Smaragdový náhrdelník (3. část)

6. května 2007 v 21:06 | Vallie |  Povídky ©
Když došli k elfímu domu, tak Nybiar zabouchal na dveře a otevřel mu ten samý elf jako minule.
"Kde ji máte?" zařval Haroon a vletěl do domu. Kolem bylo plno elfů v uniformách a mezi nimi i Nyen "Myslel jsem, že už jste utekli." zasmál se.
"Kde je Gadiela?" rozčiloval se Haroon a kdyby jej ze zadu nepřidržoval Tezedir, určitě by už na nějakého elfa skočil.
"Vážně jsem si myslel, že už budete v trapu, když jste minule tak rychle zmizel a neřekl ani své jméno..."
"Jména nejsou důležité." řekl Nybiar "Kde máte tu bardku?"
"Jmenuje se Gadiela!"
"Bohužel nám utekla. Zaběhla do Brenisina chrámu."
"Vaši přátelé vám ji určitě vydali, ne?" zeptal se Nybiar.
"Ti knězi nejsou naši přátelé, jenom nám pomohly vybavit tento dům. A žádní vojáci do chrámů nesmí, když k tomu nemají povolení. Nemohly bychom ji tam zatknout."
"My jsme v tom chrámu teď byly a neviděli jsme ji tam." rozčiloval se Haroon.
"Museli jste ji minout. Teď už by jste měli jít, zdržujete nás."
Elfové nevypadali zrovna přátelsky. Nybiar s ostatníma vyšli ven a vraceli se zpět k chrámu."
"Jestli lhali, tak mě opravdu naštvou." řekl Haroon "A když jsem opravdu naštvaný, tak jsem nebezpečný!"
Tezedir se zasmál "To jsme tě opravdu naštvaného asi ještě neviděli."
"Proč jsi mu nechtěl říct svoje jméno, Nybiare?" zeptala se Zerpha.
"To by nedopadlo moc dobře." Nybiar zrychlil.
Když vstoupily do chrámu, uviděli, že na jedné lavičce vzadu sedí Gadiela a kouká se, jak muži s Brenisiny sochy sdělávají lešení. Haroon se za bardkou rozeběhl.
"Nic ti neudělali, Gadielko?"
"Ne, jsem v pořádku. Utekla jsem jim dřív, než se na něco zmohly."
"Kde tě vůbec chytli?" zeptal se Nybiar.
"Přišli si pro mě do vašeho pokoje."
"Jak se, kruci, dozvěděli, že tam jsi?" zeptal se Tezedir.
"To nevím." pokrčila Gadiela hlavou.
"Podívejte se na ty krásné oči." řekla Zerpha a ukazovala nahoru, na Brenisinu sochu.
"To jsou všivý knězi!" rozkřikl se Nybiar.
"Snad to nejsou smaragdy z toho náhrdelníku!?" zeptal se Haroon.
"Měli byste ztišit hlas." varoval je Tezedir. Kolem dokola se začali scházet bělovlasý kněží a nespokojeně si mezi sebou šeptali.
"Musíme se dostat k těm elfákům" zašeptal Haroon "a očistit Gadielu."
V tom se rozletěli dveře chrámu a dovnitř vstoupily elfové. Bylo jich hodně. Davem knězů se dopředu prodral Demalar "Děkuji, že jste přišel, pane Nyene."
Mezi knězi se objevily i bělovlasý paladini v lesklých zbrojích a s meči.
"Přišli jste dřív, než nám stačily ublížit." řekl Demalar.
"My vám vůbec nechceme ublížit, to vy jste..."
"Nikdo vám nedovolil mluvit, pane L'zaro." Nyen Nybiarovo jméno vyslovil s opovržením a nenávistí.
"Teď máme skutečně problém." řekl Nybiar tak nahlas, aby ho slyšeli jen tři přátelé kolem něj.
"Vždyť je to tvůj syn." řekl Tezedir.
"Ač jsem mu dal život, on mě ten můj chce vzít." řekl Nybiar.
"Zatkněte je." řekl Nyen svým vojákům.
"Jsme v chrámu, tady přece nemáte žádnou pravomoc, nemůžete nás zatknout." snažil se bránit Haroon.
"Dřív, než odtud odejdeš, Nyene," řekl Nybiar "měl by ses podívat na sochu božstva těch lhářů."
Nyen chtěl L'zaru okřiknout, zrak mu ale vyletěl nahoru a místo jeho nadávek halu zaplnilo ticho. Nyenova tvář zalita naprostým úžasem se brzy zkřivila hněvem.
"Od začátku jste to vy! Jak jste mohl, Demalare? Jste kněz!"
"Jsem služebník krásy a je mou povinností dbát na to, aby moje bohyně byla božsky krásná." řekl Demalar s naprosto klidnou tváří "Kde jinde bych sehnal tak krásné a velké smaragdy?"
"Za to zaplatíš, Demalare."
"Snad bys nechtěl zabíjet v chrámu. Vyhodí tě z armády, Nyene."
"To tebe by odtud měli s ostudou vyhnat. Nesnáším zrádce." Nyen postoupil o dva kroky dopředu a elfové za ním tasily meče. Stejně provedli i paladinové na straně knězů.
"Jakmile zabiju Damalara, vyřídím si to z tebou, L'zaro!" řekl tiše Nyen a vyrazil vpřed. Než se dvě strany bojujících setkali a začala téct krev, knězi ze sálu utekli pryč.
"Haroone, odveď Gadielu odtud." řekl Nybiar a sám tasil meč. Haroon s Gadielou zmizeli v jedné z chodeb, které vedli do pokojů knězů.
"Nybiare, na které jsme vlastně straně?" zeptal se Tezedir.
"Ehmm... Hlavně Nyena nechte být." odpověděl elf.
"Vždyť tě chce zabít." řekla Zerpha.
"Je to můj syn!"
"Mého otce taky zabil jeho syn."
Z houfu bojujících vyletěl polomrtvý elf. Tezedir ho dorazil "A co zůstat neutrální a počkat kdo vyhraje?"
"Nemůžeme tady jen tak stát."
"Tak jdi první, já se Zerphou tě budeme následovat."
Nybiar se na světlovlasého muže vedle sebe podíval a udělal krok směrem k bojujícím. Padl k němu jeden paladin. Nybiar ho jen bouchl pěstí "Ale proč je mám zabíjet? Nic mi neudělali." Zerpha s Tezedirem se na sebe podívaly a postrčily Nybiara mezi paladiny a elfy. Sami se pak do boje přidaly.
...
Elfové i paladini padali k zemi. Ani jedna strana neútočila na Nybiara, Teredira a Zerphu, protože nikdo nevěděl, ke komu vlastně patří.
Na Nybiara ale po chvíli narazil Nyen "Konečně tě můžu zabít." řekl.
"Proč mě vlastně tak nenávidíš?" řekl Nybiar a šel dál za Nyenem, který couval dál od svých vojáků a paladinů. Teď tu stáli o samotě - Nyen proti Nybiarovy, syn proti otci.
"Když mi bylo 8 let, tak jsi odešel."
"Vyhnali mě."
"Kdybys chtěl, tak by ses za pár let vrátil, ale ty ne. Jen ty sám víš, kde jsi byl, když matka spadla ze skály. Ne, nespadla, L'zaro. Ona skočila, protože se bez tebe trápila. A nedovedeš si ani představit, co jsem potom prožíval já. Syn vyhnance a bláznivé elfky, která skočila za skály. Teď se ti konečně můžu odvděčit za to, co jsem kvůli tobě musel prožít!" hned jak Nyen domluvil, prudce zaútočil. Nybiar jen taktak uskočil.
"Já jsem se nemohl vrátit, zabily by mě."
"Teď stejně zdechneš!"
Nybiar před Nyenovým ostřím zase uskočil.
"Proč neútočíš?"
Nybiar vykryl Nyenův útok. "Nechci s tebou bojovat. Vznikl jsi z mé lásky, tak proč bych tě, sakra, měl zabíjet?"
"Protože když nezabiješ ty mě, tak já tebe zabiju."
"Vyhrožovat umíš pěkně, chlapče." řekl Nybiar a vší silou zaútočil na Nyenovy ruce. Sekl ho do ramene.
"A kde je tvá láska teď?" zařval Nyen a sekl Nybiara do tváře.
"Takto se tu můžeme sekat dva roky." zasmál se Nybiar.
"Jestli tě takto dlouhá smrt bude hodně bolet, tak jsem schopný ten čas obětovat."
"To je bláznovství."
V zápalu boje si nikdo nevšiml Demalara, který se ze zadu haly tiše plížil ke dvěma bojujícím černovlasým elfům.
"Doufám, že je ti jasné, že tento boj neskončí dřív, než bude jeden z nás mrtvý." řekl Nyen.
"Potom to můžeš rychle ukončit." řekl Nybiar, odhodil meč a stoupl si naproti Nyenovy "Já tě nikdy nebudu moct zabít."
Nyen se zarazil. Udělal dva kroky do zadu. "A pak že já jsem blázen." zasmál se a rozpřáhl.
Nybiar zavřel oči. Slyšel zvuk, jak nůž pronikl tělem. Ozval se nářek a rachot meče padajícího na zem. Nybiar otevřel oči a uviděl Nyena hroutit se na zem. Z hrudi mu trčelo ostří dýky. Nybiar svého syna chytil a položil ho na studenou zem. Sklonil se nad ním a podíval se do Nenových očí, které mu vždy tolik připomínaly oči jediné ženy, kterou kdy miloval. Byly mrtvé. Nybiar svůj zrak zvedl k postavě, která tu stála a šíleně se smála. Byl to Demalar. po pravé ruce mu stékala Nyenova krev.
"Ty hajzle!" řekl Nybiar. Plný vzteku, nenávisti a bolesti ze ztráty svého syna vstal a sekl bělovlasého muže do hrudi. Jeho krev zkrápěla celé Nybiarovo tělo. Kněz se skácel k zemi. I když z něj život už pomalu mizel, prosil o milost.
...
"Nybiare, našel jsem ho!" z dálky sem běžel Haroon a za sebou táhl Gadielu. Oba překračovaly mrtvá těla elfů a paladinů a vyhýbali se loužím krve.
Tezedir se Zerphou teď také pomalu šli k Nybiarovy, protože všichni, proti kterým mohly bojovat byly už mrtvý.
"Našel jsem ten náhrdelník." řekl Haroon, když doběhl k Nybiarovy. Ten se napřahal, aby Demalarovy zasadil smrtelnou ránu, ale když uslyšel Haroona, otočil se k němu.
"Co se tu, u všech bohů, stalo, Nybiare?" řekl Tezedir a díval se na Nyena.
"Zabil ho Demalar. Bodl ho ze zadu." řekl Nybiar, sebral z Haroonovy ruky smaragdový náhrdelník, v němž chyběly dva největší drahokamy a sklonil se k synovy.
"Safíry, které zdobili tento náhrdelník nosila tvoje matka i v očích. Oba tyto dary jsi po ní zdědil a tak to musí být na pořád." Nybiar připnul náhrdelník na studený krk mladého černovlasého elfa, zavřel jeho zelené oči a utřel si slzy s tváří.
Když vyšli z chrámu, na oblohu vcházelo krvavé slunce.
...
"Moc děkuju, Haroone že jste mi se svými přáteli pomohly." řekla Gadiela.
"A je mi líto, jak to dopadlo."
"Ty se nemusíš nijak obviňovat, Gadielo, za nic nemůžeš." řekl Haroon.
"Navíc nemám ani nic, co bych vám za to mohla dát."
"Nikdo po tobě nic nechce, Gadielko. Jsi přece má pří... kamarádka."
Bardka se na zloděje usmála "Můžu jen slíbit, že se vaše jména dostanou do spousty příběhů. Víc udělat nemůžu."
"To je víc, než dost."
"Snad se ještě někdy uvidíme, Haroone." Gadiela se znovu zářivě usmála a políbila Haroona na tvář.
"Taky doufám."
Gadiela přikývla a dala se na cestu. Haroon se za ní ještě dlouho zasněně díval.
...
"Měli by jsme odtud co nejdřív vypadnout." řekl Nybiar a skládal si všechny věci do baťohu "Až někdo narazí na tu spoušť v chrámu, bude to tu zlý."
"Moc dlouho jsme tu ale nepobyly." řekl Haroon s úsměvem na tváři, pořád myslel na Gadielu.
"A dlouho se sem nevrátíme."
"Půjdu zatím osedlat koně." Zerpha šla ven z pokoje.
"Počkej," řekl Tezedir a dal poslední knížku do svého baťohu "pomůžu ti." oba dva vyšli z pokoje.
"Mrzí mě, co se stalo tam v chrámu." řekl Haroon.
"Co se stalo, stalo se. Nikdo už nic nezmění." řekl Nybiar a hodil si baťoh na záda "Měli by jsme jít, jestli chceme do večera dojet do Daaměru."
Haroon přikývl "Tak jdeme."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama