Dívka na hřbitově

6. května 2007 v 21:02 | Vallie |  Povídky ©
"Tenkrát se mi zhroutil svět, protože mě opustila nejlepší a zároveň jediná kamarádka. Odstěhovala se na druhý konec republiky." dívka na hřbitově si utřela černou slzu, která jí stékala po tváři a v ruce pevněji sevřela hadrovou panenku, ke které mluvila "Nechala mě samotnou uprostřed obrovského hejna supů, kteří když se ke mně přiblíží, klovnou do mého srdce a ta rána se nikdy nezahojí. Zhasla jedinou svíčku, která v mém temném životě svítila a vzala si s sebou všechny sirky, kterými bych ji mohla znovu zapálit. Dlouho jsem se toulala po okolí a tonula v černých myšlenkách. Až jsem došla ke hřbitovu. Věděla jsem, že vzadu u lesa je zeď ohraničující toto území smrti rozbořená. Přes slzy, které mi tekly z očí jsem skoro neviděla, ale i přes to jsem tu díru ve zdi našla a vstoupila jsem na hřbitov. Cítila jsem se o trochu líp, protože jsem věděla, že tady mi nikdo ublížit nemůže. Našla jsem si místečko mezi hroby uprostřed hřbitova a lehla si na zem. Z hloubky hrobu na kterém jsem ležela do mě vstupoval mrtvolný chlad a já jsem ve svých kalhotách nahmatala kapesní nůž, který mi daroval otec, když byl ještě se mnou. Zadívala jsem se na jeho ostří a srdce se mi zklidnilo. Po dlouhé době jsem necítila smutek ani nenávist. Vzhlédla jsem na měsíc, který byl tu noc v úplňku a znovu mě na tvář stekla slza. Potom se od mého těla odpoutala a roztříštila se o ostří nože. Uvědomila jsem si, že můj osud je stejný jako její. Můj život taky ukončí ten nůž, který mi byl věnován z lásky. Z lásky, která už vyhasla, stejně jako můj život. Sedla jsem si a natáhla před sebe levou ruku. V pravé jsem svírala nůž. Když se ostří nože dotklo kůže na levém zápěstí, znovu jsem se rozbrečela. Rychle jsem ruku s nožem oddělala a opřela se o náhrobek vedle mě. Neudělám to, pomyslela jsem si. Jsem na to totiž moc zbabělá. Ale potom jsem zase ucítila tu tíhu na svém srdci a rychle přiložila nůž k zápěstí. Chvíle, která nastala pro mě trvala roky. Dívala jsem se na svou ruku, která se nepřirozeně třásla a oči mi zahrnovala jedna slza za druhou. Soustředila jsem se jen na to jedno a nemyslela vůbec na nic. V tom se vedle mě objevil muž "Blázníš?" řekl. Lekla jsem se a snažila se co nejrychleji někam skrýt nůž. Ten muž byl zahalený v černém oblečení, ale bílý obličej a vlasy ho prozradily. Byl to anděl, který mi přišel na pomoc v největší nouzi. Sedl si vedle mě na zem a objal mě. Snažila jsem se mu vytrhnout a utéct někam pryč. Vyhrnul si rukáv černé košile a ukázal mi bledé zápěstí. Ve tmě jeho bílá ruka skoro zářila až na tmavou jizvu, která ji hyzdila. "Nekaž si život" řekl. Já jsem se ještě víc rozbrečela a skryla svou tvář v dlaních. Znovu mě objal a utěšil. Potom mě odvezl domů a každý den za mnou jezdil. Dva roky se o mě staral jako o největší poklad, který má. Hýčkal mě a rozmazloval. Vždycky říkal, že život je největší dar, jaký jsme kdy dostali a já si to po krátkém čase s ním začala taky myslet. Smála jsem se, každý den si užívala a ostatní lidi pro mě přestali existovat. Byla jsem jenom já a on. Nikdy nezapomenu jak mi bylo v jeho obětí. A nikdy nezapomenu jak jsem ho včera viděla ležet na ulici před autem, které ho srazilo. Jeho řidič nemohl tušit, že ukončil dva životy najednou." Dívka z kapsy kalhot vydělala kapesník a otřela si oči "Teď zase sedím uprostřed hrobů a přes slzy skoro nevidím." Odložila hadrovou panenku na studenou zem a znovu sáhla do kapsy. Temnou nocí problesklo stříbrné ostří malého kapesního nože. "Teď už za mnou má láska přijít nemůže. Musím jít já za ním." Dívka vzala pevně nůž do pravé ruky a rychlím ale přesným pohybem si prořízla žílu na levém zápěstí. Začala nahlas vzlykat. Potom nůž chytla třesoucí se levou rukou a řízla se i na pravé ruce. Lehla si na zem a objala svojí hadrovou panenku.
"Brzo budu u tebe, moje lásko." řekla a pomalu zavřela oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lady-Lillyane Lady-Lillyane | Web | 14. srpna 2007 v 14:51 | Reagovat

Mno toto mi nedává smysl když to byl anděl tak jak mohlo přejet auto

2 Vallie Vallie | Web | 14. srpna 2007 v 16:42 | Reagovat

To je jen takový přirovnání... nešlo o doopravdického anděla

3 Medůza182 Medůza182 | E-mail | Web | 10. května 2010 v 14:40 | Reagovat

Hlavně se nezaber do emáctví, teda pokud už v něm nejsi. Nechceš uspořádat soutěž o nejdojemnější povídku?

4 Vallie Vallie | Web | 10. května 2010 v 18:09 | Reagovat

[3]: Myslím, že každej si může psát co chce. Co kdybys zkusila napsat něco sama, než se začneě posmívat výtvorům ostatních?

5 Jacob Jacob | E-mail | Web | 29. září 2011 v 22:47 | Reagovat

Kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem....:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama