Cesta k moci (1. část)

6. května 2007 v 21:07 | Vallie |  Povídky ©
"Nemůžeme si na chvíli odpočinout?" žadonil Haroon, který byl tak moc skloněný k šíji svého koně, až to vypadalo, že na něm leží "Celou minulou noc jsme nespali!"
"Už jsme skoro v Daaměru." řekl Tezedir. Vedle něj zívla Zerpha, ale nic neřekla. Nybiar jel až kus za nimi.
"Těší se na měkkou postel a jídlo." Haroon se vzpřímil "Vždyť my jsme celý den nejedli!" pobídl koně, aby jel rychleji, ale brzy musel zastavit a počkat až k němu ostatní dojedou.
"Proč nejedete rychleji? Říkali jste, že budeme večer v Daaměru a už se stmívá."
"Ty únavou a hladem už vůbec nevidíš?" Zerpha ukázala před sebe, kde se jasně rýsovaly kamenné hradby města osvětlené desítky pochodní.
"To je u něj normální." zasmál se Tezedir.
"Ááá... konečně!" vykřikl Haroon a opět vybídl koně k pohybu "Jedu napřed!"
"Počkej!" křikl na něj ze zadu Nybiar "Vždyť nemáš peníze.". Elf hodil Haroonovy váček s penězi. Zloděj ho chytil a rozzářeně jel k městu. Koupil pokoj v hostinci Vřelý úsměv a s úsměvem od ucha k uchu se šel položit do měkké a pohodlné postele, na kterou se tak těšil.
...
"Dalo se čekat, že Haroon zastaví tady." řekl Tezedir, když odcházeli od rozesmátého hostinského "Je to nejlepší hostinec v Daaměru."
"Neměli bychom teď tak utrácet." řekl Nybiar "Ve Wersticku jsme si nic nevydělali."
"Však tady si nějakou práci nejdeme, ne?" řekla Zerpha.
"Určitě se tu budeme muset zdržet dýl než ve Wersticku. Musím se zastavit u Yselgora."
"Proč? Tvoje studium u něj už skončilo, jestli se nemýlím." Nybiar otevřel dveře do pokoje a uviděl spícího Haroona.
"To jo," řekl Tezedir a položil svůj baťoh k jedné ze čtyř postelí "ale musí mě s něčím pomoct."
Zerpha se položila na jednu z postelí a šťastně se usmála.
"S čím?" zeptal se Nybiar a pomalu si lehal na zbývající postel.
"O tom si promluvíme až zítra." řekl už napůl spící Tezedir.
"S tím naprosto souhlasím." Nybiar si lehl na bok a propadl se do temnoty svých snů.
...
"Zdálo se mi o krásně propečeném kuřátku." Haroon vstával z postele a podíval se z okna. Slunce už pomalu směřovalo k západu, ale čtveřice měla ráno.
"Jak jsem byl včera strašně unavený, zapomněl jsem se najíst."
"Já mám taky pořádný hlad." přidala se Zerpha.
Tezedir beze slova vyšel z pokoje. Nybiar šel hned za ním "Nezapomeň, že jsi slíbil říct proč musíš za Yselgorem."
Všichni čtyři si sedli ke stolu a objednali si jídlo.
"Jak to říct?" Tezedir se poškrábal na hlavě "Yselgor mě naučil černou magii. Když jsem v tomto oboru dosáhl mistrovství, tak jsem se vypravil na západ. Se svými schopnostmi jsem byl spokojený. V Jorendeku jsem narazil na dvě velice šikovné elfky."
"Na ty si pamatuji. Pořád chodily za tebou." zasmál se Nybiar.
"Počkejte, já si na žádná Jored... Jorek..."
"Jorendek." napověděl Haoonovy Tezedir.
"No jasně Jorendek. Nepamatuji se, že bych tam někdy byl."
"V Jorendeku jsme se s Tezedirem potkali." řekl Nybiar "Tys tam s námi být ani nemohl, tenkrát jsi byl malej kluk, co se schovává za matčinou sukní."
"Kdyby tady byla jeho matka, tak by se za její sukní schovával pořád." zasmál se Tezedir. Haroon bouchl vysokého mága do břicha.
"Nechte toho," řekla Zerpha, která jen stěží skrývala smích "a ty pokračuj, Tezedire."
"Jistě." Tezedir si odkašlal a zvážněl "Ty dvě elfky byly otravný, ale uměly spousty věcí. Byly to druidky a za určitý... ehm... věci, který jsem pro ně dělal mě učily přírodní magii."
"A proč jsi od nich potom tak spěchal?" zeptal se Nybiar.
"Už mě nemohly naučit nic novýho. Stal jsem se přírodním mágem..."
"Cože?" vyhrkla ze sebe překvapeně Zerpha "Ty jsi druid?". Nybiar a Haroon tím byly viditelně také překvapeni.
"Ano, ale mému srdci je pořád nejblíže magie černá." řekl Tezedir a dal se do jídla, které bylo právě přineseno na stůl. Když snědl pár soust, dal se znovu do řeči "Od té doby se snažím nějak vypořádat s bílou magií."
"Toho jsme si všimli, když s sebou všude nosíš knížky s léčivými a ochrannými kouzly." řekla Zerpha.
"Je to už můj třetí magický obor." řekl Tezedir a čekal jak budou reagovat ostatní. Haroon pokrčil rameny a dál se věnoval jídlu. Zerpha vypadala zamyšleně.
"Už jsem si vzpomněl!" Nybiar rychle spolkl jídlo "Mág, který mistrovsky ovládá tři magické obory se stává arcimágem."
Tezedir se usmál "Yselgor je arcimág, takže mě bude moct v mnoha věcech pomoct." teď mágova tvář zase zvážněla "Nevím ale jak dlouho to bude trvat. Tím, že se stanu arcimágem získám spoustu nových schopností a budu se je muset naučit ovládat."
"Nějaký čas se bez tebe obejdeme." řekl Nybiar "V tomhle ti nemůžeme bránit."
"Pokusím se to zvládnout co nejdřív. Za Yselgorem půjdu hned jak dojím. Kdyby jste něco potřebovali, tak mě najdete v jeho domě, který stojí..."
"Nejlepší bude, když nám ho ukážeš, potom se půjdeme podívat po nějaké práci." řekl Nybiar a znovu se dal do jídla.
...
"Tak tady to je." řekl Tezedir, když s ostatníma přišel k velkému kamennému domu u lesa. Cihly v jeho stěnách byly místy vypadlé, střecha proděravělá a schody k hlavnímu vchodu se rozpadaly.
"Myslíš, že tam ještě bydlí?" zeptala se Zerpha "Ten dům se rozpadá."
"Yselgor by se nikam neodstěhoval." řekl Tezedir.
"Jak myslíš." řekl Nybiar.
"Když na tebe ten dům spadne, tak tě nebudeme litovat." řekl Haroon a rychle se skrčil, protože Tezedirova ruka se vymrštila k zlodějově hlavě.
"Tak já půjdu." řekl Tezedir "Nezapomeňte, že mě tu najdete. když budete něco potřebovat." světlovlasý muž se vydal k polorozpadlému domu. Slova loučení jeho přátel mu odnášel vítr od uší. Když došel do závětří domu a ohlédl se, viděl tři postavy, které se pomalu ztrácely v dálce. Opatrně vstoupil na polorozpadlé schody, které se pod jeho váhou ještě více bortily. Zábradlí, kterého se chtěl přidržel se zřítilo k zemi. Když se vyškrábal před vchod, s ústy plnými kleteb zabouchal na dveře a dlouho čekal. Dveře se otevřeli až ve chvíli, kdy už se Tezedir chystal odejít.
"Hmmm?" zachrčel shrbený vychrtlý muž se zahalenou tváří.
"Yselgor... pan Yselgor by mě měl očekávat."
"Ty seš Tezedir?" plavovlasý mág přikývl.
"Tak vlez dovnitř."
Tezedir vešel do domu. Holé kamenné zdi byly osvětleny hlavně pochodněmi, protože malé okénka sem moc světla nevpouštěla. Zevnitř dům nevypadal tak zchátrale, ale byl tu velký průvan.
"Čaroděj je támhle" shrbený muž ukázal před sebe "Ve své pracovně."
Tezedir otevřel dveře a vešel dovnitř.
"Trvalo ti dlouho, než jsi dorazil, Tezedire." ozval se unavený hlas z druhé strany místnosti.
"Přišel jsem tak brzy, jak jsem mohl." Tezedir pomalu postupoval místností dopředu. Na obrovském stole bylo poházeno plno papírů, knih, bylinek a dalších všemožných věcí. Na policích skříní, které byly postaveny kolem stěn stálo plno nádob, ve kterých plavaly prapodivné věci. Od různě velkých jedinců mnoha zvířat až po lidské dítě, všelijaké části těl a v některých byly i rostliny.
"Mám pěknou sbírku, viď?" řekl šedivý muž se světlýma očima.
"Na co to všechno potřebujete?"
"Na moc věcí se to nedá využít. Dělám to hlavně proto, že mě to baví." úsměv na Yselgorově tváři vypadal spíš jako úšklebek krvežíznivého skřeta.
"Ten sluha je váš výtvor?"
"Ne, je to horší, protože jeho stvořila sama příroda. Hodí se, když se sem chce vetřít někdo nežádaný. Nezvané hosty vyděsí tak, že už se sem navrátí."
"Víte, jak vyděsil mě? Když jsem ho uviděl, tak mě napadlo, že jste měl nehodu."
"Ale já bych tě snad poznal, můj milý učedníku."
"To jsem si taky uvědomil." Tezedir přišel až k starému muži se zjizvenou tváří, který seděl ve velkém dřevěném křesle.
"Taky mě málem odradil vzhled vašeho domu."
"Od doby, kdy jsi tu pobýval trošku zchátral, ale pořád je obytný." Yselgor odložil knihu, kterou do teď držel v ruce "Budu tě muset ubytovat v podzemí, protože na patro nad námi se zřítil strop."
"Pokud si dobře pamatuji, dole byla jen malá místnůstka na uložení jedů."
"To už jsi tu opravdu dlouho nebyl. Do podzemí jsem přesunul všechny místnosti, které byly nahoře." starý muž se zvedl ze židle. "Pojď, provedu tě tam. A při tom mě můžeš říct o tvých plánech. Arcimág to totiž vůbec nemá lehké. Zvlášť ze začátku."
Tezedir šel za svým mistrem po schodech dolů do podzemí.
...
"Tady v tom městě se mi nelíbí." stěžoval si Haroon, když s Nybiarem a Zerphou procházel po Daaměrském náměstí.
"Všude jsou mágové a podivně nás pozorují."
"Nestěžuj si pořád." napomenula ho Zerpha. Nybiar sledoval mága, který se bavil s elfkou. Ta vypadala docela zoufale.
"U mágů asi pomoc nikdy hledat nemůžeme." řekl Nybiar. Mág od elfky za chvíli odešel a ta se podívala na Nybiara. Elf ji potom ztratil z dohledu a více se o ni nestaral.
"Mám hlad." řekl Haroon a zastavil se.
"Před chvíli jsme jedli." řekla rozmrzele Zerpha.
"Ale bylo to moc málo." řekl zloděj.
"Navrhuji," řekl Nybiar "že se půjdeme najíst až najdeme práci. Co říkáš, Zerpho?"
"Naprosto s tím souhlasím."
"A mě se nezeptáš?" řekl naštvaně Haroon "Já s tím nesouhlasím!"
"Přehlasovali jsme tě." Nybiar se podíval za sebe na Haroona. Všiml si, že elfka, kterou před chvílí pozoroval jde k nim. Proto se taky zastavil.
"Jdeme dál, nebo tu budete celý den stát?" zeptala se Zerpha. Mezitím elfka dorazila k nim.
"Dobrý den, milý pánové. Vypadáte jako bojovníci a ty já právě potřebuji."
Haroon se tvářil potěšeně, protože mu poprvé někdo řekl, že vypadá jako bojovník. Zerpha popošla blíž k Nybiarovy, aby dala najevo, že do skupiny taky patří. Nybiar promluvil: "A na co potřebujete bojovníky?"
"S ostatními druidy jsme si udělali tábor nedaleko města v lese. Je tam opravdu nádherná krajina, ale... ale před týdnem nás přepadli Qwerové a vyhnali nás. Vy, takový silní a stateční bojovníci mi určitě pomůžete Qwerty vyhnat."
"A kde jsou ti druidové, kteří tam s vámi utáboření?" zeptal se Nybiar.
"Odešli zpátky do Elledanu. Ale já jsem tu zůstala, abych ty neřády odtud vyhnala."
"Máte nám čím zaplatit?"
Elfčin obličej ztuhl "Žádné peníze nemám."
"Tak bohužel." Nybiar se otáčel k odchodu, Haroon chtěl něco namítnout, ale elfka ho předehnala: "Druidi ale v táboře nechali všechny svoje věci. Jistě se tam najde mnoho drahých věcí." na elfčině tváři se objevil prosící výraz.
"Teď stejně nemáme co dělat, Nybiare." řekl Haroon."
"Co to vlastně jsou to Qwertové?" zeptala se Zerpha, když viděla Nybiarův smiřující se obličej.
"Jsou to takový malý hnusní tvorové. Je div, že příroda mohla něco takového vůbec stvořit." řekla elfka.
"Zlá odnož skřítků." dodal Nybiar "Kde je ten váš tábor?" zeptal se pak elfky.
"Takže mi pomůžete?" vřískla nadšeně "Jsem vám velice vděčná." rychlím krokem se dala na cestu."Jmenuji se Xevira. Teprve nedávno jsem se stala druidkou."
Nybiar sebe a své dva společníky také představil.
"U všech jizeb, které měl starý Radiakolich." Xeviře do řeči skočil Nybiar: "U všech jizev - Radiakolich byl bojovník."
"Slyšela jsem o vás. Jste slavní dobrodruzi. Ale máte být tři... teda tři muži. Kde máte velkého černého mága?" Xevira ze sebe nadšeně sypala slova.
"Musel si odskočit za svým mistrem." odpověděla Zerpha.
"To je škoda. Tezedira obdivuji." řekla s úsměvem a mírně červeným obličejem Xevira "Strašně bych se chtěla setkat s nejmladším mužem v Erinodě, který se stal mágem."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama