Hon na démona (1. část)

6. května 2007 v 20:56 | Vallie |  Povídky ©
Šel temnou chodbou, kterou sem tam osvětlovala jen díra ve stropě či stěně zchátralého chrámu. Díky kouzlu viděl stejně dobře jako venku na slunci. V prachu na zemi viděl ohromné šlápoty démona, který tu nedávno prošel. Uviděl světlo. Otočil se k němu a rázem naplnila halu opět tma. Stál nehnutě. V místnosti se zvedl kouzlem vyvolaný vítr. Všechny šlápoty v prachu zmizely. V dáli se ozval uši trhající křik, jenž se rychle přibližoval. V temném hávu zahalený muž zvedl ruce, z nich vylétl oslnivý bílý paprsek světla, který zasáhl démona doprostřed břicha. Démon zařval. Muž tasil ledový meč a zasáhl jím démona do nohy. Pekelnému stvoření více vadil ten chlad než ostří meče. Rukou se ohnal po mužíčkovi, z jehož rukou právě vyletěla zelená koule. Zahalený byl démonovou rukou vržen na blízkou stěnu, ale zelená koule zasáhla svůj cíl - rameno démona. Kůži i maso na tomto místě okamžitě začala rozežírat mágova kyselina. Démon začal vztekle funět a řvát a bezhlavě útočit na čaroděje. Ten svým mrazivým mečem v krátkém čase mnohokrát zasáhl démonovi nohy a ruce.

Místností se najednou rozlilo omračující světlo a do démonovy hlavy za chvíli narazil blesk. V hlavě vznikla malá, avšak dosti účinná díra a kolem démona velký nepořádek. Démon přestal útočit, odrážet mágovy útoky, řvát, funět a dokonce i dýchat. Nastalé ticho porušil až zvuk rozbíjející se stěny haly chrámu. Démonovo mrtvé tělo se zřítilo na zem a s ním se začala řítit i místnost. Ve světle nově příchozích lidí bylo všechno zřetelně vidět. Byl vidět i před padajícími kameny prchající čaroděj. Běžel k nezvaným hostům. Bylo jich šest. Chtěl se zeptat kdo jsou a co tu chtějí, avšak na slova nebyl čas. Řekl jen, ať jdou za ním, protože tady se to všechno zřítí. Bez ptaní všichni poslechli. Běželi dlouhou chodbou, potom po točitých schodech dolů a následně dlouhým úzkým můstkem do další ohromné haly. Tam jim přestalo padat kamení na hlavy. Mohli se zastavit.
Skupinka neznámých stála pohromadě. Čaroděj si stoupl do rohu místnosti a čekal.
"Ty jsi Iredemar Otovid Villov de Widia z Bezendry?" zeptal se jeden z neznámých mužů dívajíc se na zahaleného čaroděje.
"Ne, jsem Bghoubhal Bludivod z Hnusných močálů v Černých horách" odpověděl Iredemar ironickým tónem. "Co tady chcete?"
Slova se ujal viditelně nejstarší z neznámých. "Hledali jsme vás, pane Bludivode" jméno řekl výrazně. Dříve mluvící muž se na něj podíval a řekl k Iredemarovi: "Potřebujeme vaši pomoc."
"A proto jste mi zkazili zabití toho démona?"
"Zkazili?" řekl zaraženě šedivý muž "Kdybych nezasáhl, byly by z vás teď cucky."
"Chtěl jsem ho odlákat dál do středu chrámu, abych nemusel tak daleko utíkat."
"Střed chrámu?" ozval se mladý pulčík stojící úplně vzadu "Vždycky jsem si představoval lidské chrámy úplně jinak."
"Tohle je znesvěcený chrám..." vysokému muži ve světlé zbroji skočil do řeči Iredemar: "Padlý mnich vyvolal vyššího démona z pátého pekla a nezvládl jej. Démon tu vyzabíjel všechny mnichy a pak si vyvolal další 4 démony na pomoc. Teď nás ten nejvyšší tady odněkud sleduje, takže bych byl rád, kdyby jste řekli co ode mě chcete."
Neznámí muži se na sebe začali pochybovačně dívat. Ticho přerušil hlas tmavovlasé elfky:
"Chceme, abys nám pomohl zabít Amanustrafara, jistě víš kdo to je."
Místnost zavalilo těžké ticho. Neznámí muži se na sebe pochybovačně podívali a pak čekali na mágovu odpověď. Iredemar byl elfčinými slovy zaražen. Po chvíli, ještě pořád zaraženě, řekl: "Kde by se tu vzal? Amanustrafar je přece v pekle, v devátém pekle a odtud se nedá jen tak dostat."
Najednou se ozvala rána. Na protilehlém konci bývalé hlavní svatyně chrámu se zřítil kus stěny a dírou vskočil démon. Byl daleko, ale i na tu dálku bylo dobře vidět jeho ohromné, pekelně rudé tělo. Byl mnohokrát větší než ten první démon.
"Když půjdete temnou chodbou," řekl Iredemar a ukázal prstem doprava "tak se dostanete ven. Spěchejte, protože po démonově smrti se chrám zřítí."
"Proč se zřítí?" zeptal se pulčík.
"Hlavní démon" ukázal Iredemar před sebe na démona "vyvolal čtyři menší. Ti hlídali čtyři křídla chrámu. Ty už jsou v troskách. Až zabiju tohodle, spadne zbytek chrámu."
"A ty?" zeptal se jeden z mužů.
"Teleportuju se odtud. Čekejte v hostinci U veselých zoubků v Damasu. A už zmizte!"
Démon už byl docela blízko. Iredemar na sebe začal sesílat ochranná kouzla a skupina neznámých se vydala na cestu.
Damas bylo malé městečko ležící na nejvýchodnějším cípu Sívanského poloostrova. V tu dobu tu byla spousta lidí, kteří sem připluly z Maganamských ostrovů a kteří pocestují v příštích dnech dál do vnitrozemí. Jinak město obývalo mnoho námořníků, kteří čas od času vyplují na moře.
Iredemar to tu dobře znal. Byl tu naposledy před osmi dny. Potom se vypravil do chrámu boha Minestéfa, aby ho zbavil démonů, kteří místním obyvatelům noc co noc plnily hlavy strachem a obavami. Dnešního dne se mu to povedlo. Boj s hlavním démonem jej vyčerpal. Měl bolavé záda, rozbitou hlavu a nemohl našlapovat na levou nohu. Démoni byli ale mrtví. A co na tom bylo nejlepší - jejich moc připadla Iredemarovy. Po boji se teleportoval do opuštěného koutku Damasu o odtud měl již blízko k hostinci U veselích zoubků, kde si před osmy dny zamluvil pokoj.
Vstoupil do malé místnosti s oknem, dvěmi postelemi, skříní a stolem. Svlékl tmavě hnědý háv, odepnul pás s mečem a zpoza zad vyndal dýky. Zbraně dal na stůl, padl na postel a spal. Dlouho spal...
"Tohle je ale díra" řekl mladý pulčík Sicco.
"Někomu se díry líbí," řekla tmavovlasá elfka Disembra "třeba pulčíkům."
"Těm se ale líbí díry v zemi a ne hnusná zalidněná lidská města."
"Díra jako díra."
"Jak vidím," přidal se do hovoru vysoký statný černovlasý muž Damer, zvaný Medvěd "vedete tu velice zajímavý rozhovor." a podíval se s hloupým úšklebkem na vedle stojící elfku.
"U veselých zoubků" řekl Azerian, muž oblečený ve světlé zbroji "konečně jsme tu."
"Ano, už jsem utahaný, až se za to stydím." Řekl Sicco.
Před ním stojící Firadamed, vysoký bělovlasý muž opřený o hůl, se na něj zlostně podíval. Vešli do dveří hostince. Do nosů jim udeřil velice silný zápach ryb v kombinaci s kořalkou a pivem. Došli k hostinskému a Azerian se ujal slova: "Není tady náhodou ubytovaný takový muž..." podíval se na ostatní "...v tmavém hávu?"
Hostinský se na něj podíval a řekl: "Blonďák?"
Azerian věnoval tázavé pohledy svým druhům.
"Dalo by se říct, že se jmenuje Iredemar?" řekla Disembra.
"Pokoj číslo 15." řekl hostinský a zářivě se usmál.
Iredemar se probudil a uviděl elfku, kterou si pamatoval s Minestéfova chrámu. Seděla vedle jeho lůžka.
"Dobrý ránko." řekla mu z úsměvem.
"Kde se tu... vzala ta židle?" zeptal se rozespale. Opět ho obdarovala úsměvem.
"Nemůže beze mě být, tak za mnou cupitala až sem."
Zasmál se i on a pomalu se posadil. Ostře ho bodla do zad bolest.
"Bolí tě záda?"
"Jsi léčitelka?"
"Dalo by se říct. Sedni si a vysvlékni košili."
"Taky mě bolí noha, když už tu jsi, můžeš se mi na ni taky podívat."
Opět se zasmála a pokrčila rameny. "Za chvíli by jsme ale měli jít dolů, Azerian ti chce všechno pořádně vysvětlit."
"To bych prosil."
U stolu seděli tři muži, pulčík a dívka. Bavili se. Iredemar s Disembrou k nim došli a sedli si. Urostlý světlovlasý muž ve světlé zbroji se dal jako první do řeči:
"Vítám Vás. Jak vidím, dorazil jste celkem zdráv a dokonce dříve než my.
"Magie je rychlejší než koně."
"Nejprve by jsme se měli představit. Já jsem Azerian Remir Forivor. Jsem paladin ve službách boha Miradamara a pocházím z Selidoru. Vedle mě sedí...."
"Firadamed." Skočil mu do řeči vysoký muž s dlouhými bílými vlasy. "Čaroděj, jak už jste si jistě všiml."
"Já jsem Sicco." řekl rychle pulčík.
"Sicco? To nezní jako pulčické jméno." Řekl Iredemar.
Pulčík se zasmál: "Sicco Jablůňka, pane čaroději. Jméno jsem dostal po prvním milenci mé matky. Není se čemu divit, že ji tolik okouzlil. Byl to člověk." opět se začal smát. Když viděl, že se nikdo jiný nesměje, chtěl svůj vtípek vysvětlit. Už se nadechoval, když začala mluvit mladá světlovlasá dívka: "Já jsem Fileda Urmiová." Seděla vedle Iredemara a ten se na ni teď usmál.
"Jsem bojovnice." dodala stydlivě.
"Damer Medvěd Glouhyl, bojovník." řekl krátce statný černovlasý muž a mrazivě se usmál.
"A my už se známe" řekla Disembra.
"Jistěže" řekl Iredemar a na elfku se lehce usmál. Potom se otočil k Azerianovy.
"Teď už by jste mě mohli říct, co přesně se tu děje, nemyslíte?"
"Je to dlouhé vysvětlování." řekl Azerian "Ve zkrácené verzi by to mohlo vypadat asi takhle: Jedna zlá elfská čarodějnice Amanustrafara vyvolala démona, aby jí dal větší moc a sloužil jí. S jeho pomocí ničila všechno co se dalo. Vládcové zemí, které plenila proti ní svolali ohromnou armádu vojáků. Pár se jich potom dostalo až do jejího sídla. Já jsem byl mezi nimi. Čarodějku jsme porazili. Jakmile umřela, démon byl volný a na něj jsme neměli. Z toho doupěte jsme odešli čtyři."
"A ty ses rozhodl, že ho půjdeš zabít?"
"Dalo by se říct, že jsem ho vypustil. Nemůžu jej nechat jen tak ničit města a zabíjet nevinné lidi."
"Ale je to... je to démon z devátého pekla. Vrchní démon devátého pekla..."
"Může už mě konečně někdo vysvětlit, co je to to deváté peklo?" ozval se Damer.
"Existuje devět sfér, které obývají démoni." Začal vysvětlovat Firadamed. "Každá s těch sfér má své elfské jméno, ale lidé je nazývají jednoduše pekla a číslují se podle moci žijících démonů."
"Takže s devátého pekla pocházejí ti nejmocnější." konstatoval Damer.
"V každém pekle," přidal se do rozhovoru Iredemar "existuje ještě pár vyšších démonů, kteří jsou ještě mocnější než ostatní."
"Takže tu máme jednoho z nejmocnějších démonů, co existují?" zeptala se Disembra.
"Řekl bych, že nejmocnějšího. Amanustrafar je hodně známí a obávaný démon."
"Vy ale přece normálně zabíjíte démony, pane Iredemare, nemám-li pravdu." řekl Azerian.
"Ti démoni, které jsem zabil v chrámu byly z šestého pekla a jen taktak jsem je zvlád."
"Je o vás ale známo, že využíváte dosti nečestných způsobů k získávání moci." řekl Firadamed. Iredemar otočil oči v sloup.
"Z poražených démonů vysáváte všechnu moc a potom si ji přivlastňujete. Neměl by pro vás být žádný problém dostat se na Amanustrafarovu úroveň."
"Když toho tolik víš, mohl bys taky vědět, že rozdíl moci démona z šestého a devátého pekla je obrovský. Trvalo mě spoustu let, než jsem se dostal tam kde teď jsem."
"Rok, dva?" zasmál se Damer.
"Přes padesát let." řekl Iredemar.
"Na to nevypadáš."ozvala se Fileda.
"Jsem mág." Usmál se na ni koketně.
"Iredemar tu přece není jediný. Na poražení Amanustrafara jsme tu všichni. Společnými silami to přece musíme zvládnout." řekl povzbudivě Azerian.
"Navíc ještě nevíme, jestli s námi Iredemar vůbec půjde." řekla Disembra.
Všichni se na něj podíval. On se lehce zasmál a podíval se do stropu.
"Mám podmínku." Řekl a všichni ostatní drželi ticho."
"Amanustrafarova duše bude moje."
V tvářích všech okolo sedících mužů a žen se objevil údiv. Kromě Damera. Ten se ironicky zasmál: "Jistěže. Ten, který se k nám přidá jako poslední, z toho bude mít nejvíc."
"Vůbec nevíš, co si to žádá." Řekl Firadamed.
Chvíli bylo ticho.
"Ale Firadamede, já na tom nevidím vůbec nic špatného. Když může Amanustrafarova smrt někomu posloužit," řekl Azerian "tak ať poslouží."
"Ať poslouží," zasmál se Firadamed "jenže je možné, že to Iredemar nezvládne, a pak…"
"Kdybych nevěděl, že to nezvládnu, tak bych to nežádal!"
"…a pak budeme muset zabít i jeho." Zvýšil hlas Firadamed.
"A teď mě omluvte, docela už mě vyhládlo. Jestli si to rozmyslíte, přijďte mi říct." Iredemar vstal a šel do hlavní místnosti hostince.
Iredemar se posadil. Když k němu došel hostinský, objednal si trochu jídla. Nebyla pravda, že měl hlad. Chtěl se jen vyhnout hádce s novými známými. Když by se v tom začali pitvat, dospěli by jistě k názoru, že na Amunastrafarovu duši nemá a že raději budou putovat bez něj. To Iredemar nechtěl. To, že si pro něj přišli se mu naopak velice hodilo. Oni mu pomůžou démona zabít a on pak získá veškerou moc…
Ze schodů sešla Disembra s Filedou a sedly si k němu ke stolu.
"Poslali vás za mnou na usmířenou?" řekl.
"Nevěříš si nějak hodně?" zasmála se ironicky elfka " Firadamed si od začátku myslí, že tě nepotřebujeme."
"Ale on na něj nebude sám stačit, Iredemare." řekla Fileda "Já jsem ho viděla… Zabil všechny, co jsem znala a zničil moje město. A teď ničí dál… všecko, co mu leží pod nohama, všecko, co mu vadí v rozhledu, všecko, co se mu nelíbí… Ničí pořád, ničí všecko…" v koutku očí se jí oblevili slzy. Iredemar ji objal.
"Já to chápu" řekl "a taky vím, co dovedou vyšší démoni a…"
"A taky musíš chápat," řekla Disembra "že to, co žádáš může mít dost nepříjemný následky."
Podívali se na sebe.
"Jak jsem řekl Firadamedovi: kdybych nevěděl, že to zvládnu, nechtěl bych to."
"Jenže teď nevíš, co je Amanustrafar zač. Něco jsi o něm četl, něco slyšel, ale ještě jsi ho neviděl. Nevíš co přesně umí, jakou má sílu. Dalo by se říct, že o něm nevíš téměř nic…"
"Vím o něm dost, abych věděl že na něj mám." Zvýšil hlas. Fileda v jeho náruči se na něj podívala. Elfka se nenechala vyvést z míry a mluvila k němu klidným hlasem.
"Nemohl bys alespoň počkat, až ho dostihneme?Až bude stát před námi a my budeme zdvihat zbraně? Pak o něm budeš vědět dost."
"To je tak velký rozdíl?" zeptal se Iredemar už také klidným hlasem.
"Budeš vědět, co natropil a co by jsi v nejhorším případě mohl natropit i ty." prosně se na něj podívala.
"Tak dobře, těm tvým očím nejde odolat." Usmál se na ni. Fileda se od něj odtáhla. Hostinský donesl Iredemarovy jídlo - dva opražené kukuřičné klasy.
"Opečené z obou stran stejně, jak jste si přál." řekl s úsměvem hostinský "A dámy si budou přát?"
"Já si dám to, co má tudle pán," řekla Disembra "mám totiž taky obrovský hlad jako on."
"Já taky." Řekla Fileda. Všichni tři se začaly smát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Myšík/Mishasy Myšík/Mishasy | Web | 6. května 2007 v 21:21 | Reagovat

Jejda, zatím jsem četla jen tohle, ale líbí se mi to! Zítra si určo přečtu zbytek. Jinak máš pěknej blog.

2 Medůza182 Medůza182 | E-mail | Web | 10. května 2010 v 14:45 | Reagovat

Jen je blbý zamíchávat do povídky číslovky, např. ,,Ale v tom našly její černé oči 5 mužů v kápích..."a blblablablabla. Docela to ruší dojem. Sorry, ale jakmile se oběví zelený koule a paprsky světla, kouzla všude kolem, mnichové a démoni, jdu radši pryč! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama