl Vidanu do jezera."
Melidan Matifu podřízl a pak skočil k jezeru, aby ještě Vidanu zachytil, ale ona se už nevynořila. Muži Melidana chytili a zmlátili ho do bezvědomí. Matifa se zvedla se země.
"Sakra, ženská, ty seš snad nesmrtelná..." podivil se Herfort.
Matifa se na odpověď zasmála. "Je ta holka mrtvá?" zeptala se potom.
"Asi se dole za něco zachytila." řekl muž s jizvou.
"A co uděláme z tím hajzlíkem?" zeptal se Alojs a ukázal na Melidana.
"On nás všechny viděl." řekl Azber "Měli by sme ho taky utopit."
"Ne, pánové. Znám něco horšího. Ráno se tu probudí, a bude mít obrovskou opici. Nebude si nic pamatovat."
Alojs se zasmál: "Všichni ho z její smrti budou obviňovat."
"To se mi líbí, Matifo. To je skvělej plán. Pusť se do toho." řekl muž s jizvou.
Matifa začala čarovat.
Herefor řekl: "A potom se můžeme jít ještě trochu pobavit..."
Bereforův kůň pomalu jel po dlážděné cestě v centru vesnice. Pomalu se přibližoval k Madojově domu. Sesedl z koně. Zaklepal na dveře. Dlouho nikdo neotevíral. Zkusil zaklepat na okno. Bylo divné, že by tomto domě nikdo nebyl. Znovu zabouchal na dveře. Ozvaly se kroky. Otevřela Mariisa.
"Proč ti to tak dlouho trvalo, děvče?" zeptal se Berefor.
"Promiňte, pane, ale něco jsem si dělala nahoře v pokoji, takže jsem vás moc neslyšela."
"Nikdo jiný tady není?" podivil se při vcházení do domu.
"Ne, tatínek s Melidanem hledají Vidanu."
"Hledají Vidanu?" rychle se otočil na dívku, která už pomalu šla po schodech zase nahoru "Co se stalo?"
Mariina se zastavila a otočila k Bereforovi "Vy o tom nic nevíte? V noci po oslavě příchodu léta se prý utopila v jezeře."
Bereforovi se podlomila kolena. Jen taktak se zachytil stolu a rychle si sedl. Dívka pokračovala v řeči: "Ale tatínek říkal, že se nemusela utopit, že může být někde v lese či co."
"A to mi říkáš jen tak? Lhostejnost ve tvé tváři... To... to jako kdybys mi říkala, že se ti spálil oběd!"
"Ne, pane. To bych brečela." řekla klidně.
Berefor se na ni zklamaně podíval. "Kdy se Madoj vrátí?"
"Měli by se vrátit dnes. Už můžu jít?"
Muž si otřel pot z čela a sotva znatelně přikývl. Dívka se otočila a odešla. Pomalu a klidně.
Berefor seděl celý den na židli a vzpamatovával se z toho šoku. Když Vidanu jako maličkatou uchránil před smrtí, tak si přísahal, že nikdy nedovolí aby se jí něco stalo. A teď byla mrtvá. Nedokázal uchránit svoji malou neteř. Nedokázal dodržet svůj slib...
Berefor se ve svých myšlenkách tak ztratil, že si ani nevšiml, že už zapadlo slunce. Seděl na židli a přemýšlel. Nevšiml si ani, že někdo otevřel dveře a vešel do domu. Dva muži. Z myšlenek ho vyrvalo až světlo svíčky, které osvítilo pokoj.
"Berefore?" řekl Madoj. Byl ušpiněný a zpocený stejně jako jeho syn. "Co tady děláš, Berefore?"
"Ti, proti němž jsem jel bojovat se vzdaly. Žádný boj se nekonal, tak jsem co nejrychleji jel domů, za Vidankou." díval se do země.
Madoj a Melidan stáli u dveří. Ani jeden z nich nevěděl, co má říct. Melidan byl bledý a měl strach.
"Co se stalo mé neteři?" zeptal se sedící muž.
"Melidane," řekl Madoj a otočil hlavu k vedle stojícímu synovy, který sebou trhl, jako by se lekl. Chtěl něco říct, ale nic z něho nevypadlo. Madoj ho chytil za rameno a poručil mu, ať se jde umýt a převléknout. Mladík odešel. Madoj si sedl vadle Berefora a všechno mu řekl. Řekl mu, že už bylo pozdě v noci a po oslavě. Řekl mu, že byl Melidan s Vidanou pryč až do rána, kdy samotného chlapce našli na břehu jezera. A taky mu řekl, že obyvatelé z okolí nic neviděli ani neslyšeli, jenom šplouchání vody, ale to prý tam není nic zvláštního.
"Ale... ale vždyť tam Melidan byl, musí přece vědět, co se tam stalo. Byl s ní."
"Melidan byl opilý, Berefore. Nic si nepamatuje."
"Cože?" řekl naštvaně paladin.
Madoj jej chytil za paži "nesmíš se na něj zlobit, příteli".
"On ji opil... a teď se divý... teď se divý že... to ho v té škole naučilu pěkným věcem..."
"Prosím, Berefore, to neříkej. On má strašné výčitky svědomí." odmlčel se "Kdybys viděl, jak ji hledal. Nechtěl vůbec odpočívat. Myslím, že od té doby, co se to stalo vůbec nezamhouřil oči."
"Má mít proč výčitky. Kdyby nebylo jeho, nic by se jí nestalo!" vstal a rychlím krokem šel ven. Když byl těsně před dveřmi, zarazil se. Uviděl chlapce, jak sedí na schodech. Nohy měl skrčené přímo u těla a hlavu skloněnou u kolen. Brečel.
Berefor si uvědomil, že celý rozhovor s Madojem slyšel. Uviděl, že má zraněnou jednu nohu. Obvazem prosakovala krev. Šel k němu. Poplácal ho po zádech.
"Promiň, nemyslel jsem to tak. Ty za to nemůžeš." řekl vstřícným, jistým hlasem. Chlapcovo vzlykání nepolevovalo. Berefor chvíli mlčel.
"Zítra ráno ji pojedu hledat. Chceš jít se mnou?"
Melidan souhlasně přikývl.
"Tak by sis měl jít odpočinout, nabrat nové síly." znova ho poplácal po zádech. "My ji najdeme." řekl nakonec jistým hlasem. Pak se otočil a odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama