Bídník

7. května 2007 v 13:05 | Martin Eden |  basne
Občas mám chuť jen tak křičet
však nikdo z vás to nechce slyšet
občas cítím z hlouby těla
že kousla mě Japonská včela
A i přez toto zatmění
co vrhá mi stín na snění
vybavím si scela jasně
že na počátku téhle básně
nebylo mi o nic líp
ba začínal jsem opět snít
vložil jsem svou důvěru do
kapky tuhy v měm peru
však papír je tak mlčenlivý
nebo se snad za mě stydí?
píši další myšlenku
a krčím se u stolku
vzpomínám si jak to všechno začalo
o kolik krás mě to obralo
jsem jen chmýří na bodláčí
foukne vítr a...už se stáčí
teď mi svitla naděje
sypou se sněhu závěje
na větvi se leskne led
pomyslel jsem na ni hned
cosi mě zebe na krku
jak kdybych cítil její rřuku
lehce třpytem sníh mě ochočí
a rázem je tu krás jejich očí
ráno kohou zakokrhá
svět se kvůli mě neroztrhá
lide vchází do ulic
již jsem popsal celý list
nahodíme úsměv šťastný
pozdravíme kamarády
nikdo zas nic nepozná
jsem tu však já s mím druhým já
nedoufám již v záchranu
na druhý břeh se nedostanu
jsem kapka smutku v moři zla
mé srdce už to nezvládá
už nechci být tím, co vše zvládá
už nechci být tím, co krije všem záda
co umím, to vám ještě ukážu
moc dobře víte, že to dokážu
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Werutha Werutha | E-mail | Web | 3. června 2007 v 12:49 | Reagovat

Tahle básnička vystihuje krásně pocity!Vážně je krásná!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama