Noční nepřátelé (1.část)

6. května 2007 v 21:09 | Vallie |  Povídky ©
Haroon Longfinger, Nybiar L'zara a Zerpha Findarová vjížděli do Kerefostu, města, kde měli čekat na svého druha Tezedira Kineta. Kerefost nebylo velké město. Tvořilo jej asi patnáct dřevěných domů, z nichž jeden byl hostinec. Zastavovali se tady totiž různí cestovatelé, dobrodruzi a poutníci, protože široko daleko nebylo žádné jiné město. Kerefost byl obehnán dřevěnou palisádou. Za ní bylo pár polí, aby se místní obyvatelé měli čím živit. V celém městě panoval klid a pohoda. Příchozí dobrodruhy tu každý znal, jezdívali sem totiž často a vždycky všem pomohli s problémy. Lidé na ně mávali, usmívali se a srdečně je zdravili. Nybiar a Haroon s radostí odpovídali. Zerpha byla v rozpacích a nevěděla co má dělat, protože v tomto městě nikdy dřív nebyla. Nybiar, jehož kůň jel první, se zastavil u jednoho z krajních domů v městečku a čekal, až to samé udělají jeho dva druhové. Potom všichni tři vstoupili dovnitř.
"Á, pan L'zara a Longfinger." řekla žena v místnosti s dolíčky ve tvářích "Po dlouhé době jste k nám zase zavítali?"
Nybiar i Haroon se tvářili jakoby přijeli domů a právě je přivítala jejich matka. elf chtěl něco říct, ale usměvavá žena promluvila první: "Určitě chcete mluvit s manželem. Je ve své pracovně."
Nybiar přikývl a ženě poděkoval. Haroon otevřel dveře a vešel do místnosti, v níž dominoval velký stůl ze stejného tmavého dřeva jako dům. Křesla byla zdobena červeno-žlutou látkou a na zemi byl koberec též barvy. Haroon si sedl na jedno ze dvou volných křesel a pozdravil muže válečnického vzhledu, který seděl za stolem a kterého viditelně potěšilo, že do jeho domu zavítali právě tito hosté. Nybiar přenechal poslední volné křeslo Zerphě a sám si stoupl za dveře.
"Přátelé moji," řekl muž "už jsem se začal strachovat, že se vám něco stalo."
"Ty víš, Nolope, že nás jen tak něco nezdolá." řekl Nybiar.
"Avšak pan Tezedir, který byl velký z mágů s vámi nepřišel." konstatoval muž a široký úsměv mu ze tváře zmizel.
"Musí si jen něco zařídit v Daaměru a potom se k nám vrátí." řekl Haroon "Za sebe doufám, že to bude co nejdřív." podrbal se v hnědých vlasech.
"Ach tak." oddechl si Nolop a na tváři se mu objevil zdvořilý úsměv "Už jsem si myslel, že tato krásná dívka přichází místo něj."
"To ne." začervenala se mírně Zerpha.
"Zerpha je naše posila." řekl Nybiar.
"Posila je vždy vítána, že?" zasmál se Nolop "Ale bojím se, že v Kerefostu ji nevyužijete. Tentokrát tu pro vás totiž žádná práce není. Neděje se tu nic, co by se jakkoliv lišilo od normálního chodu města. Dalo by se říct, že můžete hned jet dál."
"To nemůžeme." zasmál se Haroon "Jsme s Tezedirem domluveni, že tu na něj počkáme."
"Vážně?" Z Nolopova obličeje zmizel úsměv a mírně zbledl. Snažil se však tvářit co nejnormálněji "Měli by jste vědět, že tu platí zákaz vycházení z domu po setmění."
"Proč?" zeptal se zaraženě Haroon.
"Protože jsem to nařídil. A je ve vašem zájmu, aby jste to dodrželi."
"Vážně tu není nic, s čím bychom mohli pomoct?" zeptal se Nybiar.
"S tímhle nemůžete nic dělat. Tohle si musíme vyřešit samy."
"Jak myslíš, Nolope." elf se na muže za stolem pozorně díval. Starosta byl zpocený a působil zamyšleně.
"Měli bychom už jít." řekl elf "Jsme po cestě hodně unavení."
Haroon i Zerpha se s Nolopem rozloučili a za elfem vyšli ven. Na starostovu ženu už nenarazili.
...
"Choval se divně." prohlásil Nybiar, když vedli koně k hostinci.
"Taky se mi zdálo, ale je to starosta - má určitě hodně starostí se vším možným." řekl Haroon.
"Když jsi mu řekl, že tu zůstaneme, začal se chovat jinak." řekla Zerpha.
"Však právě. Vždycky když jsme odtud odjížděli, chtěli abychom zůstali a teď, když zůstat chceme nás vyhánějí." řekl elf.
"Myslíš, že je tu něco, co nám Nolop neřekl?" zeptal se lhostejně Haroon.
"Jestli jo, tak to brzo zjistíme." Nybiar se zastavil před hostincem. Nejprve zavedli koně do stájí a potom vešli sami. Místní hostinec neměl žádný název, protože byl jediný ve městě. Nedal se splést s žádnou jinou bodovou, měl totiž tři patra a vysoko převyšoval ostatní domy. Dva muži se uvnitř zdravili se všemi lidmi a Zerpha šla tiše za nimi. Hostinský jim s úsměvem předal klíč od 'jejich' pokoje. Když do něj vešli, Nybiar s Haroonem hned zamířili ke 'svým' postelím a vybalovali si potřebné věci. Zerpha zůstala stát ve dveřích. Takový pokoj v hostinci ještě neviděla. Byly tu tři velké postele, mnoho zdobených skříní, dva stoly s pěti křesly, krb, mnoho obrazů a na stěně, která hraničila s ulicí, byl přidělaný velký nástěnný koberec hnědé barvy, aby skrz díry ve dřevěné stěně dovnitř nefoukalo. Jediné, co kazilo krásu pokoje byla okna, zatlučená silnými dřevěnými trámy. Vlevo ode dveří, ve kterých Zerpha stála byly ještě jedny dveře.
"Tam máme vlastní lázeň." řekl Haroon, když si všiml, kam dívka kouká.
"Vlastní lázeň?" řekla ohromeně Zerpha.
"A zavři ty dveře, ať náš pokoj nikdo neokukuje." dodal Haroon.
Zerpha dveře zavřela a baťoh si položila na volnou postel. Potom se šla podívat za zavřené dveře vlevo. Tato místnost měla kobercem obložené všechny čtyři stěny. Uprostřed byl bazének.
"Takový luxus a ten hostinský ani neřekl kolik za to zaplatíme." řekla Zerpha.
"Máme to zadarmo." usmál se Haroon.
"Zadarmo?" podívala se dívka na hnědovlasého muže nevěřícně.
"Jo, pro Fidara - hostinského jsme udělali pár prací, za které je nám vděčný." řekl Nybiar.
"Hódně vděčný." zasmál se Haroon.
"Co jste pro něj udělali, že vám tu dal všechno zadarmo?"
"Ve vinném sklípku se mu usadili obrovští brouci, kteří mu likvidovali víno. Byli asi půl metru velcí, takže měli strašně velkou spotřebu" řekl Haroon.
"Navíc máme zadarmo jenom tenhle pokoj. Jídlo a pití ne." řekl Nybiar.
"Pokoj mi docela stačí." řekl Haroon a skočil do měkké postele.
...
"Takhle dobře jsem se už dlouho nenajedl." řekl Haroon a odstrčil od sebe prázdný talíř. Potom se napil z poháru vína.
"Ať to nepřeženeš, Haroone." zasmála se Zerpha.
"To mu nemusíš říkat, Zerpho. On to přežene vždycky." řekl Nybiar a chopil se své číše.
"Nechci vám kazit zábavu..." přišel k nim Fidar.
"Tak nás nech být." řekl Haroon.
"To bohužel nemůžu." Fidar se poškrábal na holé hlavě "Než se setmí, musím mít zavřeno."
"Cože? Tak brzo?" divil se Haroon.
"Jak to, že zavíráš tak brzy?" zeptal se Nybiar.
"Musím. Po setmění totiž musí být všichni ve svých domovech. Pro vás platí, že musíte být ve svém pokoji."
"Od setmění máme být zavření ve svým pokoji? To je blbost!" smál se Haroon.
"Ale je to nařízení. Od setmění do úsvitu nesmí nikdo vyjít ven."
"Ale tohle je taky dům, Fidare, tak proč musíme být jen v pokoji?" zeptal se Nybiar.
"Protože tady není bezpečno!" řekl Fidar, potom se zarazil a tvářil se nešťastně.
"A co nás tady může ohrozit?" vyzvídal elf.
To nesmím říct!" zařval nešťastně Fidar "A už to po mě nechtějte vědět!" hostinský popošel kus k dalšímu stolu, z nějž sebral prázdný talíř a pohár. Než odešel, znovu se otočil "Měli byste jít nahoru."
Haroon, Nybiar a Zerpha se teď už nesmáli. Dojedli jídlo, dopili víno a odešli do nejvyššího patra, kde měli pokoj. Haroon mrzutě skočil do své postele a víno v jeho krvi způsobilo, že rychle usnul.
"Co budeme celý večer dělat?" zeptala se Zerpha.
"Máme dvě možnosti. Buď dělat to, co on, " Nybiar kopl do Haroonovy nohy, která mu trčela z postele "a nebo můžeme jít vyzkoušet lázeň, jak to Haroon nazval." Zerphě se rozsvítily oči, načež Nybiar vyšel z místnosti a šel požádat o vodu. Lidé pracující pro hostinec snad v rekordním čase naplnili celou nádrž na koupání teplou vodou.
"Kdo se bude koupat první?" zeptala se Zerpha a vešla do místnosti, jakoby na svou otázku rovnou odpovídala.
"No přece my dva." usmál se Nybiar "Haroon se vykoupe až se vzbudí."
"Nemůžeme se koupat spolu, vždyť..." elf skočil Zerphě do řeči "Já tě neukousnu, neboj." a zavřel za sebou dveře.
...
"Haroon ještě spí?" zeptal se Nybiar Zerphy, která už stála u své postele a hřebenem si pročesávala vlhké vlasy.
"Spinká jako malé děťátko." řekla Zerpha.
"Že se vůbec ptám." zasmál se Nybiar "Zajdu dolů pro něco k pití, mám hroznou žízeň."
"Nezapomeň, že odtud nemáme vycházet, tak ať tě nikdo nevidí."
Elf přišel ke dveřím a chtěl otevřít. Nešlo to.
"On nás tady zamknul!" řekl nevěřícně. Znovu zatáhl za dveře, silněji než před tím, ale dveřmi to nepohnulo. Potom na dveře silně zabouchal: "Fidare, otevři!"
Bylo slyšet dupání, jak někdo šel po schodech.
"Dělej, Fidare!" zařval Nybiar v domnění, že k nim jde hospodský. Za dveřmi se ozývalo funění.
"To ho ty schody tak zmohly?" zeptala se pochybně Zerpha, která zvuky z venku také slyšela. Nybiar přiložil ucho ke dveřím a chvíli poslouchal.
"Je jich víc." řekl.
"Víc? Kolik? Kdo to je?" zeptala se Zerpha.
"Pšššt!" napomenul elf dívku a poslouchal vrčení, které se ozývalo z druhé strany dveří. Potom se ozvala rána. Ticho. Teď nebylo slyšet ani funění, ani vrčení. Nic. Nybiar se otočil na Zerphu. Ta stála u své postele s hřebenem v ruce. Rychle dýchala. Stejně jako elf u dveří se snažila zaslechnout i sebetišší zvuk, který by napověděl něco o tom, co dělají bytosti za dveřmi. Neslyšeli ale nic. Do naprostého ticha se ozval dupot po dřevených schodech.
"Jdou pryč?" mírně si oddychla Zerpha.
"To je těžké říct." elf zase přiložil ucho ke dveřím. Ozýval se jen dusot kroků. Najednou rána. A další. Několik silných tlap bušilo na dveře, před nimiž stál Nybiar. Bytosti na chodbě vztekle vrčeli a kňučeli. Potom bušení na dveře ustalo, ale pořád se ozývaly skřeky, při nichž tuhla krev v žilách. Nestvůry venku se prali mezi sebou. Nybiar odstoupil ode dveří a šel k Zerphě, která pořád stála u své postele. Hřeben jí už vypadl z ruky. Teď vyděšeně kulila oči ke dveřím. Nybiar ji objal a spolu si sedli na postel.
"Neboj, sem se nedostanou."
...
"Nybiare! Vzbuď se!" řval Haroon a třásl s elfovým tělem. Ten naštvaně otevřel oči a potichu zamumlal: "Co je?"
"Pojď se podívat ke dveřím. Rychle, uklízejí to!"
Elfovi se vybavily vzpomínky z večera, vyskočil z postele a rychle šel ke dveřím. Když vstával, tak probudil Zerphu. Dveře od pokoje byly z venku poškrábány obrovskými drápy, na zemi a po stěnách okolo byla krev.
"Co se tady dělo?" řekl zoufale Haroon.
U schodů na zemi klečely čtyři dívky a umívaly zem.
"Od čeho jsou ty šmouhy tady?" zeptal se Nybiar a ukázal na podlahu. Byly tam krvavé čáry, které vedly od pokoje až ke schodům dolů.
"Byla tady mrtvola nějakého muže." řekl Haroon "Když jsem se vzbudil, tak to tělo odtahovali dolů. Abych pravdu řekl, bylo v dost hrozným stavu."
"Co se tu k čertu děje?" zeptala se Zerpha.
"Na to by nám měl odpovědět Fidar." řekl Nybiar a šel ke schodům. Fidar stál za pultem a obsluhoval nějakého muže. Elf počkal, až si ti dva všechno vyřídí a potom hostinskému naštvaně řekl: "Co se tady děje?"
"Co by se mělo dít?" řekl s úsměvem Fidar.
"Proč jsi nás včera zamkl v pokoji!?"
"To..."
"A co znamená krev na chodbě?"
"To jsem musel, pane L'zaro. Věděl jsem, že byste ve svém pokoji nevydrželi, tak jsem vás zamkl. Kdybych to neudělal, tak už byste byli všichni tři mrtví!" řekl naštvaně Fidar.
"Co byli zač ti, co se k nám včera dobývali?"
"To nevím." řekl Fidar rychle a podíval se země.
"Ale víš. Taky tě museli vzbudit."
"Ať už dělali cokoliv, mě taky nevzbudili, Nybiare." řekl Haroon.
"Ty mlč!" okřikl ho elf a znovu se podíval na hostinského "Chci vědět, co se tu děje, Fidare, tak mluv!"
"Nemám právo vám to říct. A... a vy s tím stejně nic neuděláte. S tím se totiž nic dělat nedá."
"Zase lžeš. Se vším se dá něco dělat."
"Ale s tímto ne. Navíc je to jenom věc Kereforstských obyvatel!"
"To je pěkná blbost!" řekl Nybiar, bouchl do stolu a potom se vydal ke dveřím.
"Kam jdeš?" zeptala se Zerpha.
"Za Nolopem. On o tom musí něco vědět a já se to chci dozvědět."
"Nemůžeme se nejdřív nasnídat?" zeptal se Haroon.
"To je děs." vzdychl Nybiar "Ale jezme rychle."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama