Jarní déšť

7. května 2007 v 13:06 | Martin Eden |  basne
V ovzduší je cítit voda,
laň se s dálky blíží.
Zlomená a unavená,
oči se jí klíží.
Naklání se ke studánce
toužící po pití,
na hladině odráží se
zdejší bílé kvítí.
Toto ticho nespoutané
náhle něco přeruší.
Kapka spadne nečekaně
a obraz se tříští.
Právě teď se projeví,
víc než kdy dřív,
že sebetvrdší věc na pohled zdá se být,
i sebeměkčí částice ji může rozdrtit.
Magická to chvíle večerní,
Puštík do koruny přeletí.
Slunce zvolna zapadá,
déšť dopadá silněji.
Všude vůně šeříku
a opražených mandlí.
A mě se chytá u kotníku
pavučina jarní.
Magická to chvíle večerní,
Puštík slétá ke kmeni.
Před oči mi stoupá mlha,
Slavík sonátu svou zpívá.
Jako by chtěl naznačit
náklonost k tomuto počasí.
Počasí co navrací
tělo zpátky k duši.
Celou mysl pohladí,
oči, srdce pročistí.
Samota je k zbláznění,
ovšem zde se světy mění.
Zde i ten člověk pochopí,
že život, to je umění.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama