Cesta k moci (3. část)

6. května 2007 v 21:08 | Vallie |  Povídky ©
Tezedir, Nybiar, Haroon a Xevira vyšli schody nahoru a usadili se v jídelní místnosti.
"Hlavně mě zastav krvácení na dlaních." řekl Nybiar "Klouže mi meč."
Tezedir se zasmál "ruce si strč do vody a rány se vyčistí samy." namočil kus látky ve vodě a vymýval ranky na Nybiarově obličeji. Xevira si stoupla a stejně ošetřovala Haroona.
"Co jste vůbec dělali?" zeptal se Tezedir.
"Jak už jsem řekl, snažili jsme se porazit hejno Qwertů." řekl Nybiar.
"A kde se tady Qwerti vzali?"
"Napadli náš tábor." vypadlo z Xeviry "Usadily jsme se tam ještě s dalšími druidy, ale ti teď odešli. Já jsem tu ale chtěla zůstat. Líbí se mi tady." sladce se na mága usmála.
"Qwerti se v tom táboře usadili?"
"Jsou tam už týden."
"Už jste s nimi bojovali. Porazili jste je?"
"Nezabili jsme ani polovinu. Jsou totiž pěkně zákeřní. Obklíčili nás a potom napadli." řekl Haroon.
"A jeden sekl Zerphu do boku." řekl Nybiar a hned potom vykřikl, protože mu Tezedir přiliž zatlačil na škrábanec pod okem.
"Mohl bych vám udělat něco, co by je omráčilo."
"Já věděl, že ty nám pomůžeš." usmál se Haroon.
"Přes noc vám to připravím. Ráno si pro to přijďte." Tezedir hodil mokrou hadru na stůl.
"A kdo ošetří mé rány?" zeptala se Xevira.
"Ty to dokážeš sama, ne?" plavovlasý mág se otočil, aby si utřel mokré ruce. Xevira si rozšněrovávala vázání své bílé halenky "Já mám hodně ran."
"Ehm... my už půjdeme. Jsme hodně unavení." couval dozadu Nybiar.
"Proč?" zašeptal s úsměvem Haroon, ale nebránil se, když ho elf táhl pryč. Tezedir se otočil a zaraženě se díval před sebe. Xevira na sobě měla jen sukni vyhrnutou vysoko ke stehnům a seděla na stole "Poškrábali mě úplně všude." řekla.
"Potom by ti pomohla studená koupel." řekl Tezedir chladně.
"Vymývání ran kousek po kousku by bylo příjemnější." usmála se.
"Pokud na to máš čas," Tezedir ke Xeviře přistoupil s mísou vody "tak se do toho dej." a otočil se k odchodu. Na schodišti se objevil Yselgor a vešel do jídelny. Překvapeně se podíval na Xeviru, potom i na Tezedira "Jestli tu nemáš práci," řekl "tak bychom ti měli najít nějakou postel. Tu holku teď nemůžeme přesouvat." Xevira se rychle překryla hruď halenkou a seskočila ze stolu. Tezedir se otočil ke svému mistrovi "Budu spát v pokoji vedle toho, kde leží Zerpha. Tam je postel."
"Myslíš pokoj pro hosty? Ano, tam je postel, ale nepohodlná a hlavně malá." starý muž se usmál na Xeviru.
"Jsem zvyklý na takových spát."
"Jak myslíš." Yselgor pokrčil rameny, znovu se usmál na Xeviru a odešel. Tezedir se dal taky na odchod.
"Počkej." špitla elfka. Tezedir se otočil "Na co?" zeptal se.
"Nechceš se mnou chvíli zůstat?"
"Co bych tady měl dělat?"
"Já tě strašně obdivuju a chtěla... chtěla bych..."
"Proto, že mě obdivuješ se mi nemusíš nabízet. Navíc nemám takové vztahy v zálibě, takže mě omluv, mám ještě něco na práci."
...
Nybiar s Haroonem stáli na polorozpadlých schodech před Yselgorovým domem. Otevřít jim po chvíli přišel rozespalý Tezedir "Jste tu brzy." řekl.
"Máš už to... co to vlastně bude?" zeptal se Nybiar.
"Prášek. Když ho hodíte doprostřed hejna skřítků, tak to ty nejbližší zabije a ostatní omráčí." Tezedir se ohlídl kolem sebe "Xevira si pro něj ale už byla." všichni tři vešli do domu.
"Jo, tak ona si pro něj byla, jo?" usmál se Haroon.
"Poslali jste ji pro to, ne?" zeptal se Tezedir.
"Nic nepředstírej, Teze. Byli jsme domluveni, že bude spát v našem pokoji, mimochodem na tvé posteli, ale nepřišla." Haroon se ještě víc usmál. Tezedir se na něj naštvaně podíval: "Neříkej mi Teze, nebo ti budu říkat skřete! A nevím, k čemu míříš, já nemám nic společnýho s tím, že k vám nepřišla!" mág křičel na celý dům.
"Ještě jsem tě neslyšel takhle křičet." podivil se Nybiar.
"Skoro celou noc jsem vám připravoval ten prášek. Na jakoukoliv zábavu teď nemám čas." řekl už mírněji Tezedir.
"Měl by ses jít vyspat." řekl elf.
"Na to taky nemám čas. A hlavně nemám kde. Mou postel obývá Zerpha."
"Ten chlap tady nemá žádnou jinou postel?" zeptal se Haroon.
"Má. Ležel jsem na ní chvíli a ještě teď mě bolí záda. Ale Zerpha bude brzo v pořádku."
"Ještě jsem se tě chtěl zeptat," řekl Nybiar "jak dlouho tady budeš potřebovat být?"
"To nevím. Ale pár týdnů mi to asi trvat bude." řekl Tezedir a prohrábl si rozcuchané vlasy.
"Pár týdnů? Já... totiž my tady tak dlouho být nemůžeme. Teď nejsme v pozici, kdy bychom se mohly flákat."
"To se ještě potom domluvíme."řekl Tezedir. Po schodech nahoru vcházel Yselgor.
"Teď už běžte. Mistr vás tu nevidí zrovna rád."
"Tak se drž." řekl Nybiar.
"A pospěš si s tím učením, ať se mi dva nemusíme tak namáhat." řekl Haroon a znovu málem spadl z polorozpadlých schodů. Tezedir za nimi zavřel dveře.
"Teď musíme najít Xeviru." řekl Nybiar.
"To je ale docela těžké. Může být kdekoliv." řekl Haroon.
"Nejpravděpodobnější mi přijde, že šla do lesa."
"Jak myslíš." elf se zlodějem zamířili k lesu "Ale stejně mu nevěřím, že s Xevirou nic neměl. Však víš, co se říká o černých mázích.
"Výjimka potvrzuje pravidlo." řekl Nybiar.
...
Nybiar šel pomalu lesem a odhrnoval větvičky, které mu lezly do cesty. Haroon šel za ním a něco si pro sebe reptal. Když došli k blízkosti tábora, oba se zastavili.
"Nikde ji nevidím" řekl Haroon.
"Je tu podezřelé ticho." řekl Nybiar a rozhlédl se. Potom šel dopředu.
"Co to děláš? Tam jsou ty malý potvory." řekl Haroon. Nybiar si klekl na zem a rozhrnul křoví, aby viděl do rozbořeného druidího tábora. Všichni Qwerti leželi na zemi.
"Tezedir říkal, že je ten prášek omráčí." řekl Nybiar tiše.
"Cože?" zeptal se Haroon a šel k Nybiarovi. Ten už ale pomalu šel k rozpadlým dřevěným boudám uprostřed louky.
"Ale kde je Xevira?" zeptal se Nybiar, když k němu zloděj přišel. Haroon se postavil blíž ke středu louky, takže viděl do dřevěných chýší.
"Podívej." zloděj jednou rukou chytil elfa za paži a druhou ukázal na největší chýši. Nybiar se rozběhl dovnitř. Cestou klel. Na zemi, obklopená mrtvými Qwerty, ležela dívka s mrtvolně bledou tváří.
"Rychle, musíme za Tezedirem!" řekl Haroon.
Nybiar si k elfce klekl a zkusil tep na jejím krku "To už nepomůže." řekl a zavřel její mrtvé oči. Potom si sedl na zem o kus dál. Haroon stál u vchodu a díval se na mrtvou dívku.
"Proč sem chodila? Měla na nás přece počkat. Musela vědět, že jí to ublíží, nebo myslíš, že ji Tezedir nevaroval?"
"To nevím, ale vypadá to, že to takhle plánovala. Dostala se až sem a potom prášek rozprášila."
"Ale proč... proč by to dělala?"
"To ví jen ona." Nybiar se ještě jednou na Xeviru podíval a potom si pomalu stoupl "Měli by jsme tu sbalit nějaké věci a zmizet odtud."
"Chceš tu vzít nějaké věci?"
"Řekla, že si tu můžeme vzít co chceme."
"Ale až zabijeme ty Qwerty." Haroon vytáhl meč.
"To už je teď zbytečný, Haroone." Nybiar zvedl ze země meč, kterým byla zraněna Zerpha "Tohle se nám může hodit." rozhlédl se kolem "nestůj tam a hledej věci, které by mohly být cenné."
Haroon ještě chvíli stál a díval se na mrtvou elfku. Potom se dal do práce.
Tezedir seděl u Zerphiny postele a pročítal knížku. Dívka se trochu pohnula a spala dál. Tezedir se na ni podíval a po chvíli se zase věnoval knize.
"Bolí mě břicho." řekla Zerpha když otevírala oči. Sáhla si na bok těla a oddechla si "Měla jsem hrozný sen, Tezedire. Nějakej hnusnej chlap mi řezal do břicha."
Tezedir odložil knihu a na Zerphu se usmál.
"Strašně to bolelo." řekla a chytla se mužovi ruky.
"A bolí to pořád?" zeptal se Tezedir.
"Ne, mám tam jenom... Zerpha nadzvedla přikrývku a podívala se na bok svého těla "...jizvu. Jak dlouho už jsem tady, Tezedire?"
"Včera večer tě sem Nybiar donesl."
"Včera večer?" Zerpha se tvářila zmateně.
"Yselgor tě vyléčil kouzli."
"To je ten muž...?
"Ano, ten hnusnej chlap." zasmál se Tezedir "Můžeš vstát?"
Zerpha se Tezedira chytila a pomalu vstala "Magie je úžasná." smála se, když se procházela po pokoji.
"Jestli se na to cítíš, tak bys měla jít odpočívat do hostince."
"Jistě, že se na to cítím, vždyť mi vůbec nic není!" zasmála se Zerpha. Vzápětí se podívala na Tezedira a zvážněla "Já mám odpočívat? To ty bys měl." zadívala se na mágovu unavenou tvář "Jsi strašně bledý a unavený. Když se na mě díváš, tak se ti zavírají oči. Měl by ses vyspat."
"To mi říkal i Nybiar."
"Tak vidíš. Ten dědek tě moc vyčerpává."
"Za chvíli si půjdu lehnout." zívl Tezedir.
"Tak jo. A já půjdu za Nybiarem."
"Měl bych tě jít vyprovodit." řekl světlovlasý muž a s námahou si stoupl.
...
Zerpha seděla u dveří pokoje v hostinci Vřelý úsměv a čekala až přijde Nybiar s Haroonem. Když se ti dva konečně objevili v chodbě, docela se divili, že už ji vidí.
"Zerpho, co tady děláš? řekl Haroon.
"Čekám na vás." odpověděla.
"A proč nejdeš dovnitř?" zeptal se Nybiar.
"Hospodský mě nechtěl dát klíč. Prý neví jestli k vám doopravdy patřím."
Nybiar podal dívce ruku a pomohl jí zvednout se ze země. Potom odemkl dveře pokoje a všichni tři vešli dovnitř. Nybiar a Haroon na své postele položili naplněné baťohy a Nybiar v tom svém začal něco hledat.
"Podívej, Zerpho, líbil by se ti?" elf před Zerphu natáhl ruku, v níž držel meč. Čepel měl lesklou, lehce zabarvenou do zelena. V rukojeti byly vsazeny zelené drahokamy a celá byla zdobená, jako by z ní stékala zelená tekutina.
"To je ten meč, kterým mě sekli." konstatovala Zerpha a rukou si pohladila ránu. Nybiar přikývl "Chceš ho? Jestli ne, tak ho prodáme."
"To víš, že chci." rozzářila se Zerpha.
"Haroone, teď to půjdeme prodat a zítra vyrazíme dál." řekl elf.
"A co Tezedir?" zeptala se Zerpha.
"Za ním se stavíme zítra. Jestli ještě nebude mít čas, tak budeme muset vyrazit bez něj."
"Bez něho?" zarazila se Zerpha.
"Až bude moct, tak si nás najde, Zerpho. Teď běž odpočívat. Určitě to potřebuješ."
"Tak jo, ale rychle se vraťte, nechci tu být sama."
...
"Zerpho, vstávej!" Zerpha otevřela oči a uviděla u své postele Nybiara. "Pojedeme." řekl a šel ke své posteli. Zerpha se rozhlédla po pokoji a všimla si, že Haroon byl právě probuzen stejně jako ona. Do místnosti pronikalo načervenalé světlo jitřního slunce.
"Ještě se musíme stavit za Tezedirem." řekl Nybiar.
"Proč tady nemůžeme zůstat a na Tezedira počkat?"zeptala se rozespale Zerpha.
"Není tady pro nás žádná práce." řekl elf "Lidem tu se vším pomáhají mágové."
"Kdyby byli všichni čarodějové jako Tezedirův mistr, tak bychom měli práce až nad hlavu." řekl Haroon.
"Ale bohužel takoví nejsou." řekl Nybiar "Tak pojďte."
...
Nybiar, Haroon a Zerpha stáli na schodech u zchátralého domu a čekali až jim někdo otevře dveře. Trvalo to déle než jindy, na dveře museli tlouct vícekrát a silněji než jindy. Nakonec přišel otevřít sám Yselgor.
"Co tady chcete?" řekl otráveně.
"Jdeme za Tezedirem." ujal se slova Nybiar.
"Ten teď není ve stavu, ve kterém by s vámi mohl mluvit."
"A kdy bude?" zeptala se Zerpha.
"Za dlouho." řekl starý muž.
"Musíme odjet z města." řekl Nybiar.
"A co já s tím?"
"Vyřiďte mu, že budeme v Kerefostu."
"Dobře, ale už sem nechoďte. Nemám na vás čas."
Nybiar přikývl a Yselgor zabouchl dveře.
"Doufám, že se takhle nebude chovat i Tezedir." řekl Nybiar při odchodu.
...
"Pane," řekl shrbený zahalený sluha "Tezedir se probudil."
Yselgor se zvedl ze židle a šel po schodech dolů. Potom vešel do druhých dveří vlevo. V pokoji na posteli ležel mladý plavovlasý muž a rukou si zakrýval oči. Když uslyšel otevírání dveří, ruku lehce nadzvedl, aby se podíval kdo vešel.
"Všechno mě bolí." řekl chraplavým hlasem.
"Já jsem ti říkal, že máš odpočívat." řekl Yselgor.
"Odpočíval jsem."
"Ale ne dost." řekl starý muž a sedl si na židli vedle postele "Donesl jsem ti vodu." postavil sklenici na stůl. Tezedir se jen taktak zvedl a sáhl po sklenici.
"Moc tady nešvihej rukama, můj dům by požár nepřežil." zasmál se Yselgor.
"Oheň už ovládám." řekl Tezedir, trochu se napil a zase si lehl.
"Když pořád tak spěcháš, proč teď ležíš?"
"Protože kdybych se pohnul, tak bych zemřel. Cítím se hrozně."
"Já ten pocit znám, ale teď už ti odpočinek nepomůže. Měl bys zjistit, co nového umíš."
"To počká."
"Jak myslíš." Yselgor pokrčil rameny a pomalu šel ke dveřím pokoje.
"Teď už je všechno na tobě. Radu, kterou jsem ti dal, jsi ignoroval, tak si teď vychutnávej následky." a zavřel za sebou dveře.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama