Smaragdový náhrdelník (1. část)

6. května 2007 v 21:05 | Vallie |  Povídky ©
"Konečně jsme tady." řekla Zerpha a padla na jednu z postelí v místnosti.
"Od čeho jsi tak unavená?" zeptal se Haroon.
"Od čeho jsem unavená?"zvadla Zerpha hlavu z polštáře "Nechali jste mě celou noc hlídat, zatímco jste si o kus dál spokojeně spali! A prý že jste na průzkumu!"
"Zas tak moc se nestalo." řekl s úsměvem Nybiar a posadil se na další postel "Vždyť my jsme vlastně vůbec nespaly, viďte?"
"Jistěže ne. Jenom jsme prohledávali zem hodně zblízka." přidal se do rozhovoru Tezedir a postavil na zem svůj baťoh plný knih.
"A navíc teď můžeš celý den odpočívat." řekl Haroon a lehl si na postel "A já ti pomůžu."
Nybiar si jenom povzdychl.
"Jo a může se ti stát, že se probudíš někde úplně jinde." řekl Tezedir a Haroona vytáhl z postele "Kvůli tobě jsme se včera pořádně nevyspali ani já s Nybiarem."
"Za to já ale nemůžu." bránil se zloděj.
"Neměl jsi chrápat."
"To já nijak neovlivním, tak mě nech!"
"Jděte se hádat někam jinam." řekl Nybiar a ukázal na spící Zerphu. Všichni tři muži vyšli z pokoje a šli zkoumat Werstick.
...
Když se vrátily do pokoje Zerpha už nespala. Pročítala si nějakou knihu.
"Ty jsi mi prohledávala baťoh?" zeptal se naštvaně Tezedir.
"To bych si nedovolila. Tahle knížka byla úplně nahoře. Strašně jsem se tady nudila."
"Léčivá a ochranná kouzla? To je trochu mimo tvůj obor, ne?" zeptal se Nybiar.
"Ale může se to hodit." řekl Tezedir a vzal Zerphě knížku z ruky "A ty do mého baťohu už nikdy nešahej. Mohla bys tam přijít o ruku."
"Tak se hned nerozčiluj."
"Já se nerozčiluju, jenom tě varuju."
"Kde jste vůbec byly?"
"Procházely jsme se po městě. Je tu spousta zajímavých míst." řekl Haroon "Třeba lázně,..." do řeči mu skočil Tezedir "A kdy se půjdeme podívat do Silifarského lesa?" tázavě se podíval na Nybiara. Ten mu pohled oplatil, bylo v něm ale něco divného.
"Co by jsme tam měli dělat?" chvíli se odmlčel "Mimochodem jsou to Silifarské lesy, ne les. Je to pět krásných lesíčků a uprostřed je louka s jezerem, kam chodívaly pít jednorožci."
"A ty se tam nechceš jít kouknout? Vždyť..." Haroon větu zase nedokončil.
"Okamžik, který bych tam mohl strávit by mě spíše zarmoutil než potěšil." řekl Nybiar "A už o tom nemluvte." dodal ještě ve dveřích než z místnosti vyšel. V pokoji bylo ještě chvíli ticho, potom promluvila Zerpha: "On odtud pochází?"
"Má tady rodinu." řekl Tezedir.
"Rodinu?"
"Manželku a syna." Zerpha si přisedla k mluvícímu mágovy ke stolu.
"A proč není s nimi?" řekla.
"Elfové ho vyhnaly ještě dřív, než jsme se potkaly. Od té doby je neviděl."
Nybiar vstoupil do místnosti a v ruce si nesl talíř s jídlem.
"To bych asi nepřežila." řekla Zerpha s lítostně se podívala na elfa.
"Říkal jsem, že už o tom nemáte mluvit." řekl, sedl si ke stolu a začal jíst. Ostatní se k němu přidaly.
...
Ticho v místnosti přerušilo až tiché zaťukání na dveře.
"Ano?" řekl Nybiar, z jehož talíře ostatní ujídaly. Do pokoje vstoupila menší dívka se světlými dlouhými vlasy. Haroon vstal a pozdravil ji. Tvářil se dost překvapeně. Ona mu s úsměvem odpověděla, potom její výraz zvážněl.
"Nemůžeme si promluvit někde o samotě?"
Haroon přikývl a vyšel s ní ven z pokoje.
"Snad ji nedostal do nějakého průšvihu." řekl Tezedir
"Na to nevypadala." řekl Nybiar a podíval se na svůj prázdný talíř.
...
Když se Haroon se světlovlasou dívkou vrátil, ležel Tezedir na posteli a četl si v knížce, Nybiar se Zerphou seděli u stolu a povídaly si.
"Chtěl bych vám představit Gadielu. Je to bardka a potřebuje od nás pomoc." řekl Haroon a vedl ji ke své posteli. Zerpha a Nybiar ji pozdravily, Tezedir se soustředil na knížku.
"Lehni si a odpočívej."
"Ehmmm... Haroone..." řekl elf.
"Počkej, chviličku počkej, Nybiare."
Gadiela si lehla na postel zády k ostatním. Haroon se otočil k Nybiarovy a naznačil mu ať jde ven
"Co je to zač?" zeptal se Nybiar, když za sebou Haroon zavřel dveře pokoje.
"Gadiela je.... je moje kamarádka."
"A to musí spát v našem pokoji?"
"Musí se vyspat."
"Ano, ale zrovna v našem pokoji?"
"Jestli mi dáš peníze, tak ji najmu vlastní pokoj."
"Je to bardka - ať si vydělá."
"Má problémy, teď nemůže hrát."
"Jaké problémy?"
"Obvinily ji z krádeže."
"Proč hájit zlodějku?"
"Ona není zlodějka, Nybiare! Nikdy by nic neukradla!"
"Hlavně se nehádejte!" řekla Zerpha, která právě vyšla z pokoje a stoupla si mezi hádající se muže.
"Já se nehádám, to on!" Haroon ukázal na elfa.
"Jistěže - já! Za všechno můžu já!" Nybiar rychlím krokem odešel pryč.
"Proč se hned tak rozčiluje?" zeptal se Haroon.
"Je trošku podrážděný, protože je tak blízko domova a nemůže se tam vrátit."
"Zlost si ale nemusí vybíjet na Gadiele."
"Kdo to vůbec je?
"Pojď dovnitř, tady je hrozná zima." oba dva vešli do pokoje.
...
"Když jsem odvrátil zrak od knihy, myslel jsem si, že jsem se snad přeteleportoval do jiného pokoje." řekl Tezedir, který pořád ještě seděl na své posteli "Mohly jste mě upozornit, že máme návštěvu."
"Vůbec jsi nevnímal." zasmála se Zerpha.
"Je to velice poutavá kniha." vysvětlil Tezedir, potom se podíval na dívku, která ležela v Haroonově posteli. "Kdo to je?"
Haroon se posadil ke stolu a Zerpha s Tezedirem se k němu připojily. Když jim všechno řekl, Tezedirova první otázka byla, jestli o tom ví Nybiar.
"Jistěže o tom ví." řekl Haroon a poškrábal se na hlavě "Je teď mírně podrážděný, každopádně ne neřekl."
"Zaplétat se s vojáky není moc dobré."
"Ale musíme jí pomoct." Haroon se podíval za sebe, aby se ujistil, že Gadiela vážně spí "Byla to moje první láska." řekl šeptem.
"Aha, takže proto leží ve tvé posteli." zasmál se Tezedir.
"Hahaha! Tenkrát mi bylo 9 let, abys věděl."
"A Haroone? Co měla Gadiela vlastně ukrást?" zeptala se Zerpha.
"Nevím přesně - prý nějaký rodinný klenot."
"Rodinný klenot? To zní zajímavě." řekl Tezedir.
"Nedívej se tak lačně, Tezedire, tobě do rukou se v žádném případě nedostane!"
Tezedir se usmál a vstal ze židle "Měli by jsme ji vzbudit a dostat z ní všechno, co ví."
"Ne, teď se musí vyspat."
"Čím dřív to vyřešíme, tím dřív bude moct spát zase ve své posteli. A ty mimochodem taky." došel ke spící dívce "Ale raději bys ji měl vzbudit ty."
Haroon si sedl na kraj postele a jemně Gadielu vzbudil.
"Promiň, že tě budím, ale potřebujeme... potřebujeme se tě na něco zeptat."
"To je v pořádku, vždyť to děláte pro mou pomoc."
Dva muži a dvě dívky se posadily ke stolu.
"Řekni nám, Gadielo, co přesně se stalo." řekl Haroon.
"Jak už jsem řekla, Haroone, ti elfové si mě najaly, abych jim zazpívala na jejich oslavě. Než jsem odešla domů, tak mě slušně poděkovali a zaplatily. Brzo ráno ke mně tři z těch elfů přišli a chtěli, abych jim vrátila co jsem ukradla. Mlátily mě a prohledávaly dům, ale já jim opravdu nic neukradla, takže u mě nic nenašli. Odvlekli mě do jejich domu a tam mě pořád bily a vyslýchali. Večer jsem jim ale utekla. Teď se musím skrývat, protože můj dům hlídají."
"A ti elfové patří k městským strážím?" zeptal se Tezedir.
"Ano. Jak už jsem říkala Haroonovy, jeden z nich je velitel elfího oddílu ve Wersticku."
"Měli by jsme se jít podívat za těmi elfy, nemyslíš, Tezedire?" zeptal se Haroon.
"Teď nemyslím, ale když budeš myslet ty s velkou podporou Zerphy mě můžeš nahradit."
Zerpha se zasmála.
"Teď není čas na vtípky!" Haroon celý červený vstal a šel ke dveřím. Zerpha hned za ním.
"Haroone, když tak pospícháš, tak dávej pozor, aby si tě elfové nespletly se šípem. Malý jsi na to dost."
Gadiela se otočila k Haroonovy zády, aby zakryla smích.
"Udělej si tady pohodlí, za chvíli jsme zpátky."
Když se Gadiela podívala zpátky na svého přítele, měla už zase vážný výraz "Děkuji za to, že mi pomáháte." řekla.
Haroon se na ni usmál a jako poslední vyšel z pokoje "Musíš mě před ní tak shazovat?"
"Shazuju tě pořád před všemi, proč by ona měla být výjimka?"
"Už to nedělej, prosím tě."
Tezedir lehce přikývl "Teď by jsme měli najít Nybiara.
"Proč?"
"Jsou to elfové, tudíž budou jednat raději s elfem."
"Jenom aby chtěl Nybiar mluvit s nimi."
Nybiar seděl před hostincem a popíjel víno, takže ho nemuseli nijak složitě hledat.
"Takže už jste začaly s pátráním?"
"Jo, jdeme za těmi elfy, co Gadielu obvinily." řekl Haroon.
"Za elfy? Tady nějací jsou?"
"Werstická armáda jim věnovala dokonce celý oddíl." řekla Zerpha.
"Přidáš se k nám?" zeptal se Tezedir.
"Setkání s jinými elfy si nenechám ujít."
...
Budova, kde elfové bydlely byla velká, dvoupatrová, postavená ze dřeva. Stála na okraji města hned za hradbami. Haroon, Nybiar, Tezedir a Zerpha vešli dovnitř. Když elfové zjistily, jaký je důvod jejich návštěvy, začaly být značně nepříjemní a požadovaly vydání Gadiely.
"V žádném případě ji nevydáme do vaší hnusné péče, kdovíco s ní chcete dělat!" křičel Haroon.
"Měl by ses krotit, všechny je nepřepereme." šeptla mu do ucha Zerpha.
"Komu vlastně ta ukradená věc patřila?" zeptal se vojáků Nybiar.
"Našemu šéfovy." řekl jeden voják.
"Sakra, proč musela..." když Nybiar uviděl naštvaný Haroonův pohled, opravil se "chci říct proč ten zloděj musel mířit tak vysoko?"
"Můžeme s ním mluvit?" zeptal se Tezedir vojáka.
"Po našem domě se nemůžou lidi jen tak procházet." řekl jeden voják.
"On je elf." ukázal Haroon na Nybiara.
"Ale..." jeden z vojáků skočil Nybiarovy do řeči "Elf může."
Zloděj se na černovlasého elfa zářivě usmál "Usmlouvej ho, aby dal Gadiele pokoj, Nybiare."
Nybiar se na něj vražedně podíval a s jedním vojákem odešel do hlouby domu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama