Noční nepřátelé (2.část)

6. května 2007 v 21:09 | Vallie |  Povídky ©
S plnými břichy vyšel Nybiar, Haroon a Zerpha z hostince v Kerefostu a zamířili k domu starosty Nolopa. Cestou šli i kolem městských palisád a všimli si něčeho, co včera neviděli. Kmeny, ze kterých bylo ohrazení vybudované, byly poškrábané a některé vypadaly, jakoby se je někdo snažil vytrhnout ze země. Došli ke starostově domu a zabouchali na vstupní dveře. Otevřít jim zase přišla paní starostová.
"Á, to jste zase vy? Pojďte dál. Muž je zase u sebe v pracovně." usmála se na ně.
"Nybiar bez řečí vstoupil do Nolopovy pracovny. Haroon se na starostku usmál, poděkoval jí a jako poslední vstoupil do pracovny. Zavřel za sebou dveře.
"Řekni mi, co se tady děje?" Nybiar šel rovnou na věc.
"Co by se tu mělo dít?" zasmál se nuceně Nolop.
"Víš o tom, že byl dnes v hostinci zabit muž?"
"Ehm... o tom vím, ale proč se o to staráte vy?"
"To, co ho zabilo si brousilo zuby na nás."
"Ale když nebudete v noci vycházet, tak vám nic nehrozí." Nolop se znovu nuceně zasmál.
"Co ho zabilo?"
"Proč se ptáš co ho zabilo? Spíš kdo ho zabil, ne? Poslední dobou se tu vyskytuje víc vražd než obvykle, ale už asi vím, kdo to dělá.
"Kdo?"
"To ti nemůžu říct."
"Toho muže nezabil žádný člověk."
"Jak to můžeš vědět? Nemohl jsi ho vidět."
"Ale slyšel jsem to."
"Kdoví, co jsi slyšel..."
"Zerpha to taky slyšela."
Starosta se podíval na dívku "Kdoví, co jste před tím pili a dělali." naštvaně řekl.
"Chceme vám pomoct." řekl Nybiar starostlivě "Ale nemůžeme pomáhat s něčím, o čem nám nechcete nic říct."
"Je to jen naše věc. Už se o to nestarejte, prosím."
"Proč nám nevěříš, Nolope, když už jsme Ti tolikrát pomohli?"
"Teď nám ale pomoct nemůžete. Bohužel."
"To nás neodradí." řekl Nybiar a otočil se zpět ke dveřím.
"Nešťourejte se v tom, nebo vám to ublíží."
...
Nybiar vyšel ven, za ním Haroon a Zerpha. Slunce jim ozářilo těla. Všichni lidé kolem nich se smáli a prožívali další z normálních dnů svého bezstarostného života. Nybiar se ale mračil a jen tiše odpovídal na pozdravy.
"Proč tě to vůbec tak moc trápí?" zeptal se Haroon elfa za kterým šel.
"Mám tohle město rád a chtěl bych zdejším lidem pomoct."
"Já to tady mám taky rád, ale Nolop říká, že se do toho nemáme motat. Určitě to zvládne vyřešit sám. Říkal přece, že už ví, kdo zabil toho muže v hostinci."
"Před naším pokojem v noci nebyl člověk, Haroone. Znělo to jako... jako..." Nybiarovi do řeči skočila Zerpha "Vlk."
"Máš bujnou fantasii, Zerpho. Kde by se v hostinci vzal vlk?" zasmál se Haroon.
"Musíme v našem pokoji sundat trámy z okna." řekl Nybiar "V noci budeme pozorovat co se děje venku."
Skupina přišla zpátky do hostince a dala si něco k jídlu. Bylo už totiž odpoledne a Haroon si stěžoval, že má hlad. Když jedli, snažili se co nejmíň mluvit s Fidarem, protože kdyby zjistil, co mají v plánu, snažil by se jim v tom zabránit. Když se najedli, vyšli nahoru do pokoje a zamkli se tam. Trámy, které z nezaskleného okna oddělali pokládaly na zem do rohu místnosti. Při práci dělali co nejmíň hluku, aby na sebe zbytečně neupozorňovali. Když odkryli celé okno, začínalo se stmívat.
"Musíme se jít najíst!" vykřikl Haroon a vyběhl z pokoje. Na schodech potkal Fidara, který si nesl klíč, aby jejich pokoj zase zamkl. Haroon ho přemluvil, aby si mohl vzít nějaké jídlo nahoru. Do pokoje vešel hnědovlasý muž s velkým talířem plným jídla. Nybiar i Zerpha se na něj hladově podívali.
"To je jenom moje." prohlásil Haroon "Jestli chcete jíst, tak si pro něco běžte!"
Ale cvaknutí zámku, které oznamovalo, že je Fidar z venku zamknul, jim jejich plány zhatilo. Po krátkém přemlouvání se Haroon poloviny jídla vzdal, aby jeho dva přátelé neumřeli hlady. Potom společně přesunuli jednu postel pod odkryté okno.
"Já budu hlídat teď. V půli noci vzbudím Haroona a ten potom Zerphu. Teď se vy dva vyspěte." Malý hnědovlasý muž i tmavě hnědovlasá dívka elfa ihned poslechli a uložili se ke spánku. Nybiar zhasl svíčku, lehl si na postel u okna a hlavu lehce vystrčil ven, aby dobře viděl všechno, co se na ulici bude dít. Na dlážděném chodníku nestála ani noha. Něžně ho šimrala jen lehká mlha, kterou prosvětlovalo stříbrné světlo měsíce v úplňku. Všude byl hrobový klid. Celé město bylo už takto brzo naprosto prázdné. Všichni byli schovaní doma. Nikde nesvítilo jediné světýlko, což bylo Nybiarovi divné. Netrápil se tím, protože se soustředil aby zpozoroval i nejmenší pohyb a uslyšel nejtišší zvuk. Neviděl ale nic kromě temných domů a válející se mlhy. Bylo naprosté ticho. Větévka stromu, ani stéblo trávy se nehnulo. Až najednou... rána. A další. Potom se ozval zvuk, který Nybiarovi nejvíce připomínal vytí vlka. Elf nastražil uši. Vytí se ozvalo ještě několikrát. Pokaždé bylo jiné a vycházelo z jiného kouta města. O tom, že město znovu ožívá Nybiar neviděl žádnou zmínku. Nikde se nic nepohnulo. Jakoby ty zvuky pocházeli z ... z domů.
Nybiar se otočil, protože se ozval dupot po schodech. Dveře byly ale zamčené, takže se nemusel obávat. Vyhlídnul opět z okna a konečně to uviděl. Z protějšího domu vyběhl vysoký, svalnatý muž s hustou srstí po celém těle a s vlčí hlavou. Na chlupech mu zbyly cáry vojenské uniformy tohoto města.
"Voják vlkodlakem?" podivil se tiše Nybiar.
Ozvala se rána. Někdo bouchl na dveře pokoje. Elf se lekl a prudce se otočil. Schoval hlavu dovnitř a přemýšlel. Nejmíň dva jsou v hostinci a jeden venku. Podle toho, co před chvílí slyšel jich tu ale musí být víc.
Vlkodlaci za dveřmi pokoje dělali větší rámus než včera, ale Haroon ani Zerpha se neprobudili. Z chodby se ozývaly rány, vrčení a občas i bolestné kňučení, jakoby se vlkodlaci prali mezi sebou. Nybiar znovu vyhlédl. Vlkodlak - voják byl už pryč. Teď stál u dřevěné palisády. Skákal na kmeny a drápal do nich. Elf zděšeně pozoroval, jak se k němu přidávají další a další vlkodlaci.
"Při všech dobrých mocnostech tohoto světa, oni se snaží dostat z města!" Nybiar vyskočil z postele a vzbudil Haroona.
"Sotva jsem usnul, už mě budíš!" zařval hnědovlasý muž a hned vzápětí se zděšeně podíval ke dveřím. Vlkodlaci se teď do pokoje dobývali ještě zuřivěji.
"Co se to děje?" zašeptal Haroon.
"Už mi věříš, že toho muže ráno nezabil člověk?"
"A... a co to teda je?"
"Vlkodlaci."
"To snad ne." Haroon vyhlédl z okna a když uviděl zářící kolo měsíce v úplňku, zbledl jako mrtvola. Jakmile zpozoroval množství vlkodlaků dobývajících se z města, lehce se roztřásl "Ale vždyť včera nebyl úplněk."
"To bys měl říct jim."
V pokoji se ozvala rána. Ze stěny upadl kus dřeva a dírou, kterou tam zanechal, se dovnitř vedrala velká chlupatá tlapa. Zerpha se probudila a vykřikla úlekem. Nybiar vzal trám, který byl oddělán z okna a vší silou jím bouchl do chlupaté pracky. Vlkodlak, jemuž patřila, zakňučel a tlapu stáhl k sobě. Druhý vlkodlak do díry strčil čenich. Silně nasál vzduch. Než se stačil elf napřáhnout, čenich zmizel.
"Kolik jich je?" zeptala se Zerpha.
"Hodně." řekl Haroon.
Z chodby se ozvalo vlkodlačí vytí, v zápětí byl stejný zvuk slyšet z ulice.
"Neměly bychom to okno zadělat?" zeptala se Zerpha.
"Tudy se sem nedostanou. Okno je na ně moc vysoko, ale ta zeď brzo povolí." Nybiar se starostlivě díval na stěnu pokoje. V okolí díry se hromáždila těla vlkodlaků, která neustále narážela na povolující dřevěnou zeď. Nybiar přišel ke své posteli a vyhlédl z okna. Někteří vlkodlaci se přemísťovaly od palisády k hostinci. Vzal svůj meč.
"Za chvíli to povolí." řekl a šel ke stěně, která hraničila s vedlejším pokojem. Haroon a Zerpha taky vzali meče a postavili se.
"Pojďte sem. Musíme se držet pohromadě." řekl Nybiar. Ve chvíli, kdy všichni tři stanuly vedle sebe, zeď praskla a dva vysocí vlkodlaci tmavě hnědé barvy skočili dovnitř. Nybiar jednomu rozsekl břicho. Druhý se vrhl na Haroona a Zerphu. Zloděj mu po chvíli boje prořízl krk. To už v pokoji bylo dalších pět vlčích mužů. Zerpha jednomu z nich probodla hlavu v době, kdy nedával pozor a potom se věnovala druhému, černému vlkodlakovi. Haroon se spíše bránil a uskakoval, protože na něj útočili dva rozzuření netvoři. Nybiar svému protivníkovi usekl ruku a tím ho ještě víc rozvzteklil. Vlkodlak ho hřbetem odhodil na zeď, ale elf rychle vstal a bodl mu meč do břicha. Vlčí muž se ohnal, ale už nebyl moc rychlí. Nybiar mu bez problémů usekl hlavu. Potom šel pomoct Haroonovi. V pokoji už byli ale další vlkodlaci.
"Skákají sem i oknem." ukázal Haroon.
Nybiar se podíval po místnosti. Bylo tu nejmíň deset vlkodlaků a další houfy sem lezly dírou ve zdi, dveřmi a oknem. Byly tu ale ještě jedny dveře, které byly pořád zavřené a vlkodlaci se o ně nestarali.
"Do lázně!" zakřičel Nybiar a začal se probíjet tím směrem. Jako první otevřel zavřené dveře Haroon, protože se držel zdi. Stál ve dveřích a odrážel vlkodlaky, kteří se snažili dostat dovnitř a sebrat bojovníkům poslední naději na záchranu. Čekal, až jeho dva druhové vstoupí do bezpečné místnosti. Za Zerphou zavřel dveře. Trvalo jí nejdéle než se do pokoje dostala, protože se jí do cesty pořád stavěli nepřátelé. Vlétla do pokoje a za ní skočil vlkodlak. Společně padli do vody, která tu ještě byla od včerejší noční koupel. Dívka pětkrát sekla do chlupatého těla a rychle vylezla z bazénku. Studená voda se zabarvila do ruda a mrtvola vlka plavala po hladině.
"A co teď?" zeptal se Haroon.
"Teď můžeme jen doufat, že se sem nedostanou." řekl Nybiar.
"Měli by tady být silnější zdi než vedle, ne?" Zerpha se třásla zimou.
"Jo, měly by tu být silný zdi, aby se tady udrželo dlouho teplo." přikývl Haroon. Z venku se ozývaly rány, jak se vlkodlaci snažili dostat dovnitř. Stěny byly ale silné a držely.
...
"Myslíte, že už je ráno?" zeptala se Zerpha sedící mezi černovlasým elfem a hnědovlasým mužem u stěny pokoje. Všichni seděli ve tmě u kraje bazénku, ve kterém plaval mrtvý vlkodlak. Všem třem se zavíraly oči.
"Venku je ticho." zamumlal Haroon.
"Ticho je tam už dlouho." řekl Nybiar "Měli bychom se tam jít podívat."
Elf se pomalu zvedl a pomohl na nohy i dívce, která měla ještě trochu mokré šaty. Opatrně otevřel dveře a koukl ven. Do očí mu udeřilo ostré světlo. Už je den. Vyšel ven. Na zemi pokoje leželo několik mrtvol. Nybiar v nich poznával obyvatele města.
Haroon vstal až když uviděl, že venku je bezpečno. Podíval se do bazénu, v němž teď plavalo lidské tělo. Byl to syn hostinského Fidara.
"Proč nám ale Nolop říkal, že nemají problémy, když tu řádí vlkodlaci?" zeptal se nevěřícně Haroon.
"To bychom měli zjistit." řekl Nybiar.
"Né!" ozvalo se naříkání z chodby. Dírami ve stěně bylo vidět muže, který běžel k rozsápaným dveřím pokoje. Tvářil se nešťastně a z očí mu tekly slzy. Když uviděl obyvatele pokoje živé a zdravé, tvář se mu rozzářila: "Přežili jste?" Potom mu zrak sklouzl k mrtvolám na zemi a jeho obličej zase zvážněl: "Co se stalo? Neublížili vám? Neškrábli vás?"
"Naštvali nás." předstíral naštvání Nybiar "A ty nás taky naštveš, pokud nám neřekneš, co se tu děje."
"Ale já..."
"Vedle leží tvůj syn, Fidare. Byl to vlkodlak." řekl Haroon mírně.
"Můj syn je mrtvý?" zarazil se hostinský "Ale nic vám nevyčítám. Jenom jste se bránili." zvedl ze země židli a sedl si na ni.
"Jak se nakazil, Fidare?" zeptal se elf.
"Je mi líto, přátelé. Dalo by se říct, že s tím nemám nic společného, ačkoliv se mě to také týká. Slíbil jsem ale, že o tom nikomu cizímu neřeknu. Jediný, kdo má na to právo je náš milý starosta. Dalo by se říct, že on má všechno na svědomí." Fidar přešel pokoj a podíval se do místnosti z bazénkem, aby se přesvědčil, že mrtvý muž tam je opravdu jeho syn. Potom se otočil a šel smutně zpět.
"Mám teď práci, přátelé, takže mě budete muset omluvit." hostinský vyšel z hostince.
"Zajímavá reakce na to, že jsme mu zabili syna - vlkodlaka." řekl Haroon.
"Měli bychom jít za Nolopem." Nybiar vyhlédl z okna, protože si vzpomněl, jak včera v noci vlkodlaci skákali do pokoje i tudy. Ze země sem byli postaveny chatrné schůdky ze sudů, truhel a různých kusů nábytku a dřeva.
"Jsou chytří." řekl elf a vyšel z pokoje. Zerpha šla za ním, ale Haroon zůstal stát u okna.
"Doufám, že si někdo nevzpomene na jídlo." zasmál se Nybiar, když šli hlavním sálem hostince a míjeli skupinu snídajících mužů. Fidar svým pomocníkům rozděloval práci. Co nejdřív musejí poklidit pokoj hostů a vyspravit ho tak, aby v něm bylo bezpečno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama