Doupě nemrtvých (4. část)

6. května 2007 v 21:04 | Vallie |  Povídky ©
Haroon ze stěny vzal jednu pochodeň a vešel do temné chodby. Oheň pochodně ozářil stěny, ve kterých byly vyryty nějaké runy.
"Co je to za písmo?" zeptal se Nybiar.
"Používá se na zapisování prokletých svitků." řekl Tezedir.
"Přečíst ho asi neumíš, co?" ozval se hnědovlasý muž ve předu.
"Kdo by chtěl umět číst v prokletých svitkách?" odpověděl Tezedir. Jak šli dál, pořád stěny zkoumal.
"Proč to vede pořád dolů?" zeptal se znepokojeně Haroon. Nikdo mu ale neodpověděl. Brzy došli do obrovské místnosti, na jejímž konci se tyčilo něco jako věž. Šli dál. Netrvalo dlouho a rozpoznali, že to, co považovaly za věž byl trůn z černého kamene, který se nahoře spojoval se stropem. Na trůně bylo něco malého bílého. Jak se přibližovali, poznali, že je to dívka. Hodně malá dívka v bílých šatech.
Když stanuli před trůnem, poznali, že dívce může být tak jedenáct let. Měla hnědé vlasy a hodně světlešedé oči.
"Zadaro!" vykřikla překvapeně Zerpha.
"Sestřičko." usmálo se děvče na trůně. Tři muži se na Zerphu užasle podívali.
"Bohužel jsi na návštěvu přišla v nevhodnou dobu, sestřičko."
"Kde jsi se tady vzala, Zadaro?"
"Dostala jsem od tatínka moc, tak si ji užívám."
"Ale Zadaro... jak..." kolem ní a jejích tří společníků se začaly míhat černé stíny. "Proč?"
"Přišli jste v móc nevhodnou dobu." holčička na trůně mluvila naprosto klidným hlasem a vůbec nemrkala. Stíny, které ještě před chvílí lítaly po místnosti se změnily v lidské postavy s mrtvolně bledou pletí a vycenily dlouhé bílé špičáky.
"Zadaro, nenech je..."
"Málem jste překazili můj plán, zasloužíte si zemřít!"
Zerpha si všimla, že svíčky na zemi jsou postaveny ve tvaru pentagramu a kolem je spousta nádob s krví.
"Proboha, co jsi dělala?" křikla Zerpha.
"Jen dokončuji jednu z prací našeho otce."
"Vašeho otce, Zerpho?" zeptal se Nybiar a rozhlížel se po upírech, kteří se k nim stále přibližovaly.
"Zwerd. Temný lord Zwerd byl můj otec."
"Jestli je stejně šílená jako on, tak máme hodně velký problém." řekl Tezedir.
"Ještě šílenější." řekla dívka na trůně a začala se smát. V tom okamžiku se na Haroona, Nybiara, Tezedira a Zerphu vrhlo padesát upírů. Čepele mečů zasvištěly vzduchem a k zemi padly čtyři upíří hlavy.
"Kryjte mě!" vykřikl čaroděj a ostatní tři bojovníci si kolem něj stouply a odráželi útoky upírů. Z mágových rukou vyšlehly zelené paprsky. Každý upír, kterého zasáhly se zřítil k zemi. Brzy se na zemi válelo padesát nehybných těl.
"Zasáhly mě do ruky!" naříkal Haroon.
Děvčátko na trůně se pořád ještě smálo. "Všechna lidská moc jednou zmizí, všechna lidská síla se jednou vyčerpá. Já mám mnoho služebníků. Naprosto neúnavných služebníků."
Zerpha se postavila za Tezedira, aby ji Zadara neviděla "Ona je sem přivolává myšlenkami. Musíme zabít ji."
Jenže v tom se kolem začalo ozývat hrozivé bručení a mumlání. Od stěn se k nim belhali zombí. Ze stropu se dolů snášeli černé stíny.
"Nechala jsem vám trošku času na odpočinek. To jsem hodná, viďte?" zasmálo se děvčátko na černém trůně.
Než se oživlé mrtvoly dostaly až k bojovníkům, vystřelila z Tezedirovy ruky velká ohnívá koule. Těsně pře dívčinou tváří se zastavila a vystřelila zpět na Tezedira. Ten se jen taktak stačil sklonit.
"Až vyhasnou nemrtvi, musíme hned jít na ni." řekl elf.
"Já bych odtud utekl a vrátil se až za dne, kdy budou všichni spát." řekl Haroon.
"Všichni nemrtví ale ve dne nespí." řekla Zerpha.
Vzduchem opět svištěly meče a hlavy nemrtvých padaly na zem. Děvče na trůně to celé nadšeně pozorovalo, tleskalo a smálo se.
Když by to kdokoliv nejméně čekal, vyslal Tezedir jejím směrem další ohnivou kouli. Tentokrát se dívka plně soustředila na pozorování boje, takže na sebe nestačila seslat štít. Ohnivá koule ji zasáhla do ramene. Tam, kde předtím měla bledou kůži se nyní objevilo rozkládající se maso. Její dosud klidný a usměvavý obličej zbrutálněl, z její malé ruky vyšlehl paprsek čiré temnoty a zasáhl Tezedira, který se už zase věnoval upírům, přímo do hrudi. Kouzlo bylo tak silné, že na stěnu v dálce odmrštilo nejen Tezedira, ale i ostatní tři bojovníky.
Kousek od Nybiara ležela Zerpha v bezvědomí. Nemrtvý se k nim pomalu blížili.
"Vzbuď se!" křičel elf a třásl s dívkou aby se probudila.
"Zwerda zabil jeho syn." řekla, když se probouzela.
"Musíme dál bojovat."
"Já musím." řekla a elf se na ni nechápavě díval "Já s ní musím bojovat."
"Cože? Proč bys..."
"Zwerda zabil jeho syn, nikdo jiný nemohl."
"Ty myslíš, že ne sebe seslala stejné kouzlo?"
Nemrtvý už byli u nich.
"Musíme se dostat k Haroonovy a Tezedirovy." řekl Nybiar a spolu ze Zerphou se chopil meče a začal odrážet útoky nemrtvých.
"Tezedir je pořád v bezvědomí!" řekla Zerpha, když mága uviděla.
"Zasáhlo ho to nejvíc." řekl Nybiar a následně bolestně zasténal. Jeden upír ho bodl do zad. Teď se na něj nemrtvi začali víc soustředit - povzbuzovala je krev, která mu tekla z rány.
"Bojuj se mnou, Zadaro!" vykřikla Zerpha, když elf padl na kolena. Všichni upíři a zombí se zastavili a podivně se po sobě koukali. Nevěděli, co mají dělat.
"Vyzívám tě na souboj, Zadaro!" řekla ještě hlasitěji než předtím. V obrovské podzemní místnosti teď bylo naprosté ticho. Do něj se po chvíli ozval šílený smích malé dívky.
"Výborně, sestřičko. Přišla's na to, jaké prokletí nese Zwerdova krev. Může nás zabít jedině někdo z rodiny"
Nemrtví kolem se rozestoupili a Zerpha Zadaru uviděla. Už neseděla na černém trůně. Stála bosýma nohama na studené kamenné zemi a její přízračný vzhled narušovalo jen zetlené rameno.
"Myslíš, že tvůj ubohý meč může uspět proti mým kouzlům?"
Zerpha se podívala na svou zbraň. Byl to ten nejobyčejnější meč, jaký existoval. Potom se před ní objevila ruka, která svírala krásně zdobený meč, ze kterého čišela energie.
"Neznič mi ho." řekl Nybiar "Jsi naše poslední naděje."
Zerpha sevřela elfův meč v dlani a celým tělem jí najednou projela neuvěřitelná síla. Udělala několik kroků dopředu stejně jako Zadara. Nemrtvý kolem se ještě víc rozestoupili. V očích malého děvčátka teď plál vztek a nenávist.
"Buď já nebo ty." řekla a vyslala k Zerphě paprsek temnoty, kterým předtím zneškodnila Tezedira.
Zerpha odskočila a paprsek místo ní zasáhl upíry. Snažila se ke své soupeřce dostat co nejblíže, jinak neměla šanci.
"Ke mně se nedostaneš, sestřičko!" křikla malá dívka a z její dlaně vyletěl tentokrát sytě rudý paprsek. Zerpha na poslední chvíli odskočila. Nemrtví za ní, které paprsek zasáhl se roztekli jako máslo na slunci za pravého poledne.
Zerpha stačila udělat pár kroků, než na ni Zadara seslala další kouzlo. Tentokrát ji lehce zasáhlo do levého boku. Byla už blízko, ale ze země kolem Zadary vyšlehly magicky modré plameny. Dívka se zase začala smát a všichni nemrtví okolo taky. Najednou se ze stropu začal snášet déšť. Zerpha se otočila a uviděla Tezedira, který seděl na zemi a něco říkal. Déšť pomalu hasil Zadařin plamen a navíc likvidoval i nemrtvé okolo. Kam na ně dopadla kapka deště, tam se objevil malý žlutý plamének.
Zerpha otočila hlavu a začala se zase soustředit na boj se Zadarou. Švihla mečem, ale místo krku malé dívky zasáhla bok vysokého stvoření, které vypadalo jako by bylo sešité z mnoha lidských těl. Hlavu mělo zdobenou černými a hnědými vlasy, na malém obličeji mělo tři oči, tělo bylo strašně velké a svalnaté. Na pahýl ruky bylo našitých pět prstů na které měl přidělán meč. Nohy mělo malé, skoro dětské. Zadara seděla na svém trůnu a šíleně se smála.
Netvor na Zadaru zaútočil, takže musela rychle odskočit stranou a útok mu oplatila. Zasáhla ho do zad. Z rány místo krve vyletěl obláček prachu. Ohyzdné stvoření bylo rychlé - okamžitě zase zaútočilo. Zerpha uhnula. Noha se jí ale zamotala do zbytku mrtvých upírů a spadla na zem. Netvor se nad ní sklonil a zuřivě se na ni podíval. Než stačil švihnout mečem a ukončit dívčin život, Zerpha sáhla po Nybiarově meči a netvorovy usekla hlavu. Slyšela Zadařin rozčílený řev. Zbylí nemrtví se na Zerphu vrhly. Než k ní dorazily, vrhla svůj meč směrem k trůnu, od kterého se ozýval křik. Potom už viděla jenom upíří zuby. Než upadla do bezvědomí, ozářilo temnou místnost jasné bílé světlo."
...
"Vzbuď se, Zerpho." dívka otevřela oči a uviděla světlovlasého muže s jizvou na pravé tváři.
"Tezedire..."
"Mlč." potíral jí ruku nějakou čirou tekutinou.
"Co se stalo? Kde jsou všichni?"
"Poranila jsi tu šílenou holku."
"Já?"
"Hodila jsi po ní meč. Nemohla jsi mířil líp. Zasáhl ji do pravého ramene a připíchl k trůnu. Nemrtvé, které nezabil můj léčivý deštík jsem dorazil světlem."
"A co je se Zadarou?"
"Právě jsem ji dorazil." řekl Nybiar, který si teď sedl k Zerphě a pomáhal Tezedirovy.
"Nemluv, Zerpho, vyčerpává tě to." teď ji Tezedir natíral krk.
"Co to je?" zeptala se ho.
"Upíři mají sliny, které zabraňují srážení krve. Tohle působí přesně naopak."
"A Haroon je v pořádku?"
"Šel se z toho vzpamatovat ven." řekl elf.
"Kdy?"
"Hned na začátku. Ten paprsek ho odhodil přímo k východu. Nemohl odolat." zasmál se Tezedir.
"Všechno mě bolí."
"Vzali ti hodně krve, Zerpho. A na mnoha místech ještě krvácíš." řekl Nybiar.
"Až ti všechny rány ošetřím, pomůžeme ti do hostince a tam si pořádně odpočineš." řek Tezedir. Zerpha se jim nijak nebránila. Byla unavená a jejich ruce ji příjemně hladily a hřály.
...
"Už je ti líp?" zeptal se Nybiar, když vstoupil do pokoje a uviděl Zerphu, jak sedí na posteli. V ruce držel plný měšec.
"Trošku." řekla dívka a podívala se na měšec.
"Jak mám rozdělit 5000 zlaťáků na čtyři díly?" řekl a sedl si k ní na postel. Do místnosti vstoupil i Tezedir a Haroon. O něčem se hádali.
"Proč na čtyři díly?" zeptala se Zerpha "Jeden díl přece bude pro mě a druhý pro vás."
Tezedir a Haroon se přestaly hádat a podívaly se na Zerphu.
"Tak je to přece spravedlivé." řekla.
"To teda není." řekl Tezedir "Já samotný bych děli na tři díly - pro mě, Nybiara a Zerphu."
"A co já?" ozval se Haroon.
"Ty dostaneš jeden zlaťák. To si zasloužíš." zasmál se Tezedir.
"Musíme si ty peníze vůbec dělit?" zeptal se Haroon a přisedl si k Zerphě na postel. Všichni mlčely.
"To je pravda." usmál se elf na Zerphu "Kdybys šla s náma, tak ty peníze nemusíme dělit. Budou nás všech." Všichni tři muži se teď dívali na pobledlou dívku s malými rudými rankami všude po těle.
"A to bych mohla?" zeptala se a všichni se začaly smát.
...
Když Zerpha druhý den vyjížděla z Wizerdu a po boku jí jel Nybiar L'zara, Tezedir Kinet a Haroon Longfinger, vzpomněla si na svůj příjezd sem, kdy tyto tři muže nenáviděla za to, že sem přijeli ve stejnou dobu jako ona. Teď jim za to byla vděčná.
"Jak jsi zjistila, že Zadaru můžeš zabít jenom ty?" zeptal se jí Tezedir, když vyjížděli z města.
"Jenom mě to tak napadlo. Vůbec jsem to nevěděla jistě."
"Abych řekl pravdu, tak jsem si mysleli, že je to pitomost, když jsi o tom začala předtím mluvit." řekl Nybiar.
"Takže jsme vlastně všichni přežily kvůli náhodě." konstatoval Haroon.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama