Doupě nemrtvých (3. část)

6. května 2007 v 21:04 | Vallie |  Povídky ©
Za chvíli už všichni tři spali. Z venku se ozývalo hlasité hřmění a pokoj každou chvíli ozářilo světlo z blesku. Haroon Longfinger se plížil k hostinci U kulhavého hada. Věděl, že Zerpha byla ubytovaná v nejvyšším třetím patře.
"Ach jo, třetí patro."
Pokusil se nahoru vyšplhat po jedné straně domu, ale silný déšť mu to naprosto zneškodnil. Přišel ke vchodovým dveřím a pokoušel se je otevřít. Když se mu to podařilo, tak rychle vstoupil. Měl štěstí, že už v hospodě nikdo nebyl. Tiše přešel celou místnost až ke schodům. Po nich co nejtišeji nahoru. Jelikož schody každou chvíli vrzaly, dala tichá chůze po nich celkem velkou práci. Nakonec se mu to povedlo a stanul v nejvyšším patře. Byly tu jen dva pokoje. Haroon nejdříve otevřel dveře pokoje vlevo. Rychle je ale zavřel, protože na posteli spál veliký, svalnatý muž. Pomocí drátku otevřel druhý pokoj a začal prohledávat věci, které byly poházeny všude kolem.
"Bohové, ta tady má ale bordel!"
Jeho pozornost upoutala police s knihami. Přišel k ní a začal hledat něco, co by se jim mohlo hodit. Nakonec vzal 5 knih, o kterých si myslel, že by mohly být zaměřeny na nekromancii. Potom do vaku hodil ještě pár Zerphiných šatů a co nejtišeji se vydal na zpáteční cestu.
...
Když Haroon došel do pokoje ve Sladkém odpočinku, spadl na postel a okamžitě začal chrápat. Bylo už k ránu, takže se ostatní lehce probudili.
"Řekněte mu, ať jde spát před swardí brloh, tam bude mít příjemnější probuzení než tady." řekl rozespale Nybiar.
"Nech toho, donesl..." Zerpha sáhla do vaku, který Haroon nechal ležet na zemi "...donesl mi šaty." řekla užasle.
"Šaty?" řekl naštvaně Tezedir
Zerpha sáhla hlouběji do vaku "A samozřejmě taky nějaké knihy." řekla a podávala je čaroději.
"Bude ti to na něco?" zeptal se Nybiar.
"Když se podívám na obal knížky, tak nepoznám co všechno v ní je, Nybiare."
"A jak dlouho ti bude trvat, než něco zjistíš?"
"To nevím." řekl a otevřel dveře "Budu je studoval dole. To chrápání je hrozný." a vyšel s knihami ven.
"A co budeme dělat my?" zeptala se Zerpha a podívala se na elfa.
"Jsou tu jenom dvě věci, které můžeme dělat." řekl a popošel kousek k Haroonově posteli. "Buď se můžeme nudit procházením se po městě nebo otravovat Haroona."
Zerpha se hlasitě zasmála a taky přistoupila blíž k Haroonově posteli.
...
"Už to možná mám." řekl Tezedir. Když vstoupil do pokoje, měl nos zabořený v knize. Zavřel za sebou dveře a vzhlédl. Haroon seděl skrčený na posteli a rukama si zakrýval břicho. Mumlal si pro sebe něco jako "Ne, už ne!"
Nybiar a Zerpha stáli kus od něj a srdečně se smáli.
"I když nevím, jestli to bude fungovat." řekl Tezedir zaraženě.
"Cos zjistil?" zeptal se elf a sedl si ke stolu. Čaroděj i dívka se k němu přidali. Haroon si sedl na okraj postele "To nebylo spravedlivý - dva na jednoho." Chvíli tam ještě seděl, ale potom ho přece jenom přemohla zvědavost a přisedl si ke stolu, aby dobře slyšel, co Tezedir říká.
"To kouzlo dovnitř nepustí žádnou živou bytost."
"Proto tam šel kámen hodit." řekl Nybiar.
"Jak to, že tam teda nešla hodit ta stébla trávy? V okamžiku, kdy jsi je utrhl, přece umřela." řekla Zerpha. Všichni tři muži se na ni podívaly.
"Tak asi ne." dodala.
"Myslím, že jsem našel kouzlo, kterým by jsme to mohli obelhat."
"A víš to jistě?" zeptal se Nybiar.
"To právě ne. Musíme to na něčem vyzkoušet."
"A na čem?" zeptal se Haroon.
...
"Dvakrát mě kousla!" Haroon nesl v ruce černou krysu.
"To je krutý." řekla Zerpha a odstoupila větší kus od díry u stromu na Wizerdském hřbitově "Chudáček malá."
"Vždyť jí to neublíží." řekl Nybiar.
"Fuj, ta je hnusná." řekl Tezedir, když krysu uviděl."Drž ji, Haroone a já na ni sešlu to kouzlo."
Jak Tezedir řekl, tak i udělal. Krysu obklopilo žluté světlo a po chvíli zhaslo.
"Teď ji hoď do té díry." řekl mág. Zloděj přistoupil k díře u stromu, klek si a natáhl ruku s krysou tak, že se skoro dotýkala kostěného krytu. Pak krysu pustil. Bílé kosti se zabarvily do ruda, ale krysa skrz ně propadla dolů.
"A jak se dozvíme, že je živá?" zeptal se Nybiar.
"Jsi živá, kryso?" zakřičel Haroon do díry. Zerpha se začala smát. Tezedir přišel k Haroonovy a poklepal mu na rameno: "Měl by ses jít za svojí přítelkyní podívat."
"To snad..." Haroonovy do řeči skočil Nybiar "Počkej, já bych mě l jít první. Ze mě nemůžou udělat nemrtvého."
Tezedir přikývl a začal kouzlit. Elfa obklopilo žluté světlo jako předtím krysu. Když záře vyhasla, Nybiar opatrně vlezl do díry u stromu. Kosti kolem něj se opět zalily krvavou barvou, ale nijak elfovy nebránily cestě dolů. Haroon, Tezedir a Zerpha poslouchali jestli uslyší jeho hlas. Dlouho bylo ticho. Tezedir se opřel o strom a zakryl si obličej dlaněmi.
"Tady je bordel jako v nejčistším trpasličím domě." ozval se ze zdola elfův hlas. Po obličejích všech na hoře se rozlil úsměv.
"Pohněte, kruci!" křikl ještě elf ze zdola. Hned nato zalila žlutá záře Haroonovo a Zerphino tělo. Oba postupně skočili do díry a čekali, až k nim dorazí i Tezedir. Teď už se nikdo nedivil elfovým prvním slovům potom, co sem skočil - všude byl prach, pavučiny a kosti. Na stěnách, na zemi a dokonce i na stropě byly krvavé fleky. Jakmile se dole sešli všichni čtyři, vydali se chodbou dál.
"Teď je den, takže by teď měli všichni spát, ne?" zeptal se Nybiar.
"Pokud jsou tu jen upíři, tak ano." řekl Tezedir.
Jak brzy zjistili, nebyli tu jen upíři. Došli do velké místnosti, ve které na ně čekaly čtyři obrovské kostry. Každá se vrhla na jednoho bojovníka. Ti se s nimi potýkali jak jen mohli jen proto, aby se rozlomené a rozpadlé kostry zase spojily na čtyři velké protivníky. Vlastně jenom tři - Tezedir už jednoho zabil.
"Usekněte jim hlavy, to je zabije." řekl.
Všichni ho poslechli a za chvíli se na zemi válely kosti bez života. Z této chodby vedly dvě další chodby. Vydali se vpravo. V této chodbě byly tři dveře do stran. Ve všech třech místnostech byly rakve se spícími upíry. Haroon z okolních skříní odlomil třísky, které potom zarazili upírům do srdce.
"Jestli půjde všechno takto hladce, tak budu nadmíru spokojen." řekl Haroon.
"Jenom by tu mohlo být míň špíny." řekl Nybiar a šlápl na seschlou mrtvolu krysy.
Cesta teď zabočovala vlevo. V této chodbě byly jen jedny dveře. V nich bylo něco jako sklad.
"To je hnusný." řekla Zerpha a vyběhla zpět na chodbu. Haroon se tam objevil hned po ní.
"Promiň," řekl Nybiar a rukou si zakrýval nos "ale na tohle nemám žaludek ani já."
Tezedir osaměl v místnosti s mnoha skříněmi a poličkami, na kterých byly postaveny skleněné nádoby s krví, různými lidskými vnitřnostmi a jinými nechutnostmi. Čaroděj na sebe seslal nějaké kouzlo a začal prohledávat skříně. Nenašel tu vůbec nic užitečného až na pár knih, které byly psané na podivném materiálu, o kterém radši ani nechtěl vědět co to je. Vyšel na chodbu a ukázal je ostatním. Moc je to nezajímalo, takže si je schoval do baťohu a všichni čtyři se vydali dál chodbou, která zase zahýbala do leva. Byla širší než předchozí dvě. Po stranách stály rakve s upíry. Všechny probodli dřevěným kolíkem přímo do srdce a šli dál. V další chodbě zabili čtyři kostry, které hlídaly vězení, v němž byl pekař Enedor se zbytkem rodiny. Všichni byly zmrzačení. Enedor měl vypíchnuté oči, jeho manželce oholily hlavu a uřízly všechny prsty na rukou. Beznohé děvče na zemi už bylo zřejmě mrtvé.
"Už nás nemučte." řekl starý bezoký muž.
"Vy k nim nepatříte, že ne?" zeptala se žena a podivně se na čtveřici koukala.
"Ne, nepatříme." řekl Nybiar "Otevři ten zámek, Haroone!"
Žena ve vězení něco zašeptala svému muži a ten se jí chytil za loket. Když se zámek mříže otevřel, elf vešel dovnitř a nejprve zamířil k beznohé dívce na zemi. Hned od ní ustoupil a ošetřil obličej muže a potom i ruce ženy.
"Dostanete nás ostud?" zavzlykala žena.
"Můžete jít s námi, ale..."
Do chodby vběhla další kostra, kterou Tezedir zneškodnil jedním kouzelným šípem, jenž mu vystřelil z prstu.
" ...nevím, jestli to bude bezpečné." dopověděl Nybiar.
"To je nám jedno, jenom nás nenechávejte tady!" starý muž vedený svou ženou vyšel z vězeňské cely.
"Tak dobře, ale držte se vzadu!" řekl Tezedir a jako první vykročil dál.
"Vždyť tady skoro vůbec nic není!" postěžoval si Haroon.
"Nestěžuj si." řekl Tezedir a postrčil Haroona před sebe. Chodba zabočila zase do leva.
"To snad není možný!" vykřikl Nybiar "Vždyť jsme zase na začátku!"
Haroon si povzdechl a sedl si na zem "Asi jsme někde něco přehlédli."
"Přímo před náma." řekl Tezedir.
Uprostřed chodby se ze stěny pomalu odsouvala jedna deska a otevírala další, temnou chodbu.
"Cítím čerstvý vzduch." řekl s nadějí v hlase starý slepý muž. Jeho žena ho dovedla k průlezu nahoru.
"Jak je dostaneme nahoru?" zeptal se Tezedir
"Nejlepší by bylo, kdyby jste počkali tady." řekl Nybiar.
"Ale už je noc... a..." namítala žena.
"Tady je to bezpečné. Přes nás se sem snad nikdo nedostane." řekl Nybiar a podíval se na Tezedira. Ten se krátce zamyslel a pak vyslovil divné slovo. V jeho ruce se objevila bíle zářící koule.
"S tímto by vám nemělo nic hrozit." řekl čaroděj a položil kouli do prachu na zemi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama