Doupě nemrtvých (1. část)

6. května 2007 v 21:03 | Vallie |  Povídky ©
V Semilských horách
v dávných dobách
žil muž, jehož jméno
nesmělo být vysloveno.
Měl černé vlasy a ještě černější duši
největší potěšení měl, když moh lidi mučit.
Jeho moc rostla dál,
jak lidský rod upadal.
Zwerd bylo jeho jméno,
které bylo tisíckrát prokleto
Nikdo nemohl ho zabít léta,
avšak některá stvoření tuto moc měla.
V kom kolovala Zwerdova krev,
mohl ukončit nevinných řev.
Jeho syn pak mečem svým,
proměnil Zwerda v dým.

Zerpha sešla po schodech dolů do hlavní místnosti hostince U kulhavého hada. Musela si najít nějakou práci. Měla schopnosti, jaké by ji spousta jiných dobrodruhů mohla závidět, ale neměla slávu. Nikdo ji neznal a tak se musela lidem vnucovat, aby si ji někdo najal na nějakou menší práci. Ale začátky jsou vždycky těžké. Měla smůlu, že do Wizerdu přijela zrovna teď L'zarova skupina dobrodruhů, o jejichž hrdinských činech si povídali i ptáci v korunách stromů.
...
Vyšla ven na ulici a pomalým krokem šla na Wizerdské náměstí, které právě ožívalo. Dneska si Zerpha musí najít práci. Když brzy nesežene peníze, nebude mít co jíst a kde spát. Na náměstí už teď bylo plno lidí. Všimla si pergamenu, který byl bůhvíjak přidělán ke stromu na kraji ulice. Viděla ho už v hostinci, ale neměla čas si ho tam přečíst. Přistoupila blíž a pomalu četla o tom, že Wizerdský starosta hledá dobrovolníky k "vyřešení vážných Wizerdských problému". Odměna za vyřešení je 5000 zlaťáků. Zerpha se zeptala muže, který stál vedle ní a brblal něco o tom, že se starosta zase zadlužil, kde starosta bydlí. Pak na nic nečekala a zamířila ke starostově domu. Zabouchala na dveře. Otevřela starší žena: "Vy jste přišla za manželem kvůli řešení problémů?" zeptala se znuděně.
"Ano," odpověděla Zerpha "přišla jsem se zeptat..."
"Jo, jo, jo. Pojďte dál."
Starostova žena Zerphu dovedla do bohatě vyzdobené místnosti. Uprostřed byl dlouhý stůl a okolo něj nejmíň 10 židlí.
"Posaďte se, manžel hned přijde."
Jak Zerpha brzy poznala, hned znamenalo docela dlouhou dobu. Rozhlížela se po skříních okolo a všimla si, že jsou všechny zamčené pevným zámkem. Opřela se o stůl a čekala. Za chvíli do místnosti vstoupil vysoký hubený muž. Zerpha si stoupla a podala mu ruku. Když se dívala rovně před sebe, viděla mu přímo na prsa. Sklonil se k ní a chrčivě ji pošeptal do ucha: "Nevím, jestli zrovna Vám mám svěřovat tento úkol."
"Jsem zkušená dobrodružka."
"Jak zkušená?" zachrčel jí do ucha z úšklebkem. Zerpha nevěděla, co má říct. Vždycky plnila jen malé úkoly, které by teď na starostu asi moc nezapůsobily.
"Ále, vždyť je to jedno." zachrčel starosta a sedl si na jednu z židlí. Rukou naznačil, aby si Zerpha také sedla.
"Každopádně se můžete pokusit mi pomoct." řekl muž.
"A co máte za vážné problémy?" zeptala se Zerpha netrpělivě.
"Do našeho města se nějakým způsobem dostali nemrtví." starosta chrčel pomalu a tiše, že ho Zerpha skoro ani neslyšela.
Nemrtví? pomyslela si. S těmi jsem s ještě nesetkala.
"Zatím víme jen o upírech, ale kdo ví, co se tam všechno skrývá."
"Kde tam?"
"Máme podezření, že se skrývají pod hřbitovem." chvíli se odmlčel "Snažíme se to mezi lidmi ututlat. Zvýšily jsme v noci hlídky a zakázaly chodit na hřbitov, ale začali se ztrácet lidé. Když to co nejdřív nezarazíme, tak začne panika a to tady potřebujeme nejmíň."
"Můžu se na to kouknout." řekla Zerpha spíš jako otázku.
Starosta kývl hlavou "Podívej se na hřbitov, děvče. Nejprve musíme najít jejich doupě a potom je rozdrtíme." snažil se zvýšit hlas, ale z jeho úst vyšlo ještě hlasitější chrčení, ve kterém jeho řeč teď už skoro zanikla.
"Půjdu si zase lehnout, nebo za chvíli nebudu moct mluvit vůbec." starosta se pomalu, těžce zvedl ze židle "Moje žena tě vyvede ven. Jestli chceš ještě něco vědět, tak se zeptej jí."
Když starosta vyšel z místnosti, strčila dovnitř hlavu jeho žena "Tak pojď." řekla docela naštvaně, proto se jí Zerpha už na nic neptala.
...
Hned když Zerpha zjistila, kde je ve Wizerdu hřbitov, tak se na něj vydala. Pokud se dobře pamatovala, upíři chodili ven jedině v noci, protože se bojí slunce. Když žila ještě s otcem, který byl nekromant, tak jich kolem sebe mívala spousty. Nestarala se o ně, spíš se jim vyhýbala než aby zjišťovala jak žijí. Teď se jí ale něco z toho mohlo hodit. Došla k vysoké železné bráně ke hřbitovu a snažila se ji otevřít. Bylo to ale zbytečné, protože brána byla zamčená. Rozhlédla se kolem a všimla si malé boudy, která stála hned u plotu. Přišla k ní a uviděla malý nápis na dveřích "Hrobník". Zaklepala na dveře a když se nikdo neozýval, vešla. Uvnitř byla spousta rakví, obrovský vyhaslý krb, skříně, stůl a dvě židle. Nikde žádný život. Vyšla ven. Ještě jednou se pokusila otevřít bránu hřbitova a když opět neuspěla, zamířila si to zpět k starostovi. Jak mám prohledat hřbitov, když se nemůžu dostat dovnitř? Cestou procházela kolem stařeny, která všechno její počínání u hřbitova pozorovala. Teď se k ní otočila a řekla jí: "Starosta vstup na hřbitov zakázal, ale jestli se tam potřebujete nutně dostat, tak klíč má hrobník."
"A kde hrobníka najdu?"
"Bydlí v sousedním městě. Sem teď jezdí jenom v úterý."
"V úterý? To je zítra, že?"
Stařena s úsměvem přikývla. Zerpha jí zdvořile poděkovala. Teď si tedy může jít odpočinout. Zítra to pátrání na hřbitově bude určitě únavné. Cestou do hostince se zastavila na tržnici. Nic si nekoupila, protože teď nemá peníze. Dívala se ale, co si koupí, až získá těch 5000 zlatých za poražení upírů.
Ke Kulhavému hadu dorazila až se soumrakem. V hostinci už bylo plno mužů, kteří sem přišli po celodenní práci. Musela hostinského přemluvit, aby jí dal nějaké jídlo zadarmo. Trvalo to dlouho, ale na konec jí dal několik krajíců chleba. Nebylo to moc, ale byla mu za to vděčná. Jídlo si vzala nahoru do pokoje. Nesnášela řev a smrad opilých mužů. Tady měla klid. Klid na promyšlení všeho, co musí udělat zítra. Přemýšlení ji natolik vyčerpalo, že nakonec usnula.
...
Když se Zerpha probudila, bylo krátce před polednem. Rychle se oblékla a běžela na hřbitov. Brána vypadala stejně jako včera, proto hned zaklepala na dveře hrobníkovi boudy. Ozval se řev a klení. Za chvíli ji člověk uvnitř vyzval ke vstupu. Malý muž s plnovousem se na ni podíval "Příště neklepejte a vstupte." Obvazoval si nateklý ukazováček.
"Přišla jsem vás požádat o klíč ke hřbitovu."
"Na hřbitov je teď vstup zakázán, ač nechápu proč." řekl hrobník a začal zatloukat hřebík do černého prkna před ním "Nařídil to starosta."
"Ale já mám od starosty povoleno tam jít."
Hrobník se podíval na dívku před sebou a když uviděl dýku za jejím pasem a meč na zádech, přikývl "Brána je otevřená. Starosta tam už někoho poslal."
Cože?! "Koho tam poslal?" zeptala se Zerpha naštvaně.
"Nevím, kdo to je. Nějací tři muži." odpověděl hrobník.
Tři muži? To je sprosté - starosta si na to přece najal mě! rozčilovala se dívka v duchu. Rychle vyšla z chatrče a rozrazila hřbitovní bránu. Musí najít ty upíry dřív, než ti tři... I když oni jsou tři a navíc muži. V této záležitosti mají asi větší šanci, než ona. Tak se musím snažit! řekla si a ještě zrychlila krok.
Najednou uslyšela mužské hlasy. Zastavila se a poslouchala. Smáli se. Zerpha se skrčila a vydala se po sluchu. Když je uviděla, schovala se za jeden náhrobek a sledovala je. Před ní byl hnědovlasý muž menší postavy a vysoký elf s černými vlasy. L'zara! Teď si na něj vzpomněla - elf se dvěma muži. Jsou to slavní dobrodruhové a starosta si je musí najmout na stejnou věc jako mě! Teď si můžu spakovat věci a utéct z města! pomyslela si Zerpha. Kde je ale ten třetí?
Někdo ji chytl za paži, prudce s ní trhl tak, že se musela postavit na nohy a přitiskl na náhrobek, za kterým se předtím schovávala. Před ní stál vysoký světlovlasý muž s jizvou na pravé tváři, která začínala nad nosem a končila až dole na tváři.
"Co tady děláš?" řekl výhružným hlasem. Elf a hnědovlasý muž přestali klábosit a přišli k nim.
"To samé co vy." řekla Zerpha.
"A to je co?"
"Vy nevíte, co tady děláte?"
"Děláme si tady piknik. Na to není lepší místo než hřbitov." řekl s úsměvem hnědovlasý muž.
Zerpha zaváhala "Vás si starosta nenajal na zabití těch nemrtvých?"
"A s tím máš Ty společnýho co?" zeptal se elf.
"Mě si najal na to samé."
"Mamlas jeden." zaklel hnědovlasý muž.
"Navíc dřív než vás, tak mě pusť!" řekla Zerpha muži s jizvou, který se od ní konečně odsunul.
"Promiň, že jsme tě zdržovali," zasmál se elf "můžeš pokračovat v pátrání."
"Až najdeme tvoji mrtvolku, nebudeme se alespoň muset namáhat a tahat tě na hřbitov." řekl s cynickým úsměvem muž s jizvou. Zerpha se na všechny podívala. Musím sehnat peníze na zaplacení pokoje. Dala se na odchod. Po dvou krocích se ještě otočila ke třem mužům.
"A ... vy už jste něco zjistili?" zeptala se jich.
" Je tady jedna větší hrobka, ze který se podle hrobníka ozývají divné zvuky." řekl elf.
"Právě jsme tam chtěli jít." řekl muž s jizvou.
"Aha." řekla Zerpha, otočila se k nim zády a pomalu vykročila.
"Jdeš s máma?" zeptal se elf a sebral ze země svůj meč a baťoh. Zerpha se zarazila na místě, chvíli přemýšlela, než se otočila a řekla: "A to bych mohla?"
Černovlasý elf se na ni usmál, přistoupil k ní a podal jí ruku "Nybiar L'zara," představil se "tohle je Haroon Longfinger" ukázal na malého hnědovlasého muže "A to Tezedir Kinet." světlovlasý muž s jizvou na tváři se lehce uklonil.
"Zerpha hmmm.... Findarová." představila se na oplátku i dívka.
"Teď by jsme měli rychle jít do té hrobky, je už docela pozdě." řekl Nybiar.
Další dva muži si ze země ještě sbírali svoje věci, takže Zerpha šla hned za elfem.
...
Hrobka nebyla daleko, takže se skupina nestačila o ničem rozpovídat. Když vstoupili dovnitř, udeřil je do nosů odporný zápach rozkladu. Byla to očividně hrobka kdysi bohaté rodiny. Po dlouhých letech, kdy byla otevřená pro všemožné zlodějíčky, ze všeho bohatství zůstal jen prach. A toho tu bylo opravdu mnoho. Haroon odklopil z obrovského sarkofágu víko.
"Css... nenechali tady ani kostru!" jeho hlas se ozýval ozvěnou "Na co jim mohla být kostra?"
"Aby si z ní udělali služebníka." řekl Tezedir a po točitých schodech sešel dolů. Zerpha šla za ním a za chvíli se dole objevili i další dva muži. Nybiar šel poslední.
"To musela být pěkně rozvětvená rodina." rozhlížel se kolem Haroon. Hrobka byla opravdu velká. Z místnosti, kde teď všichni čtyři stáli vedly dvě chodby. V obou byla spousta kamenných dveří.
"Co kdybych šel s Tezedirem do leva a vy dva na druhou stranu?" zeptal se Haroon.
"Ty jsi vážně zbabělec, Longfingere." zasmál se Tezedir.
"Já? Vůbec ne." řekl Haroon.
"Vážně? muž se světlými vlasy udělal krok stranou "Tak jdi první."
Haroon se zarazil a podíval se vysokému muži do očí "Až po tobě, Tezedire, staří mají přednost, víš?"
"Nekecej a jdi." řekl klidně Tezedir, chytil Haroona za zátylek a strčil ho do chodby.
Zerpha se za nimi dívala.
"Toho si nevšímej, hádají se pořád." řekl Nybiar a vešel do druhé chodby. Zerpha šla hned za ním.
"Tak proč chtěl jít Haroon s Tezedirem, když se pořád hádají?" zeptala se.
"Hrobky patří mezi místa, kde se Haroon necítí bezpečně." zasmál se elf "Stejně jako temné lesy, vysoké kopce, skály, různé jeskyně a ..." zastavil se a pozorně poslouchal. Potom se podíval na Zerphu a zasmál se "vlastně se necítí bezpečně nikde, kde je naprostá tma."
"Ale proč chtěl jít zrovna s Tezedirem?"
"No... Tezedir je mág, dokáže nemrtvé odrazit, když na ně narazí."
"Aha... Ale ty jsi elf, taky umíš čarovat, ne?"
"Nějakou moc mám, ale ta začíná i končí u běžných schopností hraničáře." když Nybiar uviděl Zerphin vyděšený výraz, dodal: "Ale každý hraničář si s nemrtvými poradí, neboj." povzbudivě se na dívku usmál. V té chvíli Zerpha ucítila cosi u své nohy a následně se svalila na zem. Její křik vyrušil netopýry sedící u stropu chodby. V jediném okamžiku se do ticha hrobky ozval šum stovek netopýřích křídel. Nybiar se sklonil k Zerphě, nechal všechna zvířata proletět a pak pomohl dívce na nohy. Uviděl, co bylo příčinou jejího pádu. Na zemi ležela psí kostra.
"No vida, alespoň víme, že mezi sebe neberou zvířata." řekl.
Došli ke dveřím na konci chodby a Nybiar je otevřel. Nebylo tam nic kromě rozpadající se rakve. Stejně to vypadalo v dalších místnostech. Zerpha se dívala do dveří vpravo a L'zara do dveří vlevo. Když vstoupili do posledních dveří před vstupní místností, uslyšel Nybiar z chodby křik a šel se tam podívat. Zerpha stála bledá jako smrt opřená o dveře, jakoby je chtěla zatarasit.
"Co se děje?" zeptal se, když ji uviděl.
"Je tam... je tam..." koktala
"Co je tam?"
"Nevím, co to je, ale je to ve vysokém stádiu rozkladu." při těch slovech zbledla ještě víc.
"Co se stalo?" zeptal se Tezedir, který sem právě doběhl. Těsně za ním dorazil Haroon, který měl v obličeji jen trošku víc barvy než Zerpha.
"Našli jsme nějakou nemrtvou potvoru." konstatoval Nybiar.
"Dovolíš?" řekl Tezedir spíše pro sebe a odstrčil Zerphu ode dveří. Vešel dovnitř a dveře za sebou zavřel.
"Doufám, že mu to nebude dlouho trvat." řekl Haroon.
"Já taky, nejraději bych už byla zase venku na slunci." přidala se k němu Zerpha.
"Tak běžte." řekl Nybiar "Já tady na něj počkám."
Hnědovlasý muž s dívkou se nedali dlouho vybízet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama