Hon na démona (2. část)

6. května 2007 v 20:57 | Vallie |  Povídky ©
Druhý den před východem slunce se všichni vydali na cestu do Deriforského hvozdu, kde měl Amanustrafar být. Cesta ubíhala velice pomalu, a tak si členové družinky vyprávěli, proč se vlastně vydávali na tuto nebezpečnou cestu. U Azeriana to bylo celkem jasné- měl výčitky svědomí, protože démona vypustil. Damer se nechal Azerianem přemluvit za vidinou slávy a bohatství, v jeho případě spíše bohatství. Disembra byla vyslána svým králem, aby lidem pomohla v zničení tak velkého zla. Fileda chtěla pomstít svoji rodinu. Pro Firadameda byla tato výprava velkou výzvou - nestává se totiž často, že by mohl zabít tak mocného démona. Sicco svůj důvod dosti obstojně zamluvil vyprávěním veselých historek. Nejprve vyprávěl příběh, jak se jeho nejmenovaný přítel elf zbavil strachu se zvířat když lezli na skály. Potom se slova ujala Fileda se svoji "velice vtipnou" příhodou o tom, jak se svým bratrem zachraňovali matku, které jela na návštěvu ke svým rodičům. Na konci, když si uvědomila, že její bratr, rodiče i prarodiče jsou mrtví, se rozbrečela. Damer se potom snažil náladu nejen Filidinu spravit historkou, jak spolu se spolu s pěti trpaslíky vypravil zabít modrého draka. Samozřejmě se mu to nepovedlo. Nyní se ke slovu opět dostal Sicco, který vytasil příběh o své drahé přítelkyni Josefě Fildibranské, která se pouhou náhodou dostala na přední místo v královské kavalerii.

Iredemar poslouchal a žasl. Pulčíci musí mít zajímavý život, pomyslel si. Myslí mu v tu chvíli probíhalo spoustu dalších myšlenek. Musel neustále myslet na Firadamedova a Disembřina slova. Proč mu nevěří? A proč ho vůbec hledali, když ho teď skoro poslali pryč kvůli takovému téměř nic… TÉMĚŘ nic… ano, téměř v tom slovním spojení bylo důležité, to věděl. Ale to téměř přece není tak důležité, aby nad tím musel pořád přemýšlet. Zdálo se mu, že čím víc nad tím přemýšlí, tím větší téměř je.
Najednou se všichni kolem něj začaly smát. Tok Iredemarových myšlenek se náhle zastavil. Snažil se zaslechnout, čemu se všichni tolik smějí.
"Ano, je to pravda." Téměř řval Sicco. To já jsem se do té kavalerie přihlásil, pak jsem se proměnil v jejich šéfa a dal chudáku Josefu hledat…"
Další ohromný výbuch smíchu.
"Nebohá malá Josefína tenkrát vařila kaši pro svýho starýho. Dodneška neví, jak se to tenkrát s…"
"Proměnil ses v jejich šéfa?" zeptal se nechápavě Iredemar. Všichni okolo se zarazili.
"Joj… on to neví, že? Řekl Sicco.
"Co nemám vědět?"
"Nóó… ty to vlastně máš vědět, já jsem ti to jen zapomněl ří…"
"Co jsi mě zapomněl říct?"
"Jsem měňavec." Usmál se zloděj.
"Jsi měňavec? To je nějaká kravina, ne? Tady jsem nikdy žádného měňavce neviděl."
"Tak teď už vidíš. Přežívám tu jak se dá."
"A jak jsi se sem dostal?"
"Přicestoval jsem z cirkusem. Tam mají takové jako jsem já rádi, ale nedokázali si vážit mého nadání, tak jsem jim jako slon rozdupal stan a potom splynul s prchajícím davem."
"Neříkej, a…"
"To není všechno." Zasmál se Sicco "Potom jsem šel domů… Teda alespoň jsem si myslel, že je to můj domov, Ta panička tam mě docela vřele přijala. Pak ale přilít její manžel a světe div se, byl úplně jiný, než já. Rychle jsem vyskočil, nahý, z okna a pádil po náměstí pryč. Narazil jsem na tohodle pulčíka a půjčil si jeho ksicht. Po pravdě s ním taky nejsem moc spokojený, ale aspoň něco."
"Víš, že tu ženu mohly upálit, za to, co jsi proved?" zeptal se Azerian.
"A ten její milenec by ti asi taky zrovna vřele neděkoval, kdyby tě potkal." Zasmál se Damer.
"Takže vy jste to od začátku všichni věděli?" zeptal se Iredemar "Proč jste mi to neřekli?"
"Víš, nevěděl jsem, jestli s námi půjdeš. Kdyby ne, bylo by to pro mě moc velké riziko."
"Příště bych prosil více důvěry."
Na chvíli zavládlo ticho, ale jelikož cesta opět začala ubíhat velmi pomalu, dal se Sicco do vyprávění příběhu o dvou bratřích - Velkému a Moudrému. Byl to docela nudný příběh. Trochu zajímavější začal být až na konci, když Velký spadl na Moudrého a udusil ho. Samozřejmě mu pomohl Sicco v podobě velkého špinavého zlobra. Velký potom Sicca pěkně prohnal. Pak se ale Sicco proměnil na sovu a Velkému uletěl. Nejenže byl ten příběh tak nudný, ale byl i hodně dlouhý. Než jej měňavec v podobě pulčíka stačil dovyprávět, dorazila družina až k branám obchodního městečka Wizerd.
"Jsme už docela blízko k Deriforskému hvozdu." Řekl Firadamed.
"Nejsou tu vidět žádné stopy Amanustrafarovy přítomnosti." Řekl Iredemar.
"Je to dost zneklidňující, když víme že tu řádil." Řekl Azerian.
"Jsme teprve u brány města. Tady nemusí být jeho vliv znatelný." Ozvala se elfka.
Jeli dál. Neklid v jejich nitrech narůstal. Městečko se zdálo být docela nedotčené. Prodavači se smáli na kupce, všude se hemžila spousta lidí. Jeli velice pomalu, protože jinak to ani nešlo. Prodírali se stovkami lidí, kteří tu byli za obchodem. Ať už jako prodávající či kupující.
Jeli dál a dál. Ulice Wizerdu se s brzkým západem slunce začaly vyprazdňovat.
"Kousek dál nahoru je dobrý hostinec," řekl Damer "tam se ubytujeme."
V ulicích už byl klid. Sem tam ležel na zemi nějaký bezdomovec. Dojeli až k budově, ve které to i v tuhletu pozdní hodinu stále žilo. Na vývěsním štítě stálo "U kulhavého hada".
"Tak tohle je ten DOBRÝ hostinec?" zeptal se Iredemar.
"Mají tu vždy volné pokoje." Řekl Damer "a za velice nízkou cenu."
"Tak jdeme dovnitř, nemůžu se dočkat až si lehnu, celý den jsme v sedle." Řekl Azerian.
Vstoupili dovnitř. Před očima se jim rozprostřel pohled na spousty opilých mužů a pár žen. Někteří jen tak popíjeli, jiní hráli karty, další se hádali či dokonce prali. Zkrátka sympatická atmosféra. Přišli k hostinskému.
"Sedm pokojů, prosím." Řekl Azerian.
"Být vámi, pánové," řekl hostinský tiše Azerianovy "pořádně bych si hlídal děvčátka. Chlapi jsou tu schopni všeho."
Azerian se podíval na Damera. Ten jen pokrčil rameny.
"Mě může hlídat Iredemar." Řeka Fileda. Všichni se na ni podívaly, Iredemar s úsměvem.
"Máte dvoulůžkové pokoje?" zeptal se Azerian hostinského.
"Mám, ale jenom tři." Zasmál se hostinský.
"Já nemusím mít postel… někde se stočím do kl…" řekl Sicco, avšak byl hrubě přerušen Azerianem: "Tři dvoulůžkové a jedno jednolůžko. Řekl Azerian.
"Jak si pán přeje."
Disembra spala v pokoji s Azerianem. Nejprve ji rušil sundáváním zbroje. Trvalo mu to aspoň hodinu! Jako elfka nemohla vůbec pochopit jak může nosit takové hrozné, těžké brnění. A teď? Teď chrápal tak hlasitě, že to muselo jít slyšet po celém Wizerdu. Navíc ještě musela myslet na Iredemara a Filedu. Co asi dělají?
"Ano, ano, slyším tě." Řekl Iredemar.
"Myslela jsem, že jsi usnul. Nudím tě?" řekla Fileda ležící na posteli vedle Iredemara.
"To ani ne, já ale počítal s tím, že budeme spát a ne se seznamovat s tvojí rozvětvenou rodinou."
"Promiň, ale moc se mi po nich stýská." Vstala a lehla si na druhou postel zády k Iredemarovy.
"Nemusíš se hned urážet. Chápu, že se ti po nich stýská. Je to naprosto normální, ale celý den jsme byly v sedlech. Ty přece musíš být taky unavená, ne?"
"Dobrou noc."
Zhasl svíčku "Dobrou."
"V pokoji už byla dlouho tma. Oba muži už dlouho spali. Najednou se ozvalo klepání na dveře. Firadamed kouzlem rozsvítil svíčky v pokoji. Sicco zabrblal.
"Kdo je?" zeptal se Firadamed.
"Zkus hádat, zlatíčko" ozvalo se.
"Firadamede, jak dlouho nám to už tajíš?" zeptal se posměšně Sicco. Mág se nestačil ani nadechnout, aby pulčíkovy vynadal, když se rozletěly dveře.
"Prý sou tady něaký dvě kočandy, dědku." Řekl očividně dost opilý příchozí muž.
"Na tohle nemám náladu." Řekl Firadamed. Chvíli seděl a díval se na opilého muže. Ten za chvíli bez řečí odešel. Potom čaroděj řekl zaklínadlo a místo dveří se objevila cihlová zeď.
"Odtud se budeme asi dostávat dost těžko." Konstatoval Sicco.
Druhý den se dozvěděli, že i tady Amanustrafar řádil. Jeho zkáza však zasáhla pouze východní část města. Hned po snídani se tam jeli podívat. Všude byly trosky. Ohořelé domy. Na zemi nejednou zahlédli ohořelá, zmrzačená těla. Už se nedivili, že bylo centrum města přelidněné. Ti co odtud uprchli našli útočiště tam- u svých příbuzných a přátel.
"Alespoň ho teď po stopách lépe najdeme." Řekl Iredemar.
"Vrátíme se a nakoupíme nějaké zásoby jídla." Řekl Azerian. "Dokud máme kde."
Všichni obrátili koně a vraceli se k hostinci U kulhavého hada.
Jeli pomalu, zdálo se jim však, že cesta k Deriforskému hvozdu ubíhá strašně rychle. Nikdo nemluvil. Napětí v srdcích celé družiny stoupalo. Míjeli první stromy. Ve vzduchu cítili kouř. V Deriforském hvozdu byla tři města. Feridom a Marida už byli zničeni. V Zelideru Amanustrafar řádil právě teď. Jak se skupina přibližovala k prvním domům, kouř houstl. Jeli pomalu. Míjeli je lidé prchající ze Zelideru. Všude se rozléhal křik bojujících a prchajících lidí. A kvílení umírajících. Všude kolem byly hořící domy a stromy.
"Amanustrafar tu pořádně řádí." Řekl Damer. Jeli dál.
Konečně spatřili stvoření, kvůli kterému sem přijeli. Amanustrafar stál přímo na náměstí Zelideru. Kolem sebe šlehal svým plamenným bičem. Všechno, čeho se jen konečkem dotkl, okamžitě vzplanulo pekelným ohněm.
"Máme vůbec nějaký plán?" zeptal se Iredemar Azeriana.
"No…" dříve, než začal Azerian vůbec mluvit, řekl Damer Iredemarovy: "Pošleme tam tebe, necháme tě udělat proti Amanustrafarovy všechno, co jen umíš, až tě zabije, tak ho mi jenom dorazíme."
"Přestaň blbnout, Damere!" okřikl ho Azerian "Co myslíš ty, Iredemare?"
Iredemar ze svého baťohu vytáhl plášť, který si začal oblékat.
"Teď půjdu a zbavím ho toho biče a popřípadě i všech ostatních zbraní, které by vás mohly usmažit. Pak na něj můžete útočit jak chcete."
"A jak uděláš, aby neusmažil tebe?" zeptala se Disembra.
"Ten plášť mě chrání před všemi živly. Bez něj bych nemohl zabít žádného démona."
"V tom případě proti tvému plánu nic nemám." řekl Azerian.
"Jo, budeme se pokojně dívat, jak tě rozdrtí." zasmál se Damer.
"Jděte Iredemare, kdyby něco ,budu vás odtud krýt." Řekl Firadamed.
Iredemar seskočil z koně a velkým obloukem obešel Amanustrafara, pak na něj začaroval kouzlo.
"Co to udělal?" zeptal se Azerian.
"Svázal jeho duši s tímto světem. Až Amanustrafara zabijeme, neodejde zpět do pekla." vysvětlil Firadamed.
"Já myslela," řekla Fileda "že ho to už přešlo. Zřekl se Amanustrafarovy duše, ne?"
"Ničeho se nezřekl, jenom o tom už nikdo dál nemluvil." řekla Disembra.
"Můžeme jen doufat, že to dobře dopadne." řekl Azerian.
"Hej!" zařval Iredemar z plných plic. Amanustrafar se na něj otočil a šlehl po něm plamenným bičem. Oheň po Iredemarově plášti sklouzl jako meč po kameni. Mág vykřikl zaklínadlo. Z jeho ruky vyšlehl mrazivě bílý paprsek, který zasáhl démona do paže. Démon zařval a chytil se za ruku. Pak se podíval na zahaleného mužíčka a opět po něm šlehl bičem. Iredemar si nestačil zakrýt obličej. Plameny mu zasáhly levou tvář a trochu oko. Zranění přidalo Iredemarovi zuřivosti. Opět poslal paprsek ledu na démonovu ruku držící bič. Amanustrafar ďábelsky řval, když pouštěl svoji zbraň z ruky. Jakmile bič dopadl na zem, proměnil se v černý prach. Démon o pár kroků couvl.
"Ten už ti moc neposlouží, viď?" řekl s úšklebkem čaroděj, který se díval na zbytky biče. Amanustrafar se rozběhl a vší silou přirazil Iredemara ke stěně hořícího domku, který se tím nárazem zřítil. Azerian zakřičel a vší silou bodl démona do nohy. Damer, Disembra a posléze i Fileda a Sicco se k němu přidaly. Firadamed je "kryl" ze zadu.
Z démona sálal obrovská žár. Všichni sekali do jeho nohou, čaroděj kouzly zaměstnával jeho ruky. Iredemar ležel u trosek domu.
Trvalo dlouhou dobu, než Amanustrafarovy nohy byly dost zničené, aby se jeho tělo svalilo na zem. Když se tomu ale tak stalo, byl boj proti němu téměř u konce. Stačilo pár ran do krku a démon byl na pokraji smrti. Dříve, než démon naposledy vydechl, stačil polomrtvý Iredemar vyřknout zaklínadlo. Jak Amanustrafarovo tělo klesalo k zemi a pomalu se měnilo na černý prach, jeho duše se postavila na nohy. Duch neslyšně zařval a vletěl Iredemarovy do těla.
"Co se stane teď?" zeptal se sám sebe Azerian.
Disembra s Filedou se rozběhly k viditelně mrtvému Iredemarovu tělu.
"Nemohl to přežít." řekl klidným hlasem přicházející Damer "Amanustrafar s ním migl přímo na dům. To prostě nemohl přežít."
"Nemá tep." řekla Disembra. Fileda tiše plakala.
"To není možné, vždyť dýchá." řekl Azerian. Disembra opět přitiskla prsty k Iredemarovu krku. "Nic ale necítím..."
Iredemar se začal velice pomalu zvedat.
"Je ale nemožné, aby někdo dýchal a netlouklo mu srdce, že Disembro." zeptala se Fileda a pomohla Iredemarovy posadit se. Azerian a Damer sáhli po meči. Nevytáhli je, ale jejich ruce pevně svíraly rukojetě. Disembra od Iredemara kousek couvla a odtáhla i Filedu. Sicco stál opodál a tvářil se nepřítomně. Firadamed, který právě přišel se zeptal: "Co se děje?"
Iredemar se na něj podíval. Má žluté oči, pomyslel si starší čaroděj. Mrkl. Iredemar také. Když se Firadamed znovu podíval, měl Iredemar oči normální.
Čaroděj sedící na zemi se usmál: "Co by se mělo dít?"
"Jsi v pořádku?" zeptala se Fileda.
"Ten démon ti musel zlomit páteř na milion kousíčků." řekl Damer a pevněji sevřel svůj meč.
Iredemar se pomalu stavěl "Ta jeho duše mě asi ozdravila."
"Tvář ti neuzdravila." řekla Disembra.
Iredemar si šáhl na obličej. Spálil jsem si tvář, zasmál se v duchu.
"Vyléčil mě vnitřně." řekl a otočil se zády. "říkal jsem, že mě neporazí. Mě totiž neporazí nic." Odešel. Z dálky byl slyšet jeho ĎÁBELSKÝ SMÍCH....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama