Smaragdový náhrdelník (2. část)

6. května 2007 v 21:06 | Vallie |  Povídky ©
Voják, který šel před Nybiarem se pořád otáčel a dával pozor, aby se mu host neztratil. Nakonec přišli k mohutným, bohatě zdobeným, dřevěným dveřím. Nybiar vešel dovnitř, do krásně vybaveného pokoje. Všude kolem byly různé rostliny, obrazy, velké vázy a uprostřed místnosti mohutný stůl z tmavě hnědého dřeva, za nímž seděl hubený černovlasý elf. Rukou Nybiarovy naznačil, že si má sednout. Tak Nybiar také udělal. Svýma tmavě modrýma očima se podíval do očí naproti němu, které se mu zdály být tak povědomé. Ze vzpomínek ho vytrhl elfův hlas.
"Prý jste mi donesli nějaký informace o tý zlodějce."
"Ehmm… nevím, jestli se to dá nazvat informacemi - chceme, aby jste ji nechaly být."
Elf se zasmál "Musíte být velký blázen, když toto po mě žádáte v domě, který je plný mých mužů."
"Ona vám nic neukradla."
"Nikdo jiný, kdo by připadal v úvahu, tady tu noc nebyl."
"A proč si myslíte, že ona připadá v úvahu? Slušně si vydělává hraním."
"Je to žena. To vše vysvětluje. Takový šperk totiž jen tak někde nesežene."
"Co vám to vůbec ukradli?"
"Rodinný šperk. Můj otec ho věnoval mé matce po svatbě. Ona ho před smrtí dala mě, abych jej snad použil stejně jako otec. Ale to není důležité. Důležité je, že mi ho ta hnusná bardka ukradla a já ho chci zpět."
"Váš otec ho věnoval matce po svatbě?"
"Cože? Tohle… tohle je přece jedno. Já ho chci zpátky, takže mě tu holku…"
"Jak vypadal?"
"Stříbrný náhrdelník zdobený obrovskými smaragdy."
"Při všech jizvách, které měl starý Rediakolich." Nybiar se na druhého elfa pozorně podíval.
"Co se děje?" řekl nechápavě elf.
"Co kdyby se tu objevil váš otec?"
"Co ten by tu měl dělat?" řekl rozčileně elf a postavil se. Židle za ním se převrátila.
"No… myslím - třeba on má ten náhrdelník."
"To by mi udělalo strašlivou radost." řekl elf, zle se usmál a stoupl si k oknu "Mohl bych mu uříznout ruce a dál ho co nejbolestivěji mučit, dokud by nezdechl!"
Nybiar se mu zaraženě díval na záda. Když se elf na Nybiara podíval, tvářil se velmi podezřívavě "Proč vás to vůbec zajímá?"
Nybiar se snažil tvářit co nejnormálněji "Jen tak - jsem zvědavý."
"Vydáte mi tu holku?"
"Ona ten náhrdelník nemá, ale najdu ho. Teda chci říct, že ho najdeme - s mými přáteli." Nybiar se postavil a šel ke dveřím.
"Jestli ho nedonesete, tak si vás najdeme!"
Tohle byla poslední slova, která Nybiar slyšel. Potom se ponořil hluboko do svých myšlenek a tonul v nich až do chvíle, kdy vyšel na ulici, vítr mu foukl do tváře a on si konečně uvědomil, co se právě stalo. Musí najít ostatní.
...
"Kde tak dlouho je?" zeptal se nedočkavě Haroon. Spolu se Zerphou a Tezedirem seděl na okraji kašny nedaleko elfího domu. Tezedir si zase četl v knížce s léčivými a ochrannými kouzli, Zerpha se mu dívala přes rameno a Haroon se pořád rozhlížel kolem a nepřetržitě ťukal prsty o sebe. Když uviděl mírně zmateného Nybiara, jak vyšel z domu, nadšeně seskočil z kašny a běžel k němu "Tak co, co jsi se dozvěděl?"
Oba dva šli rychlím krokem k Tezedirovy a Zerphě.
"Počkej, jenom dočtu odstavec." řekla Zerpha a chytla Tezedirovy ruku, kterou zavíral knihu.
"Ta bardka je pořád u nás v pokoji?" zeptal se Nybiar.
"Ano, a oslovuj ji, prosím, jménem." Haroon klusal za Nybiarem, který mířil k hostinci, kde byly ubytovaní.
"Co říkal, nechá Gadielu jít?"
"Víš určitě, že ten náhrdelník neukradla?"
"Náhrdelník? Ona nic neukradla. Nikdy by nebyla schopná něco ukrást."
"Každopádně ji musíme prohledat věci. Jestli ten náhrdelník nemá, tak ho musíme najít."
"Cože?" Haroon se zastavil, zamyslel se a hned zase spěchal za elfem "Ta druhá možnost by šla, ale nemůžeme jí jen tak prohledat věci."
"Haroone, ten náhrdelník má pro… hmm… je hodně důležitý."
"Důležitý pro koho? Pro elfáky, který vůbec neznáme. Co když nám lhaly a ani žádný náhrdelník neměli?"
"Můžu tě ujistit, že ho měli a musíme jim ho vrátit."
Nybiar otevřel dveře hostince.
"Proč je to tak důležité?" zeptal se Haroon, když přešli místností. Do hostince teď vešel i Tezedir se Zerphou. Před dveřmi do jejich pokoje se už setkali všichni čtyři.
"Ten náhrdelník má kromě velké finanční hodnoty i obrovskou citovou hodnotu pro… pro mnoho lidí." řekl Nybiar.
"A pro mě má zase velkou citovou hodnotu Gadiela, takže ji nikdo nebude obviňovat ze zlodějství." řekl Haroon.
"Až uvidím, že ten náhrdelník nemá, tak ji nebudu obviňovat.
...
Gadiela zase ležela na Haroonově posteli, tentokrát ale nespala. Něco si pro sebe zpívala. Když uviděla tvář elfa, který vešel, sedla si a vystrašeně se na něj podívala. Vzápětí se ale usmála, protože za elfem vešel Haroon.
"Ukaž nám věci, které sis s sebou vzala." řekl elf přísně.
"Nybiare, ty seš hroznej." řekl tiše Haroon.
"Já s sebou nic nemám." řekla Gadiela "Všechny věci mám doma."
"Potom musíme prohledat ten dům."
"Neříkala´s, že tvůj dům prohledaly elfové, kteří tě potom odvlekly pryč?" řekla Zerpha a zastavila Nybiara, který se už chystal odejít.
"To ano. Nic tam nenašli."
"A nenapadá tě, kdo by ho mohl ukradnout?" řekl Nybiar skoro zoufale, posadil se ke stolu a hlavu zabořil do dlaní."
"To nevím." řekla Gadiela.
"Proč je pro tebe ten náhrdelník tak důležitý?" zeptal se Tezedir a přisedl si za elfem. Haroon si sedl vedle Gadiely, Zerpha pořád stála u dveří."
"Ten elf, se kterým jsem dnes mluvil, byl Nyen." řekl Nybiar.
"A sakra." řekl Tezedir.
"To jméno mě něco říká, ale nemůžu si vzpomenout co." řekl Haroon.
"Kdo to je?" zeptala se nakonec Zerpha.
"Můj syn. Ten náhrdelník jsem dal své ženě, když jsme se vzali. Ty smaragdy měli stejnou barvu jako její oči. Ona ho dala Nyenovy a on ho musí mít!"
"Na něco jsem si teď vzpomněla." řekla nejistě Gadiela "Ale nevím, jestli je to důležité."
"To posoudíme, až nám to řekneš." řekl Haroon.
"Kromě elfů tam bylo i pár mužů."
"Celý město je plný mužů." zasmál se ironicky Nybiar.
"Byly to kněží."
"Kněží nekradou." řekla Zerpha.
"To by ses divila." řekl Tezedir Zerphě a potom se podíval na Gadielu "Jakému bohu složily?"
"To nevím, nevyznám se v tom. Měli dlouhé, čistě bílé vlasy a na krcích velké amulety s labutěmi."
"To jsou Brenisini knězi." řekl Tezedir.
"Brenis je bohyní krásy, proč by její služebníci kradli elfí náhrdelník?" řekl Haroon a pochybně se na Tezedira podíval.
"Můžeme se jich zeptat."
"Chceš tam přijít a zeptat se knězů jestli neukradli elfům náhrdelník se smaragdy?" zasmál se Nybiar
"Hodně by se naštvaly." souhlasila s Nybiarem Zerpha.
"Tak se jich alespoň můžeme zeptat co dělali na elfí oslavě." řekl Tezedir a šel ke dveřím, u nichž ještě pořád stála Zerpha. Když k ní došel, chytil ji za ruku a spolu vyšli ven.
...
Brenisin chrám vypadal jak jinak než nádherně. Byl celý z bílého mramoru, který byt tesán do nejmenších detailů. Krásný byl i uvnitř, ale tady byla všemu dodána i barva. Stěny byly zdobeny barevnými kamínky a sklíčky. Jen obrovské soše ženy s labutí hlavou byla nechána původní bílá barva. Kolem hlavy sochy bylo postaveno dřevěné lešení. Za nedlouho potkali jednoho kněze, který právě upravoval květiny ve velké váze. Měli štěstí, protože zrovna narazily na jednoho z těch, kteří na oslavě byly. Bavil se s nimi velice slušně a ochotně.
"Takže oni vás na tu oslavu pozvali? Vždyť do jejich domu nesmí žádní lidé." řekl Tezedir.
"My pro ně nejsme jen nějací lidé. Jsme jejich přátelé. Všimly jste si toho nádherného nábytku v jejich domě? Ten jsme jim věnovali my. Musí se nám přece nějak odvděčit." odpověděl klidně kněz.
"Kolik vás tam bylo?" zeptal se Nybiar.
"Byly jsme tam jenom my, nejvyšší kněží chrámu."
"A to je kolik?"
"Pět."
"Jenom pět?"
"Vlastně ne - Demalar si s sebou vzal svého mladého učně, ale ten byl pořád s mistrem."
"Můžeme s tím Demalarem mluvit?"
"Jistěže. Chvíli tu počkejte, zavolám ho."
Jakmile kněz odešel, otočil se Nybiar k Haroonovy "Haroone, skoč za Gadielou a zeptej se jí, kolik knězů viděla na té oslavě.". Haroon se okamžitě otočil a vyběhl ven z chrámu. Za chvíli se v místnosti objevil vysoký muž s dlouhými bílými vlasy.
"Vy jste ti, kteří se mnou chtějí mluvit?"
"Jestli jste Demalar, tak ano." řekl Nybiar
"A co mi chcete? Mám spoustu práce."
"Chceme se zeptat na vaši účast na elfí oslavě.
"Byl tam se mnou můj učeň, jak už vám Filedar řekl."
"Ano, to už víme. Zajímá nás spíš, jestli jste byly pořád spolu, myslím všichni kněží."
"Ač jsme byly elfy pozváni, dobře si nás hlídaly a nenechaly by nás jen tak chodit po domě."
"Takže..." Nybiarovy do řeči skočil Haroon, který právě přiběhl z venku.
"Gadiela je pryč! Unesli jí určitě ti hnusní elfáci!"
"Omluvte nás." řekl Nybiar knězi a šel ven na ulici. Už se stmívalo.
"Jestli jí něco udělá, tak ho zabiju, ať je to tvůj syn, nebo ne!" Haroon klusal vepředu před ostatními.
"Ze mě se stal taky málem kněz." řekl Tezedir "Ale asi bych těžko mohl sloužit Brenise."
"Jak by ses ty dostal ke knězům?" zeptal se Nybiar.
"Když jsem ve čtyřech letech podpálil dům, tak mě rodiče zavřeli do chrámu."
"Tys podpálil dům?" zeptala se Zerpha.
"Ještě jsem neuměl magii ovládat. Z mé malé nevinné dětské ručky zničehonic vyšlehly plameny a bylo to. Rok jsem mezi knězi strávil, ale pak mě naštěstí zachránil Yselgor."
"To byl tvůj mistr?" zeptala se Zerpha. Tezedir přikývl.
"Byl to dost slavný mág, že?"
"Byl a pořád je slavným arcimágem."
"Míň mluvte a pojďte rychleji!" okřikl je Haroon.
"To jsme tě klidně mohly teď potkat někde v chrámu?" té představě se Zerpha zasmála.
"Kdybych se tenkrát stal knězem, byl bych teď už mrtvý."
"To je to povolání tak nebezpečné?"
"To ne, ale ... jak to říct? Hmmm... Když kouzelník dosáhne určité úrovně, má moc pro sebe zastavit čas a potom je mu jedno, jestli dál studuje rok nebo padesát. Chápeš?"
"Tezedire? Kolik je ti vlastně let?"
"Rozhodně jsem starší než ty." podíval se na Zerphu s mírným úsměvem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama