Doupě nemrtvých (2. část)

6. května 2007 v 21:03 | Vallie |  Povídky ©
"Konečně." řekl Haroon, když vycházeli ven z hrobky.
"Ale ne!" řekla nešťastně Zerpha, když vyšli ven a místo svitu slunce jim vlasy ozářil měsíc. Je už noc.
"Měli by jsme se vrátit dovnitř." řekla Zerpha a otočila se ke vchodu do hrobky, ale bylo už pozdě. Cestu jim zatarasily čtyři černé stíny. Haroon vytáhl meč a snažil se je zasáhnout, ale zasáhnout stín není vůbec snadné. Když meč projel místem, kde se stín předtím vznášel, stín zmizel a objevil se za Haroonovými zády.
"Tezedire, když mě z toho dostaneš, tak tě budu uctívat jako boha!" zakřičel hnědovlasý muž, když mu stín za jeho zády podkopl nohy a vrhl se na něj.
...
"Sakra!" zařval Tezedir, když vyšel z hrobky. Hned poté se mu v ruce zjevila přízračná koule, ze které vyzařovalo silné bílé světlo. Čtyři muži, kteří klečeli okolo hnědovlasého muže a dívky na zemi se proměnili v černé stíny a zmizeli u stromu nedaleko od nich. Tezedir si sundal batoh ze zad a vytáhl z něj lahvičku naplněnou čirou tekutinou. Tou potřel rány, které měla Zerpha na krku a zápěstí. To samé potom udělal i Haroonovy.
"Musíme je probrat a dostat odtud." řekl Tezedir a pokoušel se Haroona vzbudit. Nybiar přistoupil k Zerphě. Za nějaký čas přišli Haroon a Zerpha k sobě a s pomocí Nybiara a Tezedira kráčeli k hostinci Sladký odpočinek, kde byli muži ubytovaní. Zerpha se jim s posledních sil snažila vysvětlit, že má pokoj U kulhavého hada, ale Nybiar si nedal říct a uložil ji do postele v jejich pokoji. Hned jak si lehla , usnula. Stejně jako Haroon.
"Když se tak rychle probrali, tak jim ti upíři asi moc krve nevzali, nemyslíš?" zeptal se Nybiar.
"Asi ne, ale rozhodně by teď měli nějakou dobu odpočívat." odpověděl Tezedir.
...
Ráno, když se Haroon vzbudil, byla v místnosti jenom Zerpha a ještě spala. Pokusil se vstát, ale moc se mu nedařilo. Nevěděl proč, ale cítil se strašně unaveně. Lehl si zpátky do postele a díval se do stropu. Za pár chvil do pokoje vstoupil Tezedir.
"Ty už jsi vzhůru?" podivil se .
"A proč by ne?" zeptal se rozmrzele Haroon.
"Nečekal bych, že zrovna ty se vzbudíš jako první." zasmál se.
Haroon se na něj naštvaně podíval, potom mu ale zrak padl na Zerphu. "Co se vlastně stalo?" zeptal se.
"To jsi se tolik bál, že jsi na všecko zapomněl?" zasmál se Tezedir. "Když jste vyšli ven z hrobky, tak vás napadli upíři a trošku se z vás napapali."
"Napapali?" zeptal se znechuceně Haroon a podíval se na dvě malé červené ranky, na svém zápěstí.
"Mimochodem," řekl s úsměvem Tezedir "slyšel jsem tě říkat cosi o uctívání jako boha."
"To jsem já nebyl." řekl Haroon a pokusil se vstát. Zatočila se mu ale hlava a spadl zase do postele.
"Musím už jít. Kdyby se probudila Zerpha, tak jí řekni ať nevstává. Podle mě nebude schopná vstát stejně jako ty, tak ať se o to raději ani nepokouší - zbytečně by se vyčerpala."
"Počkej! A kam vůbec jdeš?"
"S Nybiarem se půjdeme podívat na hřbitov. Ti upíři včera zmizeli pod jedním stromem. Bude tam někde vchod do jejich pelechu." řekl a vyšel z místnosti.
"Jaký strom?" řekl zmateně Haroon "Cože? Tezedire!" ale mág už byl pryč.
...
Nybiar a Tezedir se prodírali davy lidí na Wizerdském náměstí. Mířili ke hřbitovu, ale cestu jim zkřížil mladý muž.
"Posílá mě starosta, pane L'zaro." řekl elfovy "máte za ním co nejdříve přijít."
"Proč?" zeptal se Nybiar.
"Chce s vámi mluvit."
"To nám bylo jasné, že nás nevolá, aby si s náma zatancoval." řekl Tezedir a spolu s Nybiarem zamířil ke starostově domu. Zase jim otevřela jeho žena a uvedla je do stejné místnosti jako minule. Starosta už tam seděl. Byl ještě bledší a vychrtlejší než minule.
"Situace je vážná, pánové." zachrčel namáhavě a vzápětí se dlouze rozkašlal. Potom vyzval příchozí dvojici aby si sedly.
"Ty potvory ze hřbitova dnes v noci unesli celou rodinu pekaře Enedora. Lidé to brzy zjistí a potom budu mít pořádné problémy." znovu se hlasitě rozkašlal. "A vy, pánové, doufám, že už jste na něco přišli."
"Pracujeme na tom."
"To je všechno, co mi řeknete?" zachrčel starosta.
"Víte, pane starosto," řekl Tezedir "potřebujeme najít jejich doupě. A hledat je můžeme jen ve dne."
"Vlastně už asi víme, kde mají pelech." řekl povzbudivě Nybiar.
"Jen nevíme, jak se do něj máme dostat." dodal Tezedir. Nybiar ho loktem bouchl do břicha.
"Měli by jsme jít zase pátrat." řekl Nybiar a dal se na odchod.
"Pracuj rychle, L'zaro, za to tě platím." zachrčel za nimi ještě starosta.
"Akorát zdržuje." řekl Tezedir, když vyšli ven a zamířili zase ke hřbitovu.
...
"Ááá... všechno mě bolí." řekla Zerpha.
"Já vím, jak se cítíš." řekl Haroon, který ležel na vedlejší posteli. Zerpha se na něj podívala.
"Kde to jsme?" rozhlédla se po pokoji. Vůbec se nepamatovala, že by sem šla. Stěny pokoje byly obloženy dřevem, všude byla spousta květin a obrazů. To musí být ale drahý pokoj, pomyslela si.
"To asi nejsme U kulhavého hada, že?" Pohled jí znovu zabloudil na Haroona, který ležel a s úsměvem se díval do stropu. Všimla si dvou rudých teček na jeho krku.
"Kulhavý had?" řekl, aniž by se na ni podíval "Kdepak, Sladký odpočinek. Mám ti říct, že nemáš vstávat."
Zerpha se už ale s námahou zvedala z postele. "Mám U kulhavého hada všechny svoje věci. Jenom si pro ně skočím."
"Tezedir bude naštvaný." řekl muž, ale dívka si toho nevšímala. Vyšla ven z pokoje a Haroon osaměl. Pořád se díval do stropu.
...
Vypadá jako zcela normální strom." konstatoval Tezedir.
"Akorát, že není zelený, jako všechny ostatní stromy." řekl Nybiar.
"Promiň, vypadá jako zcela normální suchý strom."
"Ale je divný."
"Mě se nezdá."
"Sám jsi mi říkal, že může být zakletý."
"Zkusil jsem všechna možná kouzla, Nybiare. Je to zbytečné."
"Musíme se nějak dostat pod něj."
"Tak ho pokácíme, pak vyhrabeme kořeny a díra bude na světě."
"No vidíš, můžeme se podhrabat."
"Cože?"
"Hrobník by na to měl mít nějaké nástroje, ne?"
"To by měl, ale přijede sem zase až v úterý."
"Zatraceně!"
"Víš co? Kousek odstup a já to zařídím."
Nybiar udělal pár kroků do zadu a sedl si na zchátralý náhrobek. Tezedir udělal pár pohybů rukama, ze kterých potom vytryskl proud hnědého světla. Když se světlo dotklo země, rozdělilo se na deset menších. Když záře uhasla, na zemi stálo deset malých mužíčků s lopatami a ihned se dali do podkopávání stromu.
Tezedir se posadil vedle Nybiara.
"To bych chtěl taky umět." řekl elf.
...
Nybiar a Tezedir seděli na náhrobku a plánovali si, co udělají, až vstoupí do doupěte nemrtvých pod stromem.
"Pokud tam vůbec něco takového je." řekl Tezedir. Deset skřítků lopatami dál kopalo díru u stromu.
"Proč pořád musíš myslet tak negativně, Tezedire." řekl Nybiar "Přece ti upíři jen tak neskočili do země."
Najednou se ozvaly duté zvuky - mužíčci v díře na něco narazili. Oba muži byli v mžiku na nohách a rychle šli k díře. Najednou vzduchem proletěl temně rudý paprsek, na jehož konci se nesl jeden ze skřítků. To samé se opakovalo ještě devětkrát. Tezedir s Nybiarem se sklonili k zemi, aby je některý paprsek taky nezasáhl a čekali. Když v díře nezůstal ani jeden skřítek, šli se muži rychle podívat na co mužíčkové narazili. Stoupli si na okraj díry a koukli se dolů. Z černé hlíny tam vyčuhovala rovná plocha, která byla tvořena z lidských kostí. Bílé lebky se na muže šklebily a kostěné pařáty na ně výhružně ukazovaly. Tezedir vzal do ruky kámen a zkusil ho hodit dolů. Kámen bez problémů dopadl na zem pod kostěným krytem.
"To je divné, proč to těm skřítkům..." řekl Nybiar, ale zarazil se, protože za jeho zády se ozval tichý smích. Otočil se. Stáli tam tři mužíčci s lopatami, které teď vůbec nedrželi jako pracovní nástroj, ale spíše jako zbraně.
"Tezedire, to jsou nějací váleční skřítci?" zeptal se elf. Světlovlasý muž se také otočil a uviděl pět mužíčků, kteří stáli kus od nich a divně se na ně smáli.
"Asi je to očarovalo." řekl.
"Asi? Pro všechny hady a pavouky co jsou na tomto hřbitově, ty jsi přece mág, tak to musíš poznat."
Tezedir se na elfa krátce podíval "Počkej, něco zkusím." řekl a začal si něco huhňat pro sebe. Než stačil kouzlo seslat, tak mu na krk skočil jeden skřítek ze stromu a lopatou ho začal bušit do hlavy. Jedním máchnutím ruky Tezedir skřítka shodil na zem. V tom se ale na něj a na Nybiara vrhlo pět mužíčků, kteří se jim předtím smáli. Tezedir je ze sebe co nejrychleji smetl a snažil se jít od nich co nejdál. Když se všichni skřítci pověsili na Nybiara, mohl mág konečně pronést odvolací kouzlo.
"U všech uší elfího lidu, proč ti to tak dlouho trvalo? Víš kolikrát mě kousli a udeřili lopatou?" pronesl elf tiše.
"Promiň, ale na mě taky útočili."
"Musíme se tam dolů jít podívat." řekl Nybiar a vykročil k díře u stromu.
"Já bych tam nechodil." zastavil ho Tezedir.
"Proč ne? Za chvíli se bude stmívat a musíme přeci vědět, jestli sledujeme správnou stopu, ne?"
"Jo, jenže dostat se dolů není jenom tak."
"Ach jo. Kámen tam dolů propadl bez problémů."
"Ano, ale kámen není živá věc."
Nybiar se na něj nechápavě koukal "Cože?"
"Skřítky to nenechalo projít." Tezedir ze země vytrhl trs trávy a hodil ho do díry. Z lebek vytryskly temně rudé paprsky a stébla trávy odnesla vysoko na oblohu. Nybiar se za nimi podíval.
"Doufám, že se sem za chvíli nevrátí a nebudou se nás snažit zabít."
"Propustí to dovnitř jen mrtvé věci." řekl Tezedir.
"To máme hodně velkou naději se tam dostat."
"Nybiare, dnes by jsme to už měli vzdát. Do zítřka zkusím něco vymyslet. Navíc nám zítra bude moct pomoci i Zerpha a Haroon."
"A co když ta díra do zítřka zmizí?"
"Neboj, mám v záloze ještě pár skřítků."
...
"Nedá mi věci, dokud mu nezaplatím" řekla nešťastně Zerpha a padla na postel.
"Však až Tezedir zabije ty upíry, tak určitě dostaneš část z odměny." řekl Haroon, který ještě pořád ležel v posteli a díval se do stropu.
"Zítra se ho ještě pokusím přemluvit."
Náhle se otevřeli dveře a do pokoje vstoupil Tezedir s Nybiarem.
"Už je vám líp?" zeptal se Nybiar
Zerpha ležela na posteli, hlavu zabořenou do polštáře a Haroon se díval do stropu.
"Tezedire, nedonesl bys mi něco na jídlo?"
"Na mě to nemusíš hrát, Haroone. Den po kousnutí upírem můžeš být buď mrtvý nebo naprosto zdravý. Když se na tebe dívám, tak tu první možnost můžu vyloučit."
Haroon si sedl, naštvaně se na čaroděje podíval "Já se k tobě taky budu takhle chovat, až budeš nemocný." a odešel z pokoje.
Tezedir se zasmál a potom si sedl k Zerphě na postel. "Co je?" zeptal se jí.
"Ale nic." otočila se na záda "Byla jsem U kulhavého hada a hostinský mě nechce pustit dovnitř dřív než zaplatím."
"Vždyť můžeš být tady - jsou tu čtyři postele."
"Ale mám tam všechny svoje věci!"
"Ty je nutně potřebuješ?" zeptal se Nybiar.
"Ne, ale..."
"Promiň, teď bychom se měli spíš zabývat tím, jak se dostaneme do toho doupěte pod hřbitovem."
"Kam?"
Když Nybiar a Tezedir všechno řekli Zerphě a Haroonovy, který se vrátil s mísou plnou jídla, byla už tma. Venku foukal silný vítr a pršelo.
"Myslím, že to půjde nějak obelstít, ale nevím jak." řekl Tezedir.
"Mám knížku, ve které je spousta věcí o nekromantských kouzlech." řekla Zerpha.
"Vážně?"
"Můj otec byl nekromant, tak toho měl doma hodně."
"Půjčila bys mi ji?"
"Počkej, Tezedire. Ty jsi přece černý mág - nekromancií se taky zabýváš." řekl s plnými ústy Haroon.
"Mezi černým mágem a nekromantem je spousta rozdílů."
"To by mě zajímalo jakých."
"Třeba to, že černý mág se specializuje na smrtící kouzla. Což znamená, že jeho oběť bude na konci mrtvá. Zatímco nekromant oběť nejen zabije, ale následně ji oživí a tím vznikne nějaká nemrtvá potvora."
"To je docela velký rozdíl." konstatoval Haroon.
"Půjčit bych ti tu knížku mohla," řekla Zerpha "ale je U kulhavého hada."
"To je celkem problém." řekl Nybiar.
"Vůbec není. Konečně můžu dámě ukázat co umím." řekl rozzářeně Haroon a prázdnou mísu položil na stůl.
"Co chceš dělat?" zeptala se ho Zerpha.
"To nechte na mě - je to v mém oboru, tak se nestarejte." vzal si plášť a odešel.
"Co je jeho obor?" zeptala se Zerpha?
"Je to zloděj" řekl Nybiar.
"Všechno mu ale trvá strašně dlouho." řekl Tezedir.
"Aspoň se můžeme prospat." usmál se elf a lehl si do své postele.
"Snad se do rána vrátí."
"On jde pro tu knížku? To mi ale mohl vzít ještě nějaké další věci!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama